10 kroků k tomu, aby se vaše dítě naučilo spát samo ve vlastní posteli

Rodiny, které přecházejí ze společného nočního spánku s dítětem k individuálnímu spaní ve vlastní posteli, ale i ty, které neumí batole udržet v jeho postýlce, bojují s obrovskou výzvou – jak dosáhnout toho, aby dítě prospalo v postýlce celou noc.

Důvodů, proč děti „vylézají“ z postýlek, je nespočet. (Zároveň i zde platí, že každé dítě je jiné.) Po náhlém probuzení mnohé z nich neumí usnout a hledají náruč rodičů, aby jim pomohli se uklidnit a opět se ponořit do snu.

Zjistit, co funguje ve vaší rodině, se vám podaří akorát tak metodou pokus – omyl. Když však budete oduševněle pátrat po tom, co by vám pomohlo, určitě uspějete.

Zjistěte, co je příčinou problému

Pokud se vám nedaří přivést dítě k tomu, aby spalo ve vlastní posteli, v první řadě musíte zjistit, co stojí za tím.

Některé děti v noci vylézají z postýlek, protože se bojí vysněných příšer, jiné se nedokážou po náhlém probuzení uklidnit. Pokud chcete problém se spaním vyřešit, musíte ho nejprve dobře znát.

Zaveďte ve vaší rodině nové zvyky

Pokud při usínání poskytnete dítěti více prostoru, může to být klíčovým faktorem vašeho úspěchu nebo neúspěchu.

Vyčleňte si více času na to, abyste stihli zkontrolovat, zda se pod postelí náhodou neukryla příšera, abyste si spolu přečetli pohádku na dobrou noc, nebo začněte s ukládáním dítěte ke spaní o něco dříve a dejte si načas, abyste na něj nemuseli později vyvíjet velký nátlak.

Naučte ho, jak se má uklidnit samo

Pokud jste si při ukládání dítěte ke spaní zvykli na to, že si k němu musíte lehnout a počkat, až usne, zkuste svůj návyk přehodnotit. Dítě, které je zvyklé na to, že usínáte u něj, se vás bude po probuzení automaticky dožadovat.

Je na to zvyklé. Zapracujte na tom, aby se dítě naučilo usínat samo, a možná zjistíte, že najednou se váš problém vyřeší sám.

Vyjadřujte se pozitivně

Když s dítětem mluvíte o tom, že bude spát v postýlce samo, snažte se ho co nejvíce motivovat, znít pozitivně a nadšeně, nikoli přísně a autoritářsky.

Usilujte o to, aby to pro něj znělo lákavě, aby spaní ve vlastní postýlce vnímalo jako obrovský a významný mezník, něco, co již dokáže zvládnout samo.

Nemělo by to vnímat jako příkaz, nebo se obávat toho, že pokud to nezvládne, tak vás zklame, nebo bude potrestáno.

Krok za krokem pracujte na dosažení svého cíle

S velkou pravděpodobností to nepůjde tak snadno. Možná se ještě den nebo týden pořádně nevyspíte.

Mějte však neustále na mysli váš cíl a nezabývejte se tím, jak okamžitě dosáhnout výsledků. Vždyť vám přece jde o trvalé, nikoli dočasné řešení.

Vtáhněte do toho samotné dítě – je lepší, pokud je součástí procesu

Dejte dítěti příležitost alespoň malým způsobem rozhodnout o celé situaci – může si vybrat povlečení, speciální zvířátko, se kterým bude spát a podobně.

Dejte mu vědět, že se může těšit z nové kapitoly ve svém životě a dovolte mu, aby mohlo tento nový stav alespoň nějakým způsobem ovlivnit nebo řídit.

Udělejte si z toho zábavu

Zkuste zavést systém odměn za každou noc, kterou dítě zvládne přespat v postýlce samo.

Pokud dosáhnete toho, aby to pro něj byla zábava a každá další noc bude pro něj výzvou, kterou bude chtít zdolat, výsledky se dostaví mnohem rychleji.

Buďte důslední

Když v časných ranních hodinách uslyšíte své dítě cupkat nožičky, velmi snadno podlehnete a dovolíte dítěti vklouznout pod vaši ohřátou přikrývku.

Vždyť komu by se chtělo vstávat a bojovat, když se zrovna převrátil na druhý bok? Vaše důslednost je však pro úspěšné odnaučení dítěte spát s vámi v posteli nezbytná.

Vstaňte, odveďte dítě do jeho postýlky a vyhněte se vtahování dítěte do konfliktu. Vaše neoblomnost mu pomůže pochopit, že tím, že za vámi přijde, ničeho nedosáhne.

Trpělivost růže přináší

Není snadné zachovat si chladnou hlavu, když máte deficit spánku a jste frustrovaní. Ale to, že ztratíte trpělivost a na dítě budete křičet, povede k vašemu neúspěchu nebo prodloužení celého procesu odnaučování.

Když učíte dítě spát ve vlastní posteli, snažte se být trpěliví a chápaví ze všech sil. Ovládejte své podráždění a vztek.

Odměňujte úspěch, netrestejte nezdary

Místo toho, abyste dítě zahanbovali nebo trestali za jeho neúspěchy, snažte se raději odměnit jeho úspěšné snažení.

Pochopte, že vaše dítě chce, abyste na něj byli hrdí a snaží se získat vaše uznání. Ale to, oč ho žádáte, je pro něj někdy příliš těžké nebo děsivé.

Zdroj: newparent.com, Zpracoval: Skvelyrodic.cz