Když řekneme „donutit děti poslouchat“, zpravidla tím myslíme „chci, aby moje děti plnily moje pokyny.“
Jedním z triků však je, naučit se dávat takové pokyny, které budou děti schopny úspěšně plnit.
Náš příběh z hotelu
Jednou jsme se ubytovali v jednom hotelu s bazénem. Tehdy jsem zjistila, jak nedosáhnu toho, aby mě moje děti poslouchaly.
Když jsem viděla, jak moji chlapci běží k okraji bazénu, aby do něj skočili, zavřískla jsem: „Ne, kluci! Neběhejte a neskákejte do něj!“
Hned na to se ozvalo: „Člup!“
U tak velkého nadšení bylo pro děti dost těžké odolat touze běžet a skočit. Pravděpodobně slyšely jen konec toho, co jsem řekla… a vyznělo to jako něco, co se podobalo „bla, bla, bla… běž a skoč!“.
Když o chvíli děti vyšly z bazénu ven, můj manžel řekl něco mnohem užitečnější:
„Kluci, do bazénu můžete skočit jen v případě, kdy vám prsty na nohou visí přes okraj bazénu.“
Pak jim to ukázal a všichni spolu se postavili na okraj bazénu tak, že prsty jim přesahovaly přes okraj bazénu a pak skočili.
Řekl jim, CO mají DĚLAT. A dal jim k dispozici užitečný návod, jak mají sami posoudit, jestli mohou skočit. (Jsou moje prsty nad okrajem? Dobře, můžu skočit.)
Specifický jazyk, na který děti reagují
Toto je skvělý příklad použití jasného, specifického jazyka komunikace dospělého s dítětem.
1. Bylo to o slovech když/pak. KDYŽ tvé prsty přesahují okraj bazénu, PAK můžeš skočit.
2. Děti získaly jasný obraz o tom, jak by měl vypadat úspěch (děti si umí představit, jak vypadají prsty a jaké to je, když prsty na nohou přesahují přes okraj bazénu).
3. Bonusové body za komunikaci – vyzkoušel to s nimi, skutečně zabetonoval myšlenku, kterou chtěl zafixovat v jejich myšlení.
Děti budou mnohem méně ochotné udělat to, o co je žádáme, když používáme nudný jazyk, příliš rozvláčný na to, aby dětem dával nějaký smysl. Neefektivní jazyk je i takový, který jim říká, co nedělat, namísto toho, aby jim řekl, co mají dělat.
Naučte se základy specifického jazyka, abyste upoutali pozornost dětí natolik, že budou poslouchat.
Pojmy jako „chovat se“, „odpovědný“ nebo „opatrný“, jsou slova popisující koncepty, které jste si rozvíjeli během celého svého života.
Naše děti potřebují více kontextu, více souvislostí. Zde je několik příkladů k tomu, jak se vyjadřovat přesnějším jazykem.
Příklady efektivní komunikace
Místo toho, abyste na něj křičeli „vyčisti si pokoj!“ a pak se zlostili, že vaše dítě se ztratilo v tom, co je třeba udělat, můžete konkretizovat, co znamená slovo „čistý“ – a zde je několik možností na výběr:
1. Udělejte si kontrolní seznam (Tvůj pokoj bude čistý, když: špinavé oblečení je v koši, hračky jsou na policích, odpadky jsou posbírané, postel je ustlaná).
2. Vyberte si specifický počet položek (Odlož 10 největších věcí na podlaze.)
3. Úkoly si můžete rozložit na menší části. (Dobře – první práce: posbírej všechny špinavé kusy oblečení a vlož je do koše!)
Místo slov buď opatrný! řekněte, jaká bezpečnostní opatření má dodržet, například:
4. Zůstaň uvnitř, nechoď za plot!
5. Jdi!
6. Najednou jen jedna osoba, prosím!
7. Drž se lana!
Rekapitulace
Abychom nastavili děti na cestu úspěchu a osmělili je ke spolupráci, můžeme zlepšit způsob, jak s nimi mluvíme.
Být specifickým v jazyce znamená, že:
- Používáme tak málo slov, jak se jen dá, abychom vystihli podstatu (aby děti uměly zopakovat to, co jsme řekli my!).
- Používáme jazyk, který je jasný, smysluplný a co nejjednodušší (očekávejme, že některé koncepty, které jsou pro nás jednoduché, bude zapotřebí procvičovat a podpořit v zájmu toho, aby dávaly smysl i našim dětem)
- Říkejte dětem, CO DĚLAT, namísto toho, abyste jim říkaly, co dělat nemají (poskytujeme jim tím obraz úspěchu, za kterým mají jít).
Těmito posuny v jazyce můžeme s nimi mluvit efektivněji!
Napsat komentář