Výchova dokáže být velmi skličující, protože na rodiče klade nemalé nároky a vyžaduje hledat ve všem přiměřenou hranici. Nechceme být příliš přísní, ale ani příliš benevolentní.
Nechceme neustále a ze všeho vyvozovat důsledky, ale zároveň nechceme milosrdně přehlížet rebelii. Mnozí rodiče se snaží najít tu správnou „střední cestu“.
Může se stát, že narazí na zdánlivě rozporné aspekty, které mají problém začlenit do své výchovy: 1) chovat se k dětem s pokorou a vlídností a zároveň od nich vyžadovat 2) úctu, respekt a poslušnost.
Jak tedy vést děti k pokoře a zároveň od nich vyžadovat respekt?
Děti vychovávané ve víře
Nastolená otázka je opravdu krásná a zároveň klíčová. Je podstatná pro výchovu dětí ve víře. Znamená, jak vychovat děti, které budou pokorně respektovat Bohem dané autority, ať už jde o rodiče, partnery, učitele, policisty, kněze či občanské zákony.
Pravá víra v Boha chápe dobrého vůdce ve smyslu služebníka. Takové vůdcovství není postaveno na velebení sebe sama, pýše, předvádění se či touze po moci, ale jak stojí v listu Filipanům, člověk staví na první místo ostatní a usiluje o jejich dobro, i když za to musí zaplatit příliš vysokou daň (List svatého apoštola Pavla Filipanům, 2 : 3 – 11).
Jinak řečeno, rodičovství je výzvou, jak vychovat lidi, kteří budou žít v souladu s evangeliem.
Je třeba připomenout, že i přes naši velkou snahu zasít víru v našich dětech, to, jestli budou věřit v Boha a kráčet v našich šlépějích, nezáleží jen na nás.
Máme na ně sice velký vliv, ale ne „zásadní“. Proto nám nezbývá nic jiného, než se modlit a všechno ostatní nechat na Bohu.
Šest návrhů, jak vychovat děti k pokoře a respektování ostatních
Vraťme se společně k nastolené otázce. Můžeme k ní přidat další paradoxy: Jak své dítě naučíte, že má nastavit i druhou tvář, když ho trestáte za neposlušnost?
Jak ho naučíte, že láska „všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží“ (První list Korintským, 13 : 7), když od něj vyžadujete dodržování pravidel stanovených ve vaší rodině?
Jak ho můžete naučit, že nesmí „oplácet stejnou mincí“, když dostane výprask za to, že vás nerespektuje jako autoritu? Přečtěte si těchto šest návrhů:
1. Formální učení
Při výchově je nezbytný stálý proud formálního vzdělávání. Toto učení musí probíhat u vás doma a musí být přizpůsobeno věku dítěte.
Měli byste dětem vysvětlit, že mají poslouchat a vážit si rodičů a že mají být hodné a velkorysé ke svým sourozencům. Rovněž důležité je děti neprovokovat a nevzbuzovat v nich hněv. Naučte své děti, že člověk má milovat své nepřátele a prokazovat dobro tomu, kdo ho nenávidí, a zlo oplácet dobrem.
Díky tomuto učení děti časem pochopí, že existují vazby a vztahy, ve kterých je člověk autoritou pro druhého (např. rodič – dítě, policista – civilista, manžel – manželka, vláda – občan).
Z toho vyplývá, že rodiče milují své děti jinak, než děti milují své rodiče – učí své děti, stanovují jim hranice, ukazují jim, co se stane, když nerespektují autority.
Připomeňme si, že kromě všedních, každodenních interakcí probíhajících mezi členy rodiny, svému dítěti musíme zajistit i každodenní prod informací. Tímto způsobem děti pochopí svět a dynamiku vztahů v domácnosti.
2. Práce v týmu
Bůh dal dítěti dva rodiče, a ne jednoho, s určitým záměrem. Dva rodiče dítěti nabízejí úžasné možnosti interakce. Dítě se učí opatrnosti před rodičem, kterého má respektovat, a zároveň vnímá pokoru rodiče, který se nesnaží bránit.
Pokud se dítě chová neuctivě vůči své mámě – ať je mu 4, 12 či 15 let – a táta to uslyší, přijde k dítěti, chytí ho kolem ramen, aby vědělo, že to něco znamená, podívá se mu do očí a řekne:
„Takto se svou mámou v tomto domě mluvit nebudeš.“ Máma nemusí říct vůbec nic. Nezačne se litovat, protože v těchto situacích vedou slova sebelítosti k vytváření špatných vztahů. Nebude to dále rozmazávat, protože dítě to pochopí.
Místo toho řekne s láskou: „Milé dítě, víš, že chci pro tebe jen to nejlepší. Ale táta má pravdu.“
Je mnoho podobných příkladů, kde je vidět souhru obou rodičů.
3. Rodič – služebník
V mnoha rodinách je přítomen pouze jeden rodič. Ale i v kompletní rodině většinu času tráví s dětmi jen jeden z nich. Osm nebo deset hodin řeší disciplínu dětí máma.
Jak tedy dětem ukázat pokoru i silnou autoritu zároveň?
Uvádíme alespoň pár bodů:
- Nespojujte hněv s respektem. Trvejte na tom, aby vás dítě respektovalo, ale nesnažte se respekt získat hněvem. Mluvte o respektu a poslušnosti i v případech, kdy jste spolu šťastní a těšíte se, nejen v problémových situacích.
- Nebojte se svému dítěti ospravedlnit. Pokud jste laskaví v případě, kdy je to nutné, omluva neoslabí vaši autoritu. Klidně se dítěti omluvte i za tón hlasu, jakým jste na něj ráno mluvili.
- Pořád se mu představujte v roli „služebníka“, a to nejen ve vašem vztahu s ním, ale i ve vztahu k ostatním. Nechovejte se pořád autoritativně.
Neumíte si představit, kolik dětí má pocit, že jsou „doma jen otroky“. Neslyší nic jiného jen samé zákazy a příkazy. Budete-li k nim pozorní, to ještě neznamená, že po nich uklidíte rozházené hračky, když jste jim řekli, aby si je uklízely samy.
Tuto chybu dělají mnozí rodiče. Své děti naučíte vlídnosti tím, že je překvapíte, když to nebudou čekat. Ukliďte jim pokoj (bez toho, abyste jim to předtím přikázali) nebo se nabídněte, že svého teenagera odvezete někam autem (aniž by vás o to musel žádat).
Měli byste si být vědomi toho, že dětem – zvláště teenagerům – dlouho trvá, než si uvědomí, co všechno pro ně dělají rodiče. Možná jim to bude trvat i dvacet let, než si to uvědomí, a napíší dopis svým rodičům, ve kterém se jim za všechno poděkují a omluví za to, jací byli nevděční.
Bohužel i takový je úděl rodiče. Dítě očekává, že mu rodiče budou „sloužit“, a pokud jste milující, starostliví a obětaví, pak s tím nic nenaděláte. Musíte jen doufat, že ten děkovný dopis jednou přijde…
4. Radost
Ve vašem vztahu s dítětem by měla být zastoupena především radost, kterou váš syn nebo vaše dcera oplývají. Dějte dítěti najevo, jak vroucně ho milujete, obdivujete a jak se z něj těšíte.
Pokud budete dítě pořád napomínat a usměrňovat, bude mít pocit, že ho zneužíváte a nemilujete takové, jaké je.
5. Skutečná pokora
Nezaměňujte pokoru se shovívavostí. Prokázat pokoru neznamená, že nebudete důsledně vyžadovat poslušnost.
Právě naopak – pokora může spočívat v tom, že si upřete komfort „mrtvého brouka“ a neposlušnost dítěte budete řešit.
6. Milost a soucit
Dítě můžete naučit milosti a soucitu tím, že ho občas nepotrestáte – i když by si to zasloužilo. Tímto způsobem necháte dítě okusit, co je to milost.
I to, že vyžadujete od svých dětí poslušnost po většinu času, je určitou formou milosti. Neodsouvejte disciplínu bokem příliš často, protože jinak by si na to dítě mohlo zvyknout a očekávat to od vás.
Napsat komentář