Antropologové tvrdí, že Inuité (Eskymáci) mají až 50 různých výrazů pro sníh, který je obklopuje po celý život.
Jejich děti se naučí všechny tyto výrazy rozeznávat a používat na základě slyšeného textu.
Podobně je to i s emocemi. Když vás děti slyší mluvit o široké škále emocí, pak se snadněji naučí chápat své i cizí emoce.
Když umíte porozumět svým emocím a dokážete je přijmout, jednodušeji a rychleji se naučíte své emoce ovládat.
Pokud si neumíte představit, odkud se nabralo až 50 různých emocí, doporučujeme vám podívat se na „kruh pocitů“ od Dr. Glorie Willcox.
Tenhle kruh barevně znázorňuje celou paletu lidských emocí. Zdá se vám, že je jich příliš mnoho? Pak vám stačí rozeznávat čtyři základní:
1. Štěstí – zahrnuje emoce, jako jsou láska, radost a klid. Takto bychom se měli cítit, když žijeme „optimálním způsobem života“ (pozitivní psychologie tomuto jevu říká flow – proudění).
2. Strach – přichází, když se cítíme ohroženi a přináší s sebou zděšení, úzkost (strach zbavený konkrétní hrozby, strach z něčeho neurčitého), obava (strach z konkrétní hrozby) a pocit bezmoci a bezbrannosti.
Když savci pociťují strach, v důsledku obranného mechanismu se mění na hněv.
3. Smutek – je reakcí na ztrátu milované osoby a zklamání. Projevuje se zármutkem, depresí a osamělostí. V takových situacích se běžně stává, že lidé si před smutkem vytvářejí bariéru hněvu.
4. Hněv je reakcí na vnitřní nebo vnější hrozbu. Projevuje se podrážděností, frustrací a zuřivostí. Pokud člověk svůj hněv potlačuje, může se změnit na depresi nebo otupělost.
Přemýšlíte nad tím, jak byste mohli naučit své dítě rozeznávat emoce? Není to nic složitého – sledujte, co vaše dítě a ostatní prožívají a jejich emoce pojmenovávejte.
Důležité je vyvarovat se takových chyb, jakými jsou odsuzování a kritizování druhých. Emoce musíte přijmout. Využijte každé příležitosti k tomu, abyste správně pojmenovali pocity, které vaše dítě prožívá:
- „Zdá se, že jsi zklamaný.“
- „Poskakuješ nahoru a dolů, asi jsi velmi vzrušená!“
- „Rozumím ti, prostě se cítíš mnohem bezpečněji, když přesně víš, co se stane. Já taky.“
- „Je mi to jasné – špenát nesnášíš a nejraději bys ho už nikdy v životě neviděla!“
Když s dítětem mluvíte o svých i jeho emocích, nesnažte se dítě poučovat. Položte mu raději otázky, které mu pomohou zamyslet se nad sebou a zhodnotit danou situaci, jako jsou například:
- Co bys udělala, kdyby tě rozzlobila kamarádka?
- Co bys udělal, kdybys byl na mě naštvaný?
- Co by se dalo udělat, kdyby se ti zhroutila tvá věžička, kterou sis postavil, a ty bys se velmi rozzlobil?
- Kdy se ti daří dělat lepší rozhodnutí – když jsi klidná nebo když se zlobíš?
- Co by ti pomohlo, abys se uklidnil, když jsi naštvaný?
Jestliže by se vyskytla situace, že by u vás plakalo jiné dítě, pak byste se mohli vašeho dítěte zeptat například na tyto otázky:
- „To děťátko vypadá velmi nešťastně. Co ho podle tebe tak rozrušilo?“
- „Co by podle tebe mohlo chtít?“
- „Myslíš, že bychom mu mohli nějak pomoci?“
Tyto otázky pomáhají rozvíjet empatii. Pokud před svým dítětem nahlas uvažujete o tom, co by jejich malý sourozenec chtěl, co si myslí a cítí, dítě začne být vůči svému mladšímu sourozenci více empatické a jejich vztah se prohlubuje.
Když svým dětem čtete příběhy, které pojednávají o pocitech druhých dětí, zlepšujete tím jejich prosociální chování a snižujete míru agresivity vůči druhým.
Tím, že emoce vnímáte jako součást plnohodnotného života a vyjadřujete se o nich pozitivně, své děti učíte rozeznávat a pojmenovávat vlastní emoce.
Je to první krok k tomu, aby se naučily své emoce ovládat.
Napsat komentář