Od rodičů se očekává, že se dokáží ovládnout za každých okolností. Ale rodiče jsou také jen lidé. I přesto, že jim občas „prasknou nervy“, mohou být hodnými rodiči.
Být klidným rodičem je velká výzva. Únava, nedostatek rodičovských zkušeností, sociální tlak od ostatních – to všechno vám ve snaze zůstat klidný podráží nohy.
Od rodičů to vyžaduje, aby se nenechali vyvést z rovnováhy, ale ne vždy je to možné. Tyto výstupy však děti často rozruší.
Výzkumníci zjistili, že pokud jsou děti ve svém raném životě vystaveny stresu z důvodu hněvu svých rodičů, mohou se u nich vytvořit vzorce chování, které ovlivňují jejich budoucí socializaci, zvládání emocí a sebeúctu.
Pokud je dítě vystaveno výbuchům zlosti, může to dokonce vést k úzkostným stavům a obsesím. Ideální by bylo, kdyby rodič dokázal zachovat klid, ale reálnějším řešením se zdá naučit se, jak dítě uklidnit.
„Děti se neustále učí novým věcem ze svého prostředí, zejména ze základních vztahů,“ vysvětluje Shanna Donhauserová ze Seattlu, rodinná terapeutka a odbornice na psychické zdraví dětí.
„Roztržky a konflikty jsou nezbytné. Jejich řešení a náprava posiluje vztahy a pomáhá vytvořit základ pro důvěru, pocit pohodlí a bezpečí.“
Donhauserová pojmenovala 4 kroky, které rodiče navedou k tomu, jak dětem pomoci zpracovat děsivý zážitek způsobený jejich hněvem. Vyžaduje to však velké úsilí.
Tvářit se, že se nic nestalo, není řešením. Pokud jsou děti ponechány napospas vlastní interpretaci a zpracování emocí a zážitků, mohou si z toho vyvodit velmi nezdravé závěry.
Co dělat, aby se dítě po hádce s mámou nebo tátou uklidnilo
1. Uklidněte se. Rodiče musí kontrolovat své emoce, aby mohli správně pojmenovat, co se stalo.
2. Přemýšlejte o tom, co dítě zažilo a vidělo. Rodičovský hněv je pro dítě něco tak děsivého a pravděpodobně ho vnímají jako hrozbu. Rodiče by měli zkusit se na tuto situaci podívat očima dítěte.
3. Vysvětlete si, co se stalo a jak to dítě vnímalo. Otevřeně mluvte o emocích a požádejte dítě, aby vám pomohlo najít způsob, jak se vyhnout podobným situacím.
4. Spojte se s ním. Nejde o udobřování či zametání věcí pod koberec. Jedná se o normální propojení mezi rodičem a dítětem.
Uklidněte se
Předtím, než se pokusíte utěšit své vystrašené dítě, musíte mít pod kontrolou vlastní emoce.
„Je to jako jedno z bezpečnostních pravidel leteckých společností – nasaďte kyslíkovou masku nejprve sobě a pak se snažte pomoci druhým,“ říká Donhauserová. „Nemůžete být oporou pro své dítě, když jste stále rozzlobení nebo se stále uklidňujete.“
Pokud situace vyžaduje více času na uklidnění, pokud se potřebujete projít, zacvičit si nebo jednoduše potřebujete delší přestávku, svému dítěti vysvětlete, co se děje, kam jdete, a ujistěte ho, že se k němu vrátíte, abyste si o tom mohli v klidu promluvit.
Popřemýšlejte o tom, jak dítě prožívalo danou situaci
Rodiče by se měli umět podívat na situaci očima dítěte. Rodič je ten „větší, silnější a hlučnější“. Objevily se při hádce nějaká agresivní gesta nebo výrazy v obličeji? Hodil někdo něco na zem nebo něco rozbil?
„Nepřistupujte k tomuto kroku, pokud nejste úplně klidní. Je více než pravděpodobné, že vaše emoce se začnou znovu probouzet,“ upozorňuje Donhauserová.
Napravte spáchané škody
Když jste se uklidnili a přemýšleli jste nad tím, jak celou situaci prožívalo vaše dítě, vyviňte upřímné úsilí k tomu, abyste se opět spojili se svým dítětem.
Můžete začít tím, že mu nabídnete, aby si sedlo blíže na místo, kde se bude cítit pohodlně a bezpečně. Některé děti nechtějí rovnou mluvit o prožité situaci a lépe zpracovávají prožité emoce během hry. Je to normální.
„Vysvětlete jim váš záměr a pocity,“ radí Donhauserová. „Potom své dítě přiveďte na cestu nápravy – dovolte mu, ať se spolupodílí na hledání řešení pro danou situaci.
Děti jsou velmi tvůrčí a když jim dáte šanci, často přijdou s úžasnými nápady. Pokud je zapojíte do hledání řešení, je také větší pravděpodobnost, že budou spolupracovat a dotáhnete to spolu do úspěšného konce.“
Spojte se s ním
Po nápravě byste se měli snažit najít způsob, jak se opět sblížit se svým dítětem a spojit se s ním – vezměte ho do parku, na kolo nebo si spolu jen tak pohrajte.
Není to žádná „kompenzace“, ani nic podobného. Je to možnost ukázat, jak je váš vztah i navzdory všemu stále silný.
Rodiče si musí uvědomit, že dítě se při jejich výbuchů zlosti sice nemusí cítit fyzicky ohroženo, ale má obavy, že v ohrožení je jeho vztah s rodičem. Proto je nezbytné, aby rodiče měli vztah pod kontrolou. Pokud to nedokáží, měli by zvážit návštěvu odborníka.
Připustit si, že ztrácíte kontrolu nad vztahem s dítětem, ve vás může vyvolat pocity ponížení a studu. Ještě méně příjemně se můžete cítit, když musíte vyhledat pomoc profesionála, protože chování vašeho dítěte není v pořádku.
Dělat těžká rozhodnutí však také patří mezi rodičovské povinnosti.
Zdroj: fatherly.com, Zpracoval: Skvělýrodic.cz
Napsat komentář