Pět tipů pro rodiče, jak rozvíjet gramotnost svých dětí

Můj přístup k rané gramotnosti je inspirován způsobem, jak jsem se učila číst já a potvrzen způsobem, jak se učily číst mé první tři děti.

Je to trochu neobvyklé, ale zjistili jsme, že pro dítě je to méně stresující způsob, jak se naučit číst, a je to způsob, který fungoval velmi dobře i u nás!

Zde je mých pět tipů pro rodiče, jak rozvíjet gramotnost dětí:

1. Gramotnost začíná matematikou

Toto sice není populární nápad, protože mnoho dětí se matematiky bojí, ale přesto je to pravda.

Děti se učí rozlišovat vzorce dávno předtím, než rozpoznávají písmena. Obecně platí, že rozpoznávání vzorců je klíčovým prvkem učení, včetně čtení.

Šestnáctiměsíční Anna již umí rozpoznat, kdy jedna ze tří panenek, které mívám v tašce (aby si s nimi zahrála i mimo domov), chybí.

Také si všimne, když něco změníme v okolí domu a které šaty patří danému dítěti, dokonce i ponožky a spodní prádlo.

Matematika je všude a hodně matematiky je zábavní! Gramotnost můžete podporovat tak, že dítěti dáte množství her rozvíjejících matematickou dovednost, například: kostky, vzorkované kostky, korálky či malá počitadla.

Nemusíte jim dávat řešit problémy, ony si je vytvoří samy.

2. Nejjednodušší způsob, jak se naučit písmena, je ten, když jsou písmena vždy po ruce

Emma, Johnny a Lily se naučili písmena svých jmen jednoduše tak, že tato písmena byla všudypřítomná.

Pamatuji se, jak jsem se jako dítě učila abecedu, protože moje bývalá učitelka na základní škole, kterou byla moje máma, měla písmena na kartičkách v naší herně.

Mám ráda puzzle zobrazující abecedu, jako například puzzle Moje první abeceda, protože písmena se nedala otočit a děti zvykly používat logiku, a tím se učily tvary písmen.

A co je nejdůležitější, puzzle je zábavné!

Je to v pořádku, když se kus puzzle použije i na nějaký jiný účel. Děti to naučí, že písmena jsou něco, s čím si hrajeme a co nám dělá radost. A tak se později naučí mít radost ze hry s písmeny!

3. Limitovaný čas před obrazovkou

Já nejsem proti televizi a určitě ne proti technologiím, ale myslím si, že je dobré, když své děti omezujete proto, aby se naučily zabavit i samy.

Děti se učí hrou. Myslím si, že vhodně navržené aplikace jsou skvělé, ale ne za cenu času stráveného objevováním světa na úkor dítěte.

4. Je to v pořádku, pokud vaše dítě není časným čtenářem

Já jsem strávila své roky raného dětství neškolená, dávno předtím, co tento pojem vůbec existoval! Moje máma nazývala svou filozofii vzdělávání jako „škola může počkat“.

Doma jsme měli jen velmi málo akademického vzdělání, ale nikdy jsme neměli problémy se uchytit (a vynikat) na úrovni příslušného ročníku.

Rozhodla jsem se, že chci nastoupit do školy jako sedmiletá. Moje máma se vyrovnávala s velmi těžkým těhotenstvím/porodem a museli jsme se právě stěhovat.

Podala mi zvukový list a nahrávky, s mladším bratrem jsme si sedli a dělali jsme to spolu. Oba jsme se učili číst, jemu byly 4 a mně 7 let.

Četla jsem jako jedna z nejlepších ve třídě, když jsem o několik týdnů později začala chodit do školy. Pokud máte obavy z poruch učení, všemožně se snažte prozkoumat tuto možnost a pokud můžete, získejte pomoc.

Rovněž si myslím, že je důležité pochopit, že různé děti si rozvíjejí své dovednosti rozdílně v různém čase.

Moje děti se všechny učily číst ve velmi raném věku.

5. Čtěte svému dítěti

Myslím si, že toto je ta nejdůležitější část výchovy čtenáře! Někteří dospělí čtou snadněji (a zábavněji) než jiní, ale všichni rodiče by měli svým dětem číst!

Čtěte svému dítěti knihy, které předčí jejich úroveň čtení zvlášť, když jsou již starší. Tito ranní čtenáři mohou být zbytečně frustrující pro své okolí!

Mám přítelkyni, která se naučila číst přes velmi těžkou dyslexii, protože její máma jí začala číst Pána prstenů, když byla ve čtvrtém ročníku.

Chtěla zjistit, co se stane dál, aniž by musela čekat na svou mámu, aby jí přečetla další kapitolu, a tak si našla způsob, jak si bude číst sama!