Nejzákladnější lidskou touhou je být milován a někam patřit, mít své místo. Chceme najít propojení, souzvuk. Pro naše děti je přátelství vším.
Zároveň je to však právě přátelství, které děti nejčastěji sužuje. Chtějí někam patřit, ale tato potřeba je někdy nutí přehlížet nejdůležitější otázky týkající se jejich přátel, na které by si měly umět pravdivě odpovědět.
Přátelství dospívajících dětí jsou složitá
Pro teenagery je přátelství obzvlášť důležité. Začínají se od rodičů osamostatňovat a touží po nezávislosti. Ale na druhé straně stále hledají sami sebe. Jejich tělo se mění.
Vyvíjí se jim abstraktní myšlení a stále častěji si kladou otázky o životě, vesmíru a o tom, kam patří. Všechno se mění. Je zcela přirozené, že tak silně inklinují ke svým vrstevníkům, kteří prožívají podobné pocity.
Všechno by bylo v pořádku, kdyby celý tento proces provázelo vzájemné porozumění a respekt. Bohužel, ne vždy je tomu tak.
Začíná vznikat soutěživost. Vyvedení druhého z rovnováhy pomáhá mnohým dětem dosáhnout jejich vlastní rovnováhy. Objevuje se šikana a přibývají nepřátelé převlečení za kamarády.
V tomto období si děti začínají budovat sociální hierarchii. Je fascinující mluvit s dospívajícím dítětem o tom, na které místo v této hierarchii podle něj patří.
Jedna moje 14letá žákyně mi jednou řekla: „Já patřím do druhé skupiny. Je to skupina na jedné úrovni s dětmi, které aktivně sportují.“
Když jsem se jí zeptala, kdo patří do první skupiny, odpověděla: „V první skupině jsou děvčata, která nosí extra krátké sukně, mají přítele a konzumují alkohol.“ Takové vnímání vytváří jejich společenský status.
Všechny podobné obavy a myšlenky brání tomu, aby si dítě našlo kamaráda, který by byl pro něj skutečným kamarádem, velkým přínosem a přinášel by mu radost. Děti se tak zabývají otázkami typu: Kdo jsem? Na které místo v hierarchii patřím? Kdo se baví lépe než já? A tak se zapomínají ptát na tu nejdůležitější otázku.
Podporujte děti, aby našly své skutečné přátele
Jednou z nejvíce znepokojujících věcí je vidět ve škole dítě, které se setkává s partou, do které očividně nepatří. Nemyslím tím bezpodmínečně „špatné děti“, spíše děti, které nejsou „jeho krevní skupinou“.
Nemají společné zájmy ani hodnoty, není mezi nimi skutečné propojení a dítě se zde necítí dobře. Jednoduše se dostalo do nesprávné skupiny.
Musíme s dětmi mluvit o tom, jak je důležité hledat si přátele, kteří pro ně budou přínosem a obohacením, nikoli takové, kteří jim zkomplikují život. Děvčata obvykle přitahují typy, které jsou vyspělé a společenské.
Kluci zas inklinují k „alfa-samcům“. Obvykle to bývají extroverti. Naše společnost oceňuje extrovertnost, takže se není čemu divit. Často to však není správné a děti to vědí.
Být součástí „populární skupinky“ je vyčerpávající. V těchto seskupeních se obvykle nachází mnoho silných osobností a panuje zde velká rivalita a dramatičnost. Děti jsou neustále štvány, aby „stačily“ ostatním.
Chcete-li být populární, musíte se chlubit. Chcete-li to zvládnout, musíte si mnohdy nasadit masku. Přitom podstata přátelství spočívá právě v tom, že masku vůbec nepotřebujete a váš vztah je zcela přirozený.
Jaká je ta základní otázka?
Přemýšlíte, jakou otázku bychom si tedy měli položit? Běžně se ptáme sami sebe: Koho bychom chtěli mít u sebe? Měli bychom se však ptát na tuto otázku:
S kým se cítíme dobře?
Nic víc nepotřebujeme vědět. Musíme jen najít lidi, při kterých se budeme cítit uvolněně a dostatečně otevřeně, abychom mohli být skutečně sami sebou. Takové přátele nám umožňují mít rádi sami sebe.
Chcete-li svým dětem pomoci najít odpověď na tuto otázku, měli byste se jich nejprve zeptat následující otázky:
S kým ses v minulosti cítil dobře?
S kým ses cítil uvolněně a sám sebou?
Co měli tito lidé společného?
Pomozte jim uvědomit si souvislosti: „Možná by sis měl hledat kamarády s takovými vlastnostmi.“
Vaše dítě nebude vždy vyhledávat stejný typ kamarádů, ale pomůže mu to pohnout se dál a bude se mu lépe hledat skupinka, v níž najde skutečné propojení a pocit sounáležitosti.
Školy spojují děti do skupin podle věku. Ale to mnohým dětem nesedí. Škola však není jediným místem, kde si může dítě najít kamaráda. Sportoviště či koníčky mohou taky spojovat a pomáhat dětem najít si „skutečné kamarády“.
Mají-li děti přátele ve více skupinách, zbavuje jich to do značné míry stresu a tlaku z těchto vztahů. Mít kamaráda na život a na smrt je sice úžasné, ale může vás to dostat do potíží, protože celou svou energii a emoce vkládáte do jedné osoby.
Na závěr
Právě nejlepší kamarád nám umožňuje být sám sebou – být tím, koho máme skutečně rádi. Je třeba doufat, že na to jednou přijde každé dítě.
A když se tak stane, musíme tu být pro něj a podpořit ho, aby nemělo strach vložit se do tohoto vztahu. Podobně jako všechny dobré vztahy i přátelství vyžaduje náš respekt, čas a zranitelnost.
Zdroj: lindastade.com, Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář