Starat se o děti není vždy – jak se říká – med lízat. Učitelé, rodiče i pečovatelky si stále častěji stěžují na špatné chování dětí.
Katherine Lewisová, máma a novinářka, strávila až pět let snahou zjistit, co je důvodem problémového chování dětí. Výsledky svého výzkumu shrnula ve své knize s názvem The good news about bad behavior (Dobré zprávy ohledně špatného chování).
Lewisová tvrdí, že rodiče a učitelé děti příliš kontrolují. Výsledkem je, že děti se nenaučí sebekázni.
Děti se nechovají špatně proto, že by chtěly, ale protože je nikdo nenaučil dovednostem, které potřebují k sebeovládání.
Za tuto krizi jsou podle Lewisové odpovědné tyto tři faktory:
1. Změna ve způsobu hry
Dnešní děti si hrají jinak, jak tomu bylo v minulosti. Reportér Cory Turner píše:
„Před dvaceti až třiceti lety děti běhaly venku s dětmi různé věkové kategorie. Hrály si bez dozoru rodičů, nebo někdo jen přihlížel.
Uměly své spory řešit, protože měly silnou motivaci – záleželo jim na tom, aby si měly s kým hrát. Své hry si děti plánovaly a organizovaly samy.
Měly dostatek svobody, což přispívalo k budování sebevědomí a podpoře duševního zdraví.“
Dnešní hra má však úplně jiný charakter – mnohem více ji kontroluje dospělý a interakce s ostatními dětmi je citelně slabší.
Lewisová poukazuje na to, co dnešním dětem chybí:
„Děti nemají dostatek čerstvého vzduchu, pohybu a sociální interakce s druhými dětmi, která jim předtím pomáhala nabýt sociálních dovedností, včetně schopnosti spolupracovat.
Při hře venku se děti naučily ovládat své impulzivní chování a nabyly schopnosti abstraktního myšlení (předstírání).
Nejsilnější motivací kontrolovat své chování je pro děti interakce s druhými dětmi bez zásahu dospělého.“
Pokud děti nedostanou možnost hrát si bez přítomnosti a zasahování dospělého, přicházejí o drahocennou příležitost rozvíjet dovednosti potřebné pro jejich seberalizaci.
2. Nárůst využívání technologií a sociálních sítí
Dalším důvodem špatného chování dětí je rozmach technologií.
Jedním z negativních důsledků nadměrného využívaní technologií je touha dětí kopírovat známé lidi, které vidí v televizi nebo na sociálních sítích.
Jak poznamenává Lewisová:
„Děti sledují známe osobnosti z reality show a YouTube, aby zjistily, kde by se mohly uplatnit. Místo toho by se měly snažit zjistit, co je skutečně naplňuje a dává jejich životu smysl.“
3. Nedostatek spojení
Třetí důvod, proč se děti chovají špatně, vychází z nedostatečného spojení a začlenění do kolektivu. Lewisová říká:
„V našich zaneprázdněných životech nemáme čas na to, abychom prohodili pár slov se sousedem.
Zatímco před dvaceti lety by náš dvanáctiletý syn kosil sousedův trávník, dnes letí z fotbalového tréninku na zkoušku s kapelou a odtud k učení.
Dnešní děti nemají absolutně žádné ponětí o tom, jaké místo ve společnosti zastávají a čím by ji mohly obohatit.“
Jak to napravit?
Lewisová nabízí tři tipy, jak můžeme dětem pomoci získat dovednosti, které nezbytně potřebují k sebeovládání (a k tomu, aby byly úspěšné a vytrvalé):
1. Budujte mezi vámi spojení
Děti potřebují, aby jim rodiče prokázali svůj zájem tím, že s nimi budou trávit čas.
„Cílené spojení mezi rodičem a dítětem, při kterém neposloucháme jen na půl ucha, nebavíme se s mobilem nebo něčím jiným, co by nás vyrušovalo, je jednoduše o tom, že dítěti věnujeme svou plnou pozornost.
Stačí patnáct minut na to, abyste trávili čas se svým dítětem při nějaké aktivitě.“
Podle Lewisové společné aktivity pomáhají budovat silný vztah mezi rodičem a dítětem, což výrazně napomáhá při řešení problémů spojených s nevhodným chováním.
2. Posilte komunikaci
Komunikace hraje velmi důležitou roli. Dává dítěti základy kritického myšlení a učí ho dovednostem, které jsou nezbytné pro řešení problémů.
„Komunikace nespočívá jen v mluvení dospělého; je to také o poslechu a snaze pochopit věci z perspektivy dítěte…
Je to o vyslyšení jeho problémů, aniž byste ho zasypali množstvím otázek a rad. Můžete klást otázky, které dítěti pomáhají řešit problém a zažehnout jiskru kritického myšlení.“
To může být někdy hodně náročné, zvláště pokud máte příliš mnoho práce. Ale existuje mnoho způsobů, jak se dá s dětmi komunikovat i přesto, že jste v časové tísni.
Stačí pár sekund, zastavte se, rozhlédněte se kolem sebe a promluvte si o tom, co vidíte.
3. Budujte jejich schopnosti
Lewisová se domnívá, že rodiče by měli dát dětem prostor pro rozvíjení dovedností, které jim pomáhají kontrolovat své chování a emoce. Jde o dlouhodobý proces.
„Když jsou děti malé, rodiče rozhodují o všem. Cílem je, aby se děti naučily rozhodovat samy za sebe poté, co dovrší plnoletosti.“
Tímto schopnostem se děti učí pozorováním a imitováním svých rodičů a učitelů.
Takové dovednosti mají pro děti dvojnásobný význam. V první řadě jim umožňují převzít odpovědnost za některé věci v domácnosti.
Když jsou za něco odpovědné, uvědomují si, že v rodině hrají důležitou roli. To přispívá k jejich zdravému sebevědomí.
Kromě toho tyto dovednosti – zejména zvládání silných emocí, plánování a organizování – pomáhají dětem kontrolovat své chování, což je výhodné z krátkodobého (pokud umějí ovládnout svůj vztek), ale i dlouhodobého hlediska.
Doporučení Lewisové již pomohla mnohým rodičům a učitelům. Je pravděpodobné, že klíč k tomu, aby se děti uměly lépe chovat, nespočívá v přísnější kontrole, ale v tom, že jim pomůžeme, aby se naučily kontrolovat své chování?
Napsat komentář