Mateřství má svou metodu, jak vynést na světlo světa spektrum emocí.
V tomto článku uvádím několik tipů na to, abyste byla klidnou mámou, i když se tak někdy necítíte.
Představte si, že máte ráda turistiku.
Máte ve zvyku nacházet nové trasy a lesy, protože si užíváte vzrušení způsobené námahou a objevováním nového terénu.
V sobotu ráno zabalíte do tašky vodu, oběd a fotoaparát. Obujete si teplé ponožky a několik nejlepších knih o turistice a vydáte se za svým cílem.
Když zaparkujete auto a vyberete se na výlet, ptáte se, jestli potřebujete svůj kompas nebo mapu. Rozhodnete se rychle, nepotřebujete je.
Koneckonců máte dobrý instinkt.
Po hodině přijdete na rozcestí, pak na další, pak ještě na několik dalších. V době oběda se cítíte pořádně unaveně.
Ta spokojená fyzická únava. Sednete si k dobrému obědu, nakrátko si zdřímnete a rozhodnete se vrátit.
Brzy si však uvědomíte, že cesta zpět není až tak jasná.
Instinkt vám říká napravo, pak doleva, pak opět doprava. Ale rychle putujete po neznámém území a nyní se divíte… Udělala jsem chybu na prvním rozcestí, nebo snad na druhém?
Měla bych se vrátit tam, kde jsem obědvala, nebo bych měla zkusit jiný směr na posledním rozcestí?
V životě tak jednáme příliš často.
Spoléháme se na své pocity a instinkt, aby nás vedly, namísto toho, aby nám jen poradily.
Pokud jsou vaším kompasem pocity, budete bloudit v kruzích.
Totéž platí pro rodičovství.
Láska k našim dětem z nás vyvěrá instinktivně, a proto máme pocit, že zbytek rodiče v nás bude konat stejně.
Pocity starostlivosti, ochrany a lásky plynou snadno a často máme pocit, že je to všechno, co potřebujeme.
Zatímco položení základů samotné lásky je tím nejlepším, co pro své dítě můžete udělat, vy se nemůžete spoléhat výhradně jen na své pocity, aby vás ty v pozici rodiče vedly během rozhodování.
Proč?
Protože pocity jsou vynikajícím sluhou, ale strašným pánem.
Pokud naše volby závisejí na našich náladách, a naše nálady závisí na chování našich dětí, nikdy nebude trvalý klid. Bude jen zmatek.
Nemůžeme jít do rodičovského lesa a spoléhat na to, že náš odhad je nejlepší volbou.
Je třeba, abychom se nechali vést našimi hodnotami a principy, zvláště v těch momentech, kdy jsme v pokušení je ztratit.
Můžeme zdokonalovat své reakce a nebrat to osobně?
Největším spouštěčem hněvu pro mámy je to, že chování svých dětí berou příliš osobně.
Rodičovství je samozřejmě osobní, ale chování našich dětí bude velmi těžké usměrňovat v případě, kdy v důsledku jejich nesprávného chování nebo nesprávného jednání se cítíme uraženě.
Nikdo neříká, abyste potlačovali své emoce, nebo abyste předstírali, že se nic nestalo.
Řeč je o tom, že nemůžeme trvat na svém, trestat nebo činit rodičovská rozhodnutí, která mají dlouhodobý účinek, pokud se necháme unášet vlastními emocemi.
Pamatujte si. Malé děti budou testovat vaše hranice. Budou dělat věci, které není dobré dělat. Budou křičet, vřískat, budit vás uprostřed noci, odmítat spát a odmítat jíst.
Někdy to udělají vše najednou. Je to normální. Je to to, co se stává. Nemůžeme to brát osobně.
Oddalujte
Jedním z nejrychlejších způsobů, jak rozptýlit svůj hněv, frustraci nebo blížící se výbuch, je „oddálit to.“ Ano, je extrémně vyčerpávající a frustrující snažit se dennodenně postarat o několik malých dětí.
Jejich fyzické potřeby pohlcují vše. Musíte být nadmíru ostražití a nemůžete je nechat bez dohledu.
Budou rozbíjet věci, navzájem si ubližovat a budou vám vzdorovat, a to je těžké. Avšak ony se učí a rostou a brzy to pomine.
Jinde ve světě jsou rodiny vysídleny, vyvražděny a děti jdou spát hladové. Mámy po celém světě umírají na nemoci, které nejsou léčeny, nebo proto, že léčba není vůbec dostupná.
Hemží se to potraty, uměle přerušenými těhotenstvími a zneužívanými dětmi. Tyto tragédie nemění vaše složité emoce, určitě ne.
Mohou vám však v daném okamžiku pomoci vidět věci v tom správném světle.
Mějte plán, abyste neztratili klid
Mít připravený soubor určitých základních důsledků jako odezvu na různé typy chování je dobrý nápad.
Když víte, co uděláte v případě, že si vaše děti neudělají domácí úkol, vzdorují vašim pokynům, lžou, kopou a vřískají, nebudete se muset spoléhat na své emoce ani pocity, aby vám stanovily, jak máte jednat.
Místo toho, abyste ve stavu zlosti nebo frustrace hledali, jak jednat, když se pohybujete na tenkém ledě, spolehněte se na autopilota, ať vybere z vašich důsledků nebo ztráty privilegií tak, abyste se nenechali strhnout svým hněvem.
Funguje to i v případě, že máte pocit přetížení a hněvu, i když děti nedělají nic špatně. Pokud máte určité stresové spouštěče, zvolte si cílené návyky, které si můžete předvolit.
Tímto způsobem vás neovládnou emoce, v důsledku kterých se budete cítit mimo kontrolu.
Vyhněte se trestům v důsledku hněvu
„Já jsem takový blázen, nebudu se za tebe modlit celé dva roky!“ toto jsem řekla své matce jako dítě poté, co něco udělala a mně se to nelíbilo.
Samozřejmě jsem se toho nedržela, ale to bylo nejlepší, co jsem měla po ruce.
Již od útlého věku mělo moje sebevědomí + temperament tendenci vybuchovat. Moje živá povaha musela být řízena v zájmu udržení stability těch, kteří byli kolem mě.
Nyní mám jedno pravidlo. Když se ve mně rozhořívá pocit, že se zblázním a moje oči se zalévají slzami, běda nejbližší osobě, která mi zkříží cestu… Proto raději vyjdu z místnosti předtím, než bych něco řekla nebo udělala.
Poté, co se uklidním, budu přemýšlet o vhodném důsledku, pokud některý z nich bude namístě. Pomáhá mi, když ihned odejdu.
Zpravidla to uklidní i děti. Poskytne jim to časový prostor na přemýšlení o tom, co se stalo.
Účinné metody pro zklidnění
To, co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Je však několik triků, které musíte mít ve svém arzenálu, aby vám to pomohlo se uklidnit.
Zapamatujte si některé z nich a začněte je používat, když cítíte, že byste mohli sklouznout. Tímto způsobem si můžete nacvičit, jak se uklidnit.
- Řekněte dětem „potřebuji minutu“ a odejděte do jiné místnosti.
- Přestaňte dělat to, co děláte, otočte se a zhluboka se nadechněte.
- Modlete se.
- Lehněte si a uvolněte si svaly.
- Odneste své dítě (nebo děti) do jejich pokoje/pokojů nebo postele, a tak získáte čas.
- Jděte se projít/zaběhat si, i kdybyste museli dát děti do kočáru.
- Křičte do polstáře.
- Skákejte nahoru a dolů nebo běžte na místě.
- Uklízejte, jako by to byla vaše mánie.
- Zavolejte přítelkyni.
- Buďte odpočinutí (nakrátko si zdřímněte nebo spěte více).
Nemějte obavy z toho, že si pro sebe uděláte prostor
Pokud jste mámou v domácnosti jako já, můžete cítit nutkání, že každou minutu dne byste se měla soustředit na své děti.
Pokud jste na hraně a ztratily jste veškerý vnitřní klid, potřebujete mít nějaký čas jen pro sebe.
Naveďte své děti, aby si hrály nezávisle, dejte je všechny najednou zdřímnout si, nebo je jen pošlete hrát si na dvůr.
Pokud víte, že jste na vyčerpávajícím místě, zařiďte si svůj den tak, abyste si pro sebe vyhradily více času o samotě. Čas o samotě umíte získat i v případě, že se vám u nohou motají malé děti.
Závěr
Pokud si na cokoliv vzpomenete, pocity odkryjí to, co se odehrává pod povrchem. Avšak nemůžete tomu věřit v případě, že mají vysoce varovný charakter, a navíc musíte přijmout rozhodnutí.
Křik, vřískání, bitva a tiché zacházení jsou projevy slabosti vyvolané emocemi, které nás ovládají. A zde mluvím o matkách.
Vy máte tu schopnost, abyste zůstaly v klidu, i když jste vášnivé a emotivní osoby.
Silné emoce jsou signály vyčerpanosti z nezdarů a stresu, a proto se snažte ovládat své spouštěče a vaše reakce vám pomohou stát se klidným rodičem, přesně takovým, jakým chcete být.
Věřte mi, já to znám.
Napsat komentář