Jednou z mých oblíbených přednášek je koncept rozvoje samostatně studujících. Je to moje oblíbené téma kvůli způsobu, jak mění dynamiku učení.
Tak mnoho rodin je vyčerpaných a zahlcených vším tím, co musí stíhat. Nevidí východisko ze začarovaného kruhu, dokud si nesednou k této přednášce.
A tím se změní všechno. Nezávislé studium je vstupenkou k úspěchu. Pevně v to věřím. Pokud máte zájem získat více informací o tom, jak to funguje, prohlédněte si prosím toto video (v angličtině).
Je to zkrácená verze z příspěvku, který přednáším na shromáždění domácích škol a poskytne vám to podklad pro zbytek tohoto příspěvku.
Když jste si to již prohlédli, pusťme se do velkých otázek.
Dnes bych chtěla odpovědět na několik z vašich nejčastěji kladených otázek, abych vám pomohla dostat se přes veškeré překážky, které vám brání v hladkém průběhu činnosti vaší domácí školy.
5 způsobů, jak naučit vaše děti pracovat samostatně
1. Začněte, dokud jsou malé
Pokud ještě není pozdě, začněte se svými dětmi dříve. Pětileté dítě, které si neumí stáhnout kalhoty, bude dvanáctiletým dítětem, které nebude umět řešit matematické příklady, aniž byste ho drželi za ruku… dokud neuděláte něco, abyste to změnili.
Takže ho nerozmazlujte příliš dlouho. Jak vaše dítě roste, hledejte nové způsoby, jak mu dáte povinnosti, které může zvládnout.
Bude to trvat dlouho, než se z něj stane vzdělávající student, který si udělá úkol z matematiky, aniž byste nad ním seděli.
2. Vytvořte systém odpočítávání povinností
Naučit se pracovat samostatně je něco, co bude potřeba procvičovat. Mnoho dětí se nebude chtít přirozeně chopit otěží. Jako rodiče je budeme muset naučit, jak se to dělá.
Nemůžeme je jen tak hodit do místnosti se spoustou knih a očekávat, že se budou dít dobré věci. Potřebujeme plán – takový, který umí plnit ony samy.
Ve videu procházím našim plánem krok za krokem a v tomto příspěvku se rovněž podělím o to, proč v domácí škole používám plánovač. Avšak po pravdě, vy nemusíte používat můj systém.
Můžete používat jakýkoliv notebook nebo plánovač, který vašemu studentovi napoví, co má dělat, kdy to má dělat a jak za to bude brán na zodpovědnost. Toto jsou klíčové kroky procesu.
3. Využívejte časovač
Většina rodičů, kteří se zúčastní mé přednášky, již začala výuku prostřednictvím domácí školy, ale nezačala své děti trénovat včas.
Pokud jste na tom i vy takto – neobávejte se. Umíme to zcela napravit, ale to znamená, že musíme udělat krok zpět a vytvářet určité nové návyky. Budete se chtít vrátit na první etapu tréninku a tam začít pracovat se svým dítětem.
Začněte tím, že jim dáte malou roli a budete se dívat jiným směrem, dokud ji neudělají. Zatím si možná zkontrolujte své maily nebo předstírejte, že jste zaujatí facebookem.
Dělejte něco, díky čemuž si budou myslet, že se nedíváte. Když samy ukončí úkol, pochvalte je a zvyšte sázky, dejte jim krátké zadání a jděte pryč. (Například dejte dítěti vypočítat pět matematických příkladů.)
Pokud to funguje, skvělé. Ale buďme realisté. Pokud jste se svým dítětem sedávali léta, nemusí to fungovat. Budete muset být adresnější. Navrhuji časovací metodu.
Nastavte čas a vyplňte jednu stranu matematiky se svým dítětem, na konci oznamte, jak dlouho to trvalo. Řekněte něco jako: „Fíha, udělal jsi to jen za deset minut. Zítra si zahrajeme hru a uvidíme, jestli to budeš umět udělat ty sám ještě rychleji.“ Pak to udělejte.
Další den nastavte časovač na dvakrát delší dobu, jak to trvalo dítěti, když jste u něj seděli (pouze na to, abyste vytvořili nárazník do zálohy.)
Pak jim připomeňte hru a jděte pryč. Většina dětí využije příležitosti a předčí hodiny. Vždycky se najdou takové děti, kterým to nevyjde. Pokud se tak stane, vytáhněte bod č. 4.
4. Předem rozhodněte o vhodných důsledcích
Pokud jste již vyzkoušeli přístup čas/hra a vaše dítě nebude pracovat samostatně, je načase zvážnět. Pokud víte, že on/ona to umí udělat, řekněte jim to.
Pak jim řekněte, že musí splnit zadání a pokud ne, budou čelit důsledkům. Vytvořte tento důsledek, aby měl logickou následnost, jak to jen jde.
Například mohli bychom říci: „Protože já tu musím sedět s tebou, dokud jsi ty uděláš svou práci, já budu potřebovat, abys mi dnes pomohl poskládat prádlo, namísto toho, aby sis hrál se sousedy.“
Klíčem je ukázat vašim dětem, že když umí pracovat samy, vy budete mít čas na to, abyste se postarali o ostatní povinnosti. Pokud to odmítnou, vy budete potřebovat, aby vám pomohly splnit vaše povinnosti, neboť vy jste museli pomoci jim, aby si splnily ty své.
Buďte opatrní, abyste určitě dodrželi to, že jim nepomůžete. To je ten rozdíl. Děti mohou vždy požádat o pomoc, když ji potřebují. To ale neznamená, že máma musí u nich sedět a řešit každý problém s nimi.
5. Sledujte plnění své roli
Poslední věc, kde rodiče zvyknou selhat, je ujistit se, že svou roli splní. To je rozhodující. Vzdělávat děti prostřednictvím domácí školy není něco, co jednou nastavíte, a pak to už jde způsobem autopilota.
Ano, chceme, aby pracovaly samostatně, ale denně je musíme kontrolovat, abychom měli jistotu, že s tím postupují. Menší děti kontrolujte denně.
Když se dostanou na druhý stupeň, můžete přejít na kontroly jednou za několik dní, nebo dokonce jednou za týden. Skutečně to závisí na tom, jak dobře umí student řídit sebe sama.
Jste na řadě
Co můžete udělat zítra ve své domácí škole, abyste pomohli svým dětem stát se samostatnějším? Napište nám o tom do komentářů.
Napsat komentář