Osmiletá Táňa sedí na narozeninové party své starší sestry Emílie, která slaví svých „sladkých“ šestnáct let. Táňa se cítí mizerně, protože veškerá pozornost se točí okolo Emílie, přičemž ona sedí sama trochu stranou.
Popojde k babičce, aby se jí vyznala ze svých pocitů. „Babičko,“ říká Táňa, „já na ni moc žárlím…“ Babička překvapením jen zalapá po dechu. „Jak to můžeš říct, vždyť je to tvá sestra!“ Táňa odchází s pocitem viny a cítí se ještě hůře a osaměleji než předtím.
To, že děti žárlí na své sourozence, je zcela normální. Ačkoli je milují, stále se s nimi dělí o pozornost rodičů. Je jisté, že každé dítě cítí zoufalou potřebu být milováno (ba dokonce si tajně přeje, aby právě ono bylo to nejoblíbenější).
Když je v centru pozornosti jeho sourozenec, prožívá velmi těžké chvíle. Děti žárlí, když jde máma nakupovat s mladší dcerou a také když je starší bratr hvězdou zápasu. Cítí se být zapomenuté. Děti potřebují, abyste je neustále ujišťovali, že je milujete stejnou láskou.
Babička si špatně vysvětlila, co slyšela. Touží po tom, aby se její vnoučata navzájem milovali, ale neakceptuje zcela přirozené pocity a také není oporou pro svou vnučku.
Nevědomky způsobuje, že Táňa se již nebude chtít svěřovat se svými pocity. Kvůli této reakci se u ní může vytvořit asociace, že když žárlí, je špatná. Jak bude růst, bude se bát svěřit se svými pocity ostatním.
Své pocity bude držet uvnitř a trpět. Dokonce se může stát, že se pro ně bude trestat, protože své myšlenky bude považovat za nepřijatelné.
S dětskou důvěrou a emocemi musíme zacházet velmi citlivě. Pocity jsou přirozenou a normální součástí života.
Když své děti budeme podporovat v tom, aby vyjadřovaly své pocity, budou se cítit lépe. Nabízíme vám pár kroků, jak postupovat, když se vám dítě svěří se svými pocity:
1. Uznejte jeho pocity a přijměte je
Řekněte mu, že je normální, když žárlí, zlobí se, nebo je smutné. Jsou to přirozené pocity.
2. Pochvalte ho, že se vám svěřilo
Tímto způsobem mu dáváte najevo, že by mělo za vámi vždy přijít a bez obav se vám otevřít, abyste mu mohli pomoci. Objetí a laskavý úsměv mu pomohou, aby se cítilo lépe.
3. Popřemýšlejte nad tím, kolik pozornosti se dostává každému z vašich dětí
Někdy jsme příliš zaneprázdněni jedním dítětem, nebo nás trápí jiné starosti, a v takovém případě zapomínáme na ostatní děti.
Věnujte pozornost jejich pocitům a snadněji postřehnete, kdy by potřebovaly více vašeho času. Když nastane tato situace, domluvte si s dítětem speciální „rande“, kde se budete věnovat výhradně jemu.
Vyznačte si dohodnutý den v kalendáři, aby vědělo, kdy se na vás může těšit.
4. Vysvětlete dětem, že každé z nich zažije období, kdy se mu dostane více vaší pozornosti než jeho sourozencům
Připomeňte jim, kdy naposledy byly právě ony v centru pozornosti celé rodiny (například si všichni přišli poslechnout jeho hru na klavír, když mělo koncert v ZUŠ).
5. Ujistěte ho, že všechny milujete stejnou láskou
Babička mohla Táňu ujistit, že není o nic méně milovaná než její sestra. Mohla jí vysvětlit, že v rodině je dostatek lásky pro každou z nich.
6. Pověřte dítě nějakým úkolem
V našem případě mohla babička udělat něco, čím by Táňu začlenila do probíhající oslavy. Táňa by se tak necítila jako páté kolo u vozu.
Mohla například navrhnout, že je čas na dort a že potřebuje, aby jí pomohla vyzdobit dort svíčkami. Potom by ho mohli společně přinést.
Když dítěti zadáte nějaký „úkol“, je pro něj jednodušší začlenit se do kolektivu a najít si své místo.
Zdroj: psychologytoday.com, Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář