Už dávno jsem znala nebezpečí, které se ukrývá ve slově „ale“. Experti na komunikaci, vůdcovství, motivaci a vztahy společně varují před jeho škodlivým vlivem.
Bez ohledu na to, co již bylo řečeno, slovo „ale“ má sílu vyvrátit všechno.
Příklady nebezpečí slova „ale“
„Opravdu se chci uzdravit, ale nechci cvičit.“
„Miluju tě, ale nemohu to udělat.“
„Vím, že jsi smutný, ale taková jsou pravidla.“
Slovo „ale“ se někdy zdá, jako by zrušilo všechno, co bylo před ním. Případně naznačuje, že to není dost.
„Opravdu se chci uzdravit, ale ne až tak, abych cvičil.“
„Miluju tě, ale ne až tak jako cokoliv jiného, co mě drží od tebe.“
„Vím, že jsi smutný, ale na tom nezáleží, protože taková jsou pravidla.“
Toto malé slovo může způsobit mnoho neúmyslných škod, zejména v případě, kdy se snažíte navázat emocionální spojení, nebo se „spojit předtím, než budete opravovat“.
Jak o tom píše Erica Reischerová, psycholožka a učitelka rodičovství, ve své knize Co dělají skvělí rodiče:
„Ale je částečné zrušení jakéhokoliv slova. Když následuje a vyjadřuje empatii (jako v případě „Vidím, že jsi rozčilený, ale…“) má účinek minimalizovat to, co bylo předtím.
Toto maličké slovo může podkopat emocionální spojení, které jste právě vytvořili a rozpoutat konflikt.“
Proč by se slovu „ale“ měli vyhýbat rodiče v komunikaci s dětmi
Ne tak dávno jsem slyšela, že rodiče – a úspěšní mluvčí – by se měli vyhýbat slovu „ale“, pokud je to možné. Ale nebyla jsem schopná najít vhodné náhradní slovo.
Některé návrhy zahrnovaly používání inkluzivního slova „a“, „přesto“ nebo prostě navrhovaly se odmlčet mezi těmito dvěma segmenty věty.
„A“ zní neupřímně. „Vím, že jsi smutný, a je čas jít domů.“ Vyvolává to dojem uznání pocitu, a zároveň jeho ignorování v rámci jedné věty.
„Přesto“ vyvolává dojem něčeho umělého a cizího, co vychází z mých úst. (Vědí vůbec moje děti, co tyto čtyři slabiky znamenají?).
Zatímco v některých situacích pauza/odmlčení funguje, v jiných situacích může vyvolat pocit nespojitosti a odpojení.
Čím tedy nahradit slovo „ale“?
Slovem… „zároveň“.
Jednoduché, a tak účinné! (A z úst to vychází úplně normálně!)
„Vím, že jsi smutný, protože jsme odešli z parku. Zároveň se musíme dostat domů ještě předtím, než tvůj bratr vystoupí z autobusu.“
„Rozumím, že si chceš hrát s touto hračkou. Vypadá opravdu zábavně. Zároveň však není v pořádku bít své přátele. Můžeš mi říct nějaký lepší způsob, jak dosáhnout toho, co chceš?“
Jak píše Reischer:
Říci „zároveň“ znamená, že oba způsoby nazírání na situaci jsou platné, a to minimalizuje konflikt založený na tom, který pohled je „lepší“ nebo „správný“.
Konečně jsem našla frázi, která se pociťuje přirozeně a nahrazuje „ale“ silným způsobem.
Místo toho, aby negovala a zrušila to, co bylo předtím, umožňuje jí stát samostatně, plně ověřeně, než se přesune k jiné pravdě, která musí existovat současně.
Neumím ani spočítat, kolikrát jsem použila tuto frázi, odkdy jsem ji objevila jako náhradu za „ale“.
A tady je ta skutečně úžasná věc…
Není skvělá jen na konverzaci rodič-dítě/učitel-dítě. Tento přepínač bude obrovskou vzpruhou při komunikaci s kýmkoliv, zvláště v napjatých situacích.
„Vidím vaši politickou otázku A. Zároveň je zde můj politický bod B.“
„Rozumím vašim obavám v souvislosti s mým rodičovským rozhodnutím. Zároveň je zde důvod, proč cítím, že je důležité to udělat.“
„Vím, že chcete pomoci. Zároveň musíte respektovat moje hranice.“
„Slyším, že říkáš X. Zároveň je zde moje pozice Y.“
Závěr
Kdykoliv zjistíte, že je třeba ověřit něčí stanovisko, emoci, názor nebo zkušenost a současně mluvit, toto je fráze pro vás.
Místo toho, abyste dále podněcovali další konflikt popíráním nebo odmítáním pozice někoho jiného, umožníte oběma hlediskům nebo zkušenostem se v plném rozsahu potvrdit současně.
Napsat komentář