Mnoho dětí prochází obdobím, kdy nechtějí spát, ať už během dne nebo večer. Rodiče se často ptají, jak docílit, aby dítě spalo. Některé děti odmítají spánek během dne, protože rozlišují den a noc. Tuto situaci řešila i jedna maminka v programu Kristen Volkové na Facebook Live.
Níže uvádíme několik možností, co dělat, pokud vaše dítě nechce jít spát (samo).
1. Podělte se o své pocity a frustraci s přáteli
Po pár dnech či nocích neúspěšného snažení se a nucení dítěte, aby spalo, jsou unavení i samotní rodiče. Zároveň se v nich míchají různé pocity a otázky. Těch je třeba se zbavit.
Najděte si posluchače, při kterém budete moci vypustit trochu páry, aniž byste se cítili provinile.
„Podpůrná skupina na Facebooku je prostor, kde můžete být na své dítě naštvaní. Samozřejmě nepotřebujete, aby vás slyšelo,“ říká Kristen, „potřebujete si jen někomu postěžovat a dostat ze sebe věci, které vás trápí.“
Vymluvte se z toho, využijte čas pro zamyšlení nad tím, co pro vás znamená spánek, pořádně se vybrečte a klidně se i vyzuřte.
„Vaše skutky neodráží to, jakým jste člověkem. Odráží vaše pocity a energii, které se za nimi ukrývají,“ tvrdí Kristen. „Tyto pocity držíme v sobě, a když trávíme čas s našimi dětmi, stojí za vším, co jim řekneme a jak jednáme.
Pokud na svých pocitech dokážeme pracovat, můžeme se ocitnout v nové rovině a stanovit dětem hranice jiným způsobem – bez hněvu a s ujištěním, že jsme jim oporou.“
Mezi tím, jak děti prožívají potíže a jak umí překlenout problémy, je obrovský rozdíl. Pokud děti vidí, že na ně reagujeme frustrovaně, naštvaně nebo unaveně, ještě více to u nich posílí nežádoucí chování.
Je to jako boj o moc. Když situaci řešíme s láskou, zdánlivě nás ignorují, ale potom změknou a dají si říct.
2. Obraťte složitou situaci ve hru
Pokud jste si už vytvořili prostor pro vlastní pocity, můžete se pohnout dál a aktivně pomoci vašemu dítěti. Prvním dobrým krokem může být hra.
„Nic nedokáže uvolnit napětí mezi rodičem a dítětem lépe než hra a smích. Je třeba se spolu smát a nechat se tím smíchem vést,“ říká Kristen. Začněte, dokud je dítě klidné, nikoli v čase, kdy je třeba jít spát.
Zábavu vylepšíte tím, že při hře dáte dítěti důležitější roli.
Zkuste si role mezi sebou vyměnit.
„Lehněte si na zem a řekněte dítěti, že jste velmi unavení a že si přejete, aby vás teď nikdo nebudil,“ doporučuje Kristen. (Ach, jsem tak unavená, doufám, že mě teď nikdo nebude rušit!)
Takový požadavek samozřejmě u dítěte vyvolá přesně opačné chování – jako kdybyste ho poprosili, aby vám nedovolilo usnout!
Při této výměně rolí se vy snažíte usnout a dítě se vám v tom snaží zabránit. Klidně si to vícekrát zopakujte. Když si na vás sedne, nebo na vás vyskočí, kutálejte se spolu po posteli, smějte se a objímejte.
Uprostřed hry předstírejte, že jste zkolabovali a usnuli. Můžete také začít nahlas chrápat. Opět dítě nechte, ať vás probudí, a nepřestávejte se spolu smát.
Přizpůsobte hru vašemu dítěti, aby ho bavila, a hrajte si, dokud ho to nepřestane bavit. Můžete tak přerušit bludný kruh nepříjemného napětí, které vzniklo při ukládání.
3. Věnujte dítěti před spaním extra čas
Spánek je něco podobného jako separační úzkost. „Když se nad tím zamyslíte, dítě se od vás na spánek odebírá pryč, a pokud u něj i přesto zůstáváte, může se velmi bát. Jedná se zejména o noční spánek, protože v tomto případě jsou od nás děti odloučeny na dlouhou dobu,“ vysvětluje Kristen.
To, že dítěti věnujete čas navíc, má podobný účinek jako separační úzkost. Dítě se s vámi cítí emocionálně propojeno a snadněji přepne ze stavu vypětí a nabuzení do stavu klidu a uvolnění.
Společně strávený čas navíc může dítěti velmi pomoci. Najděte mu ve svém harmonogramu stále místo. Dětem ho vyznačte v kalendáři, aby věděly, kdy se na něj mohou těšit.
Přizpůsobte to svým možnostem – pokud můžete jednou za týden, je to v pořádku. Popřemýšlejte, co byste mohli udělat pro vaši rodinu a kde byste mohli strávit tento společný čas.
4. Poznejte jejich obavy a pomozte jim je překonat
Naslouchejte tomu, co vám dítě říká, a buďte u něj. Potřebuje vědět, že znáte jeho obavy a že jste tu pro něj, abyste ho podpořili. Dejte mu vědět, že mu nasloucháte a vnímáte.
Na začátek mu stačí říct: „Zlatíčko, je čas si odpočinout.“
Něžným hlasem dítěti řekněte, co se má dít. Čekejte, že jeho reakce bude poměrně impulzivní.
Dítě může reagovat takto: „Já nechci jít spát! Vždyť je ještě vidět!“
Nezapomínejte, že máte být klidní a že z vás má vyzařovat teplo. Zůstaňte v pokoji, tam, kde jste a kde má dítě spát. Dejte si pozor, aby dítě neodešlo z pokoje. Hranice neposouvejte, musí být jasné.
„Ano, ještě je vidět, ale to nevadí. Je čas spinkat.“
Konverzace o slunci a světle je bezpředmětná, a proto se do ní ani netřeba pouštět. Dítě se obvykle snaží mluvit, aby odvedlo pozornost a nemuselo udělat to, co od něj žádáte. Soustřeďte se na stanovené hranice a buďte nadále laskaví.
„Pokud vaše dítě začne brečet, je to dobré znamení. Nechte ho vybrečet a dopřejte mu vaši pozornost. Buďte mu oporou, aby vědělo, že chápete jeho obavy a trápení. Lépe přemůže strach z toho, že má jít spát.“
Hranice jsou sice pro noční i polední spánek stejné, ale podle Kristen je jednodušší začít je uplatňovat během poledního spánku.
Podle těchto doporučení se naučíte pracovat se svými pocity a také s pocity vašeho dítěte a společně se přes problémy s usínáním přenesete snadněji.
Zdroj: mother.ly, Zpracovala: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář