Minulou sobotu jsme jako by zázrakem strávili celou doma. Výjimečně jsme neměli žádné plány. Někdy uprostřed odpoledne jsem našla mou dcerku, jak se sklání nad psacím stolem.
Seděla jen tak „na půl zadku“, hluboce soustředěná, s vystrčeným jazýčkem. Otevřela si okno, aby mohl dovnitř proudit čerstvý vzduch a sluneční paprsky.
„Co děláš?“ zeptala jsem se jí.
„Hmm…“ pokrčila rameny. „Nudila jsem se, a tak jsem se rozhodla, že si vyrobím komiks.“
Nahlédla jsem přes její rameno na stůl. Naskládala si papír a všechno upevnila kancelářskou sešívačkou do tvaru knihy. Na obrázcích byly nakresleny draky a nad hlavami se jim vznášely bubliny s textem.
Moje dcera tvořila.
Z nudění se rodí kreativita. Nuda má svá pozitiva, která bychom se měli snažit využít.
Stále více si začínáme uvědomovat, jak jsou naše děti přetěžovány nadměrným množstvím aktivit. Naše dobře míněné plány, které jim mají obohatit život a poskytnout jim jedinečné zážitky, jim mnohokrát způsobují nežádoucí úzkostné stavy a potlačují jejich vlastní nápady a myšlenky.
V posledních desetiletích se rodičovství stalo jednou obrovskou soutěží a rodiče, jejichž děti nenavštěvují alespoň pár kroužků či volnočasových aktivit, se cítí provinile.
Vždyť co se už jejich děti naučí, když se budou jen tak toulat po domě?
Jaké dovednosti se u nich vyvinou?
Co jsme to za rodiče, když sobotu sedíme na gauči s knížkou v ruce a naše děti jsou odkázány samy na sebe?
Možná bychom si měli klást úplně jiné otázky:
Učí se naše děti sebereflexi a dokážou si organizovat svůj vlastní čas a aktivity?
Umí děti naložit s časem, který jim byl dán?
Umí děti překonat nudu a přijít s vlastním nápadem, jak s nudou zatočit?
Nuda je užitečná a přináší celou řadu pozitiv, proto bychom ji měli dětem „dopřát“.
1. Nuda stimuluje kreativitu
Můžeme se rozložit na kuchyňském stole a začít s dítětem pracovat na nějakém velkolepém uměleckém díle. Výsledky určitě budou stát za to a náš mistrovský kousek se s největší pravděpodobností ocitne na školní nástěnce.
Byl to však náš nápad. První impuls vyšel od nás, to my jsme dítě podnítili k této aktivitě. Neudělali jsme samozřejmě nic špatného. Je třeba se však zamyslet nad tím, s jakým nápadem by mohlo přijít samotné dítě, kdyby se nudilo a začalo by se samo přehrabovat v zásuvce s uměleckými potřebami.
A zůstalo by jen u toho? Co kdyby vyběhlo ven nasbírat nějaký přírodní materiál? Co kdyby zůstalo v garáži mezi množstvím věcí, které by v jeho očích nabyly výjimečného smyslu a využití?
A možná by si mnohem raději hrálo v garáži jako u kuchyňského stolu… Jednou, když můj syn dostal „záchvat nudy“, vyrobil plně funkční nůž. Stačilo mu k tomu dřevo, hliníková fólie a lepidlo.
2. Nuda je pro fantazírování jako stvořená
Během snění se náš mozek vyrovnává s emocemi. Rovněž může být přínosné snění za bílého dne. Je to způsob, jakým se můžeme popasovat s problémy bez újmy na zdraví.
V duchu si přehráváme dialog, který jsme nezvládli dle našich představ. Aniž bychom si to uvědomovali, v naší mysli si vytváříme plán, jak to příště udělat lépe.
Vymýšlíme řešení, nebo se snažíme nazírat na problémy z poněkud jiného úhlu. Totéž dělají i děti, jen jim k tomu musíme dát příležitost.
3. Nuda nás může podnítit k produktivitě
Když se nudíme, naše mysl často zabloudí k úkolům, které jsme ještě nedokončili. Ani si to neuvědomíme a v mysli se nám rodí plán, jak by se dal úkol vyřešit efektivněji.
A nejen to – nuda je formou odpočinku a vysoká produktivita vyžaduje chvíle odpočinku.
4. Nuda nás učí žít v přítomnosti
Když se dítě dostane do toho „nejtěžšího“ stavu nudy, kdy už vyčerpalo všechny myšlenky na minulost a budoucnost, přichází na řadu chvíle, v níž může zakusit přítomnost.
Zkuste popřemýšlet o tom, jak často prožíváte přítomnost. Jak často můžete s čistým svědomím říct, že se v myšlenkách nezaobíráte něčím, co se již stalo, nebo neplánujete něco do budoucna?
Není divu, že všichni jsme po celou dobu ustaraní. Každému z nás by prospělo naučit se žít v přítomnosti. Ale měli bychom dbát na to, aby se to naučily i naše děti.
Není to však něco, co je můžete naučit vy – je to něco, co se musí naučit samy.
5. Nuda nás učí trpělivosti
Dopřejte dětem pocítit, jaké to je čekat. Čekejte v restauraci, dokud vás usadí, u lékaře, dokud se dostanete na řadu, v řadě na lístky do kina, na kamaráda, který má zpoždění…
Pamatujete ještě na ty časy, kdy nám nezbývalo nic jiného, jen čekat? Byli jsme nuceni vzít do rukou časopis, nezávazně konverzovat s člověkem vedle nás, nebo jen tak se oddat vlastním myšlenkám. Neměli jsme žádná zařízení, která by nás zabavila.
Nechci říct, že elektronická zařízení jsou to nejhorší na světě. Používáme je i my a budou je používat i naše děti. Toto je svět, ve kterém žijeme, a je nereálné očekávat, že elektronická zařízení přestaneme používat.
Ale pro naše děti by bylo užitečné, kdyby se naučily čekat i bez těchto rušivých vlivů. Naše děti mají příliš málo příležitostí zažít tento velice jednoduchý druh trpělivosti.
Denně naplňujeme jejich potřeby a ony nemají ani tušení, co to znamená čekat. Je to však něco, čemu se musí naučit.
Jak se tedy vymanit z návyku neustále něco dělat a podnikat? Jak vyzvednout potřebu občas se nudit?
Můžeme zanechat tolik volnočasových aktivit, kolik jen budeme chtít, ale pokud jsou naše děti neustále nalepené na obrazovce, získaný čas pro ně nebude nijak přínosný.
Není snadné vyloučit obrazovku ze života. I moje děti jsou při sledování televize nebo hraní na počítači neskutečně tichoučké a klidné.
Nejraději bych je nechala hrát si celý den a já bych si mohla v klidu dělat vše, co bych potřebovala. A to se ani nezmiňuji o tom, jaký dělají cirkus, když se je snažím odtrhnout od televize.
Je to však už pár let, co jsme zavedli pravidlo, že vypínáme Wi-Fi v jistou hodinu. O víkendech se moje děti nepřipojí na internet od 11.00 do 16.00 hodin. Zároveň jim nikdo nedělá program. Jelikož jsou odkázány samy na sebe, z těchto pěti hodin se stal čas, kdy jsou nejtvořivější.
Děti si potřebují vyzkoušet, jaké to je nudit se. Když už nic jiného, tak se alespoň naučí trpělivosti a dostanou úžasné nápady.
Zdroj: scarymommy.com, Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář