Je to o volném čase rodiny. Strávit čas se svými dětmi je velice důležité a kvůli tomu jsem se chtěla podělit o těchto 33 věcí, které chci, aby si děti navždy pamatovaly.
Jako mámy máme moc ovlivnit životy našich dětí způsoby, kterých je mnohem více, než si myslíme. Kdybych si mohla vybrát, jakou mámou bych chtěla být, chtěla bych být jako moje máma.
Teď mi je 30 let a pamatuji si ze svého dětství věci, na které nikdy nezapomenu. Chci tyto věci dělat i se svými dětmi…
1. Pokaždé, když přijdou domů, pozdravím je ve dveřích
Moje máma nás vždy očekávala, když jsme přišli ze školy, od přátel, z večírku. Věnovat dětem plnou pozornost, když se setkáte po jejich příchodu domů, je důležité.
Ukažte jim, že vám chyběly! Ať už je to v situaci, kdy je vyzvednete z mateřské školy nebo denní péče, nebo když přijdou domů ze školy, věnujte jim svou plnou pozornost.
Odložte stranou telefon, odejděte od počítače, tabletu… a buďte k dispozici svým dětem.
2. Nejlepší část dne je ta, když jste s nimi!
Snažím se pozdravit naše děti tak, jak to dělala moje babička, když jsem přišla… jako bych byla to nejlepší, co se jí přihodilo za celý den!
Když se naše děti probudí, řeknu: „Och, Janko! Jsem tak šťastná, že tě vidím v tohle ráno! Chyběla jsi mi, dokud jsme spaly!“
3. Zacházím s nimi jako s důležitými
Moji rodiče žili v manželství více než 35 let. Slyšela jsem je každý den, jak se těšili jeden z druhého. Našli způsoby, jak si navzájem prokazovat svou lásku!
Když jsme se s mým manželem vzali, můj táta řekl: „Pamatuj si, že když je to důležité pro jednoho z vás, pak je to důležité pro oba.“ Moji rodiče tak žijí každý den.
4. Povídáme si spolu každý večer
Naše děti vědí, že každý večer si všichni sedneme a povídáme si o různých tématech.
Případně si čteme texty, ze kterých se dozvídáme o skutečných životních příbězích (jak být laskaví k druhým, jak zacházet se svým sourozencem s úctou).
5. Respektujem ostatní… pokud je respektuji já, budou i ony respektovat mně!
Vždycky jsem měla možnost vidět, jakým způsobem moje máma zacházela s druhými lidmi a způsob, jak mluvila o ostatních lidech.
Nikdy se to před námi neprovádělo v negativním smyslu. Máma byla vždy milá a když náhodou řekla něco negativního o nějakém člověku, já jsem o tom určitě nevěděla.
6. Provádím dobrovolnou činnost a ony pomáhají
Když jsou děti malé, je velmi důležité, abychom je naučili dobrovolné činnosti.
Naučte je, proč má smysl, abyste dávali jídlo ženě, která má miminko, nebo proč jste poslali pohlednici rodině, ve které někdo zemřel. Nechte, aby se k vám děti připojily.
7. Nechám je, ať mi čtou každý den, a také já čtu jim!
Och, ano, mohla bych pokračovat a pokračovat o výchovně vzdělávacím přínosu čtení (věřte mi, je to ještě více důležité, než si vůbec myslíte!), ale chci mluvit o emocionální vazbě, která vzniká v situaci, kdy čtete se svým dítětem.
Moje máma měla ve zvyku si každý večer sednout a číst mi Malé ženy. Jen několik stran nebo dokonce kapitolu. Netrvalo to dlouho, a sedím tu já, jako dospělá, s láskou v srdci a vzpomínám na tyto chvíle.
8. Uvařím jim jejich oblíbené jídlo k narozeninám
Ano, u příležitosti mých narozenin mi moje máma vždy uvařila mou oblíbenou večeři. I my to děláme našim dětem.
Když mají narozeniny, nechodíme večeřet do restaurace. Místo toho zůstaneme doma a podáváme všechny jejich oblíbená jídla! Milují to!
9. Nechám je spát v mé posteli, když jsou nemocné
Och, spát v posteli mých rodičů, když jsem byla nemocná, byla taková slast.
Přidejte do jídla mátově čokoládový kousek zmrzlinového krému a jsem šťastným malým děvčátkem… i když mám vysokou teplotu! Pamatuji si to tak dobře.
10. Naše sušenky jsou úžasné (protože je nechám pomáhat!)
Ta vůně čerstvých čokoládových sušenek upečených v peci, když se vaše děti vrátí domů ze školy.
Má to svůj důvod, proč to tak často vidíte v reklamách, protože je to šťastná vzpomínka.
11. Nemají pocit, že je někam ženem
Přestaňte být tak uspěchaní. Nechte, aby se děti samy oblékly. Nechte je, aby si zavázaly tkaničky na botách. Co na tom záleží, když máte zpoždění tři minuty?
Svého manžela na to musím stále upozorňovat… Je v pořádku, když se opozdíte několik minut, neboť dnes… naše děti přišly jako první.
12. Dávám si pozor, když mluví…
Jednou jsem viděla zajímavou epizodu z programu Oprah, když Maya Angelou řekla Oprah, že jednou jí syn přinesl obrázek, který namaloval a když jí ho ukázal, nevěnovala mu svou plnou pozornost a řekla něco jako: „Je to hezké.“
On vzal obrázek, roztrhal ho a odhodil do koše. Když se ho Maya Angelou zeptala na to, proč to udělal, on řekl, že to udělal proto, že se na to ani nepodívala.
Tehdy se zapřísahala, že svou pozornost bude věnovat všemu, co jí syn ukáže. Naše děti nás sledují a očekávají, že jim budeme věnovat pozornost. Že jim budeme naslouchat.
Já jsem vždy cítila, že mám plnou pozornost své mámy a mám ji stále. Vím, že když jí něco říkám, ona mi naslouchá. Jaký je to nádherný pocit vědět, že se stará natolik, že skutečně NASLOUCHÁ.
13. Mám ve zvyku si k nim lehnout každou noc
Když se nás naše děti zeptají na tuto otázku… Maminko, lehneš si ke mně? Co jim běžně řekneme? „Jen sekundu, zlato. Musím uklidit kuchyň a zapnout pračku a…“
Avšak víte co? To je to, když se dějí dobré věci. Je to v případě, kdy si poslechnu všechny ty příběhy, ty drobné detaily, které sedmiletý syn již více neřekne své mamince.
Je to v případě, kdy se náš vztah máma/syn stává vztahem typu „jednoho dne nejlepším přítelem“.
14. Mám ve zvyku si k nim sednout na zem a hrát si s nimi (nejen se dívat)
Měli jste ve zvyku si hrát na převlékání, hrát si na piráty, vojáky, princezny… se svým dítětem a užívali jste si toho! Nedovolte, aby na to vaše děti zapomněly.
Já jsem terapeutka na léčení hrou – je to moje práce hrát si s dětmi jiných, ale musím mít na paměti, že moje VLASTNÍ děti si potřebují hrát taky. Nejen čas typu „ať si sem sednu a budu se na tebe dívat“.
Potřebují, aby si máma sedla na zem, nebo aby s ním šla ven a hrála si s ním některou z těch her, aby se zapojila do činnosti. Naplánujte si to, pokud musíte, ale udělejte si na to čas a hrajte si se svými dětmi!
15. Záměrně si vyčlením čas na to, abychom byli spolu
U nás večeříme spolu TÉMĚŘ každý večer. Nestaráme se o to, jestli jíme chlebíčky se smaženým sýrem a rajčatovou polévkou, my jíme společně.
Televizi není povoleno zapnout během jídla, protože naše rodina si během toho POVÍDÁ.
Někdy se rodina nemůže spolu najíst, můžete však strávit tento čas spolu někde jinde – tak si na to najděte čas a prožijte ho společně.
16. Jejich zájmy jsou mé zájmy
Vzpomínám si, že když jsem byla na svém maturitním setkání, moje máma mi PŘED oslavou dala kartičku, kde bylo napsáno: „Ty budeš v našich očích vždy královnou.“
Bylo to téměř před 15 lety a já stále vidím její rukopis na té kartičce. Ona a můj táta byli vždy našimi největšími fanoušky.
Modlím se za to, abych v tom pokračovala i já se svými dětmi.
17. Důvěřuji jim (když ony ztratí víru v sebe sama)
Když náš syn začal číst, opravdu se bál sednout si se mnou číst (byla jsem učitelka a dala jsem mu číst tak, jak jsem dala číst svým žákům).
Měli jste vidět jeho obličej, když si uvědomil, že v něj věřím, i když on nevěřil v sebe sama.
18. Je mi lhostejné, když mě vidí jednat HLOUPĚ!
Dělejte něco, co mají rády a dělejte to kvůli tomu, že to mají rády! Vezměte jejich vycpané zvíře, aby s vámi pracovalo, naučte je jednu z oblíbených her vašeho dětství, udělejte si taneční večírek!
Já tančím po koupelně, když je naše dcera ve vaně. Budu tančit od dveří koupelny po šatník jako robot. Půjdu vzad a budu pomalu kráčet od šatníku až ke dveřím.
Přeskočím, „přeplavu“ dozadu. Měli byste slyšet její smích! (A to se ani nezmiňuju o tom úžasném malém tréninku, který jsem tak provedla. Ha-ha!)
19. Podporujem jejich učitele
Vaše dítě má vědět o tom, že podporujete jeho učitele. Učí je to respektovat autority, neboť i vy jste to dělali!
20. Je mi jedno, kdo to vidí – objímáme a líbáme se!
Je krásné obejmout své děti a políbit je na čelo, líčko či nosík.
21. Trávím s nimi hodně času o samotě
Nezáleží na tom, kolik máte dětí – můžete s nimi trávit čas o samotě.
V našem domě máme systém času jednoho na jednoho, který nám pomáhá sledovat jeho dodržování. Když zapomeneme, děti nám to připomenou.
22. Mám ve zvyku jí říkat, jaká byla (a je) nádherná
Řekněte své dceři, že je nádherná, protože pokud to od vás nebude slyšet v období dospívání, bude to hledat někde jinde… moji rodiče mi to vždy říkali (a stále říkají).
Zatímco žila moje babička, volávala mi a říkala: „Jak se dnes má moje nádherná Becky?“ Chybí mi tato slova… ale pamatuji si je dobře.
23. Jsem vždy velice hrdá, že jsem s nimi!
Buďte hrdí na to, kým jsou a co dělají. Nevymlouvejte se, když se chystáte ven. Vyhněte se slovům: „Ach, nevšímejte si jeho oblečení, dnes měl cvičení.“
Moje máma to nikdy neřekla. Ona byla vždy hrdá na to, že mě má s sebou. Chci být taková.
24. Vždy si vyvěsím na stěnu jejich mistrovská díla
Vystavte si jejich umělecká díla doma. Byla jsem učitelkou a vedla jsem mnoho přednášek o tom, jak je důležité vystavit dětské práce.
Připněte je na ledničku, vyvěste je v jejich pokoji, své ložnici, garáži (máme všechny obrázky „tatínka“ zavěšené u jeho pracovního stolu).
Uspořádejte jejich školní práce a umělecké práce, ale určitě si je odložte a některé z nich také vystavte!
25. Nejsem natolik pyšná, abych řekla JÁ TOHO LITUJU
Pravidla naší rodiny:
- Poděl se s druhým.
- Buď milý.
- Mějte se navzájem rádi.
- Řekni „prosím“ a „děkuju ti“.
- Udělej to nejlépe, jak umíš.
- Řekni „já toho lituju“.
- Usměj se.
- Buď trpělivý.
- Nefňukej.
- Často se objímejte.
Moje máma měla ve zvyku říkat, že já jsem vždy věděla, kdy říct „já toho lituju“. Svým dětem říkám, že toho lituju, když nemám náladu.
Víte, co se stalo? Z tohoto vzoru chování si vzaly poučení a ke slovu „lituju“ přidávají své vlastní omyly.
26. Nikdy je nesrovnávám s ostatními
Děti nám naslouchají. Vezmou si to k srdci. Postarejte se o to, aby si pamatovaly, že jste je nikdy nesrovnávali s někým jiným.
Pokud chcete ze svého dítěte vychovat vůdce, vaše dítě potřebuje, abyste ho přestali srovnávat s jinými dětmi.
27. Jsem „TAK UBOHÁ“
Jste ubohá máma?
Ubohá máma nikdy nedovolí, aby se bonbóny nebo sladkosti vyskytly vedle vyvážené stravy.
Ubohá máma trvá na tom, že chce vždy vědět, kde jsou její děti celý čas, kdo jsou jejich přátelé a co dělají.
Ubohá máma rozbije „dětský pracovní řád“ tím, že donutí děti pracovat – mýt nádobí, uklízet postele, učit se vařit a dělat ostatní domácí práce a dělat ostatní kruté a smutné domácí práce.
Ubohá máma znepříjemní život svých dětí tím, že trvá na tom, aby vždy říkaly pravdu.
Ubohá máma vychovává teenagery, kteří jsou chytřejší a citlivější než ostatní.
Ubohá máma se usmívá v duchu a ukrývá svou radost a hrdost, když slyší, jak její vlastní vnoučata nazývají své rodiče „ubohými“.
To, co svět nyní potřebuje, je více… ubohých matek… a ubohých otců!
28. Jsem jejich přítelem
S mojí mámou jsem měla úžasný vztah. Ona je skutečně mým nejlepším přítelem. Jako teenager jsem se s ní hádala, ale zároveň jsem ji potřebovala.
Ona a můj táta nastavili vysoké standardy a já s bratrem jsme se vždy snažili, abychom jich dosáhli. Vyplácí se to.
29. Štědrost je v našem domě vždy viditelná
Jak jsem dospívala, měla jsem možnost vidět, jak moje máma dává. Dává svůj čas, své peníze, svůj majetek – ona opravdu žije dle hesla „co je moje, je i tvoje“, zejména pokud se to týká její rodiny.
Byla krásným příkladem toho, jak vypadá dobrovolník (hospic, jídlo na kolečkách atd. …) a jak vypadá máma a babička.
Je šlechetná a já chci být stejná. Doufám, že moje děti se budou cítit stejně, když budou sledovat mě.
30. Trpělivost je klíčem a já ho mám
U sebe doma buďte trpěliví. Buďte trpěliví ke svým dětem a buďte trpěliví ke svému manželovi.
Děti budou mít záchvaty – a záchvaty jsou v pořádku, někdy. Pochopte, že jsou to děti a jemně je usměrňujte a milujte je stále o něco více.
31. Neznervózňuji se kvůli každé drobnosti
Věděli jste o tom, že byla provedena studie, která zjistila, že to, co chtějí děti nejvíce od svých rodičů, je vidět je žít bez stresu?
Vy můžete být nevystresovanou mámou a dopřát svým dětem, aby viděly, že se těšíte ze života a neobáváte se ho!
Vaše děti budou žít v obavách, když vy máte obavy, a tak je učte, aby se „nestresovaly kvůli malým věcem“.
32. Neuklízím jejich nepořádek!
Vážně, vím, myslíte si, že pomáháte, ale musíte to přestat dělat za své děti! Naučte je, jak se uklízí.
Naučte je, kdy se uklízí. Naučte je, kde uklízet. Nedělejte to místo nich.
33. Usmívám se, když jsou se mnou
Moje babička měla ve zvyku mi každý den říkat, že se mám těšit ze svých dětí. Zemřela, ale její slova znějí stále pravdivě.
Moje máma si skutečně užívala to, že je mámou – vidím to na jejím obličeji, v jejích slovech, jejím objetí… každý den. Chci, aby se naše děti cítily stejně.
Závěr
Chci, aby si pamatovaly, že jsem měla radost z času, který jsme strávily společně. Milovala jsem to, měla jsem z toho radost. Doufám, že když budou starší a budou mít své vlastní děti, budou si navždy pamatovat těchto 33 věcí.
Řekněte mi, co z vás dělá nezastavitelné bytosti? Zastavte se na okamžik a napište nám svá doporučení do komentářů pod článkem, která inspirují ostatní maminky.
Děkuji, že jste si to přečetli do konce a snažte se o to, aby každá minuta s vaším dítětem stála za to!
komentar says
moc krasne napsano,bohuzel ja jsem moc s toho neucinila.Ted toho lituji.