Čas je pro mnohé pracující mámy luxus. Neustále balancují mezi rodičovskými povinnostmi a kariérou. Vědí, že je nezbytné, aby hektický život nezničil jejich citový vztah s dětmi.
Výzkumy dokazují, že silný vztah rodičů s dětmi chrání jejich potomky před depresemi a úzkostí.
Proto vám přinášíme pár triků, jak můžete i přes zaneprázdněnost zůstat propojeni s vaším dítětem. A tyto tipy nevyžadují žádný čas navíc.
Dnes se bohužel klade hlavní důraz na vnější svět dítěte, nikoli na ten vnitřní. Chování dítěte, jeho úspěchy a aktivity se stávají pro rodiče tím jediným, na čem záleží.
Kvalita vnitřního světa dítěte je přitom mnohem důležitější. Pokud je rodič pozorný a vnímavý, dokáže mu pomoci, když se trápí, stydí, bojí, cítí se zklamaně nebo trpí, protože mu někdo ublížil.
Dítě potřebuje vaši podporu, aby lépe zvládlo své negativní emoce. Díky vám se cítí bezpečně a může se posunout dále, aniž by se cítilo zatíženo problémy. Empatie rodičů posiluje vzájemné pouto s dětmi, když to nejvíce potřebují.
Teorie citové vazby vychází z myšlenky, že pokud je rodič naladěn na vlnovou délku svého dítěte, dokáže ho uklidnit a utišit. Je však třeba upozornit, že to nemá nic společného s poddáváním se dětským vrtochům a přáním.
Rodič, jehož máme na mysli, vnímá, jak se jeho dítě cítí a prokazuje mu porozumění, nezapomíná však na očekávání, hranice a pravidla.
„Jsi naštvaná a já ti rozumím, ale kabát se na zem nehází. Prosím tě, zdvihni ho,“ je mnohem lepší řešení než „Jdi do svého pokoje a zůstaň tam, dokud se neuklidníš!“
I špetka porozumění dětem pomůže, aby se lépe uklidnily. Pokud je dítě v klidu, spíše se vám svěří s tím, co se děje v jeho nitru.
Emocionální sladění je moc důležité. Přinášíme vám tři techniky, které vám pomohou přiblížit se svému dítěti i přes hromadu povinností a nedostatku času.
1. Poslouchejte. Nic neřešte
Mámy jsou často odolné a nechtějí slyšet, když si jim děti stěžují a jsou negativní, protože se v těchto chvílích cítí pod tlakem a pociťují povinnost vyřešit problém dítěte.
Napravit či vyřešit problém vyžaduje spoustu času a energie. Dobrou zprávou je, že mámy už nemusí řešit problémy za dítě. Jedním z nejrychlejších způsobů, jak může rodič dítěti pomoci, je porozumět mu a dát mu své porozumění upřímně najevo.
Představte si situaci, že dítě nechce jít s kamarády plavat, protože se mu nelíbí, jak mu z plavek vyčnívá bříško. Místo toho, abyste utíkali do obchodu koupit mu nové plavky, buďte empatičtí.
„Vím, bolí to, pokud se sama sobě nelíbíš. Taky se tak někdy cítím. Je to těžké.“ Jakmile se dítě začne cítit pochopeno a pocítí vaši empatii, uklidní se a bude se cítit méně osaměle se svými obtížemi.
Klidné dítě bývá přístupnější tomu, abyste ho uklidnili a dodali mu odvahu. Ani si to neuvědomíte a dítě bude řešit problémy samo, protože máma mu projevila svou empatii.
2. Pomáhejte mu průběžně s problémy
Buďte tu pro něj pokaždé, když vás potřebuje. Naučte ho rozlišovat mezi skutečným trápením a všeobecnými stížnostmi. Stížnosti můžete ignorovat.
Často se stává, že pokud rodič nevěnuje stížnostem žádnou pozornost, samy se vytratí. Stížnosti jsou obvykle pokusy dítěte vyhnout se něčemu nepříjemnému, co se dítěti nechce dělat (povinnosti, práce v zahradě, domácí úkoly či jedení brokolice).
Tíseň nebo trápení se od stížnosti výrazně liší. Obvykle vyplývá ze strachu dítěte z možné ztráty nebo z toho, že nemá dostatečné dovednosti, z nových výzev, touhy po uznání či pocitu viny z důvodu zvnitřněné odpovědnosti za traumatickou událost.
Pokud rodič ignoruje trápení svého dítěte, může mu tím vážně ublížit. Starosti dětí nejsou o nic menší než starosti dospělých. Rodiče si často neuvědomují, jak děti vnímají své trápení, protože mají své vlastní.
Pokud dítě nevyjádří své problémy a nepojmenuje je, mohou v něm vzbuzovat úzkost. Dítě, které trpí úzkostí, má problémy s uklidněním a nedokáže si užívat života. Pravidelně se dítěte ptejte, jestli ho něco netrápí a zda je v pořádku.
Pokud dítě dá najevo své starosti, rodič si toho musí vážit. Pokud má strach, že si nezvládne zapamatovat kód ke své skříňce na střední škole, měli byste mu říct: „Ano, rozumím ti, je to velká zodpovědnost. Také jsem z toho mívala strach. Co by se s tím dalo dělat?“
Pokud je rodič vůči trápení dítěte empatický, dítě se cítí pochopeno a méně osaměle. Spolupráce při hledání řešení spojuje rodiče se svými dětmi.
A nejdůležitější je to, že pokud dítě vidí, že mu rodič rozumí, otevře se mu se svými problémy i příště.
3. Poslouchejte
Zastavte se a vyslechněte své dítě, pokud vám chce říct svůj veselý zážitek ze školy. Poslouchejte ho s otevřeným srdcem a upřímným zájmem.
O 20 let později si budete přát, aby vám zavolalo. Pokud vám dítě neřekne každý den, co se stalo ve škole, zeptejte se ho na to vy. Když ve vašem hlase zachytí skutečný zájem, určitě začne vyprávět své zážitky.
Pocit bezpečí dítě naplňuje vnitřním klidem a důvěrou v sebe sama. Síla dítěte vyplývá z jeho charakteru, nikoli materiálních věcí, popularity či úspěchů.
Pokud se dítě cítí v bezpečí a je šťastné, dokáže zvládnout téměř všechno. Proto se nezaměřujte výhradně na jeho chování, aktivity a jak se mu daří ve vnějším světě, ale na jeho vnitřní pocity.
Buďte mu nablízku – na ničem jiném tak nezáleží. Život je složitý a rodič je pro dítě tím nejlepším spojencem.
Zdroj: psychologytoday.com, Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář