Naším úkolem číslo jedna, v pozici rodičů, je zajistit svým dětem štěstí. Já to chci, vy to chcete, my všichni to chceme.
Máme k dispozici různé metody, jak toho dosáhnout. A také obvykle děláme to, co pro nás funguje. To však neznamená, abychom jsme nebyli otevření učení a růstu – zvlášť když se jedná o zdraví a štěstí našich dětí.
Výzkum o štěstí dětí
Emma Seppela, PhD, vědecká ředitelka Centra pro výzkum a vzdělávání v oblasti soucitu a altruismu Stanfordovy univerzity, se dlouhou dobu věnovala výzkumu vědy o štěstí.
Říká, že pokud jde o vedení dětí ke štěstí, existují oblasti, ve kterých je zapotřebí zlepšení.
Ve své nové knize Trať štěstí: Jak aplikovat vědu o štěstí na urychlení vašeho úspěchu, vysvětluje, že své děti musíme nechat, aby zažily selhání, namísto toho, abychom je vždy tlačily jen do věcí, ve kterých jsou dobré.
A následně, je to práce rodičů naučit děti, aby se o sebe uměly postarat, když se věci nevyvíjejí tak, jak doufali.
Na základě výzkumu Seppelové, já byla vinna za to, že jsem nevěnovala pozornost znamením (nebo slovům), která mi moje děti dávaly.
Tlačila jsem na nich a slibovala odměny za to, když budou ve škole nebo na sportovních akcích tvrdě pracovat.
Také jsem často zpochybňovala správnost jejich rozhodnutí ohledně toho, co je pro ně to nejlepší. Někdy je náš dobrý pocit jediným znamením, které potřebujeme.
Po přečtení jejího článku v časopise Quartz jsem si něco uvědomila:
Všechny tyto lekce, o kterých říká, abychom je naučili své děti, jsou těmi věcmi, se kterými já, jako dospělá, bojuji, i když vím, že jsou zdravějším způsobem myšlení.
Možná náš způsob myšlení je podmíněn tím, jak jsme byli vychováváni. A pro většinu z nás je přirozené vychovávat své děti stejným způsobem, jak jsme byli vychováváni my, dokonce i v případě, kdy se my sami snažíme osvobodit od méně zdravých myšlenek.
Jiným závěrem, ke kterému dospěla Seppela, je to, že potřebujeme přestat tlačit své děti do toho, aby „měly na mysli jen odměnu“ a přestat vyvíjet tlak na to, aby tvrdě pracovaly v zájmu úspěchu, který později přijde.
To je naučí nedívat se stále jen do budoucnosti, ale žít v přítomném okamžiku.
Zní vám to povědomě?
Já sama jsem vinna za to, že se snažím protlačovat životem, myslejíc, že věci se později zlepší, namísto toho, abych se více těšila z přítomnosti.
Život má být cestou, a nikoliv závodem
Seppela doporučuje, abychom naučili své děti starat se o sebe s laskavostí. Netřeba je omezovat tím, že je necháme provádět věci, ve kterých jsou dobré.
Také je nesmíme nechat padnout do pasti zaneprázdněnosti.
Náš mozek pracuje mnohem lépe, když má prostor pro růst a dýchání po svém a nepotřebuje, aby byly dny naplněné do prasknutí. Měli bychom svým dětem poskytnout množství příležitostí, aby se zabavily po svém.
To vše jsou životní lekce, které se snažím uplatnit i na sobě.
Nepřetržitě se snažím změnit své nastavení mysli a dopřát si pauzu. Když chci, aby moje děti žily životem, který je pro ně nejlepší, potřebují se naučit totéž.
A není to přesně to, co my všichni ve skutečnosti chceme?
Všechny z bodů, kterých se Seppela dotýká, mě dovedly k tomu, že ve věku 42 let jsem si uvědomila, jak stále bojuji s nastavením mysli orientovaným na cíl, nastavením mysli, které nepřipouští selhání.
Když však mám být upřímná a ohleduplná vůči sobě, skutečně se cítím být šťastnější a zdravější, když nemám přeplněný rozvrh a přestala jsem soutěžit.
Závěr
Pokud bych to aplikovala na své děti již od začátku, možná by se to stalo součástí toho, kým jsou dnes.
Stalo by se to zvykem, který by byly uplatňovaly každý den, takže by se jim žilo snadněji, namísto toho, že se neustále snaží překonat všechny lidi za cenu svého vlastního štěstí.
Vím, že když následuji rady, které dává Seppela, jsem šťastnější a moje děti budou určitě taky šťastnější.
Napsat komentář