Máte totálně zapomnětlivé dítě? Nebo je příliš nesamostatné a ve všem se spoléhá na vás, že ho z každé nepříznivé situace osvobodíte?
Pak je tento příspěvek právě pro vás. Dnes opět přivítáme Amy McCready, autorku pozitivního rodičovství a vzdělavatelku.
Politika žádné záchrany
Jako rodiče se cítíme jako malí hrdinové, když se objevíme v roli zachránce našich dětí v nouzi, když zapomenou, co potřebují, nebo co měly udělat.
Ať už je chráníme před nejhorší známkou v žákovské knize, vyčítavým pohledem trenéra nebo předtím, jak se rozpadá nějaký vztah, je dobré cítit se hrdinou pro lidi, které nejvíce milujeme.
V konečném důsledku si však nemusíte uvědomovat, že všechno to zachraňování neúmyslně vede k rozsáhlým nárokům na čas, co se stane později problémem. A ten pocit už není až tak skvělý, že ano?
Když děti vědí, že bez ohledu na cokoliv odložíte vše stranou a z jejich odpovědnosti si uděláte vaši vlastní odpovědnost – kam se poděje jejich motivace vyrůst? Motivace na jejich vlastní odpovědnost?
Možná jste to již uhodli – v těchto případech motivace neexistuje.
Zaveďte proto „Politiku žádné záchrany“, jedná se o silný výkonný nástroj. Je jednoduchý na použití, ale zpočátku může být pro rodiče velice náročný, protože zatímco my bojujeme s nutkáním „všechno napravit“, děti bojují proti změně.
Jakmile dojde k přerušení cyklu záchrany, budete nadšeni tím, jakou odpovědnost za sebe vaše děti převezmou, a tak se nebudete muset celý den honit za jejich záchranou!
Jak funguje „Politika žádné záchrany“
*Upozornění: Politika žádné záchrany je pro ty, kteří často zapomínají – ne pro ty, u kterých zapomínání není ničím jiným než zábleskem z čistého nebe. (Koneckonců, všichni děláme chyby!).
1. Dejte jim férová upozornění
Dejte svým dětem vědět, že vidíte, jak rostou a stávají se v mnoha ohledech nezávislé.
Vyjádřete jim jistotu, že jsou již dostatečně staré na to, aby některé věci dělaly samy pro sebe a aby učinily krok vpřed k novým „dospělým“ povinnostem.
Načrtněte, co od nich očekáváte a oznamte jim, že už nebudete za ně dělat to, co se jim dělat nechce nebo je zachraňovat tím, že jim budete shánět zapomenuté předměty do školy, na trénink či jiné kroužky.
2. Postavte své děti do akce
Uveďte své děti do aktivity. Vašim dětem se nemusí líbit tato nová politika, a to je v pořádku.
Zajistěte, aby se děti staly součástí řešení problému tím, že navrhnou spolehlivé metody na své činnosti a nebudou při tom principiálně potřebovat záchranu!
Zeptejte se jich na to:
„Co si myslíš, můžeme si být jisti, že máš všechno, co potřebuješ do školy předtím, než odejdeš do školy?“
Veďte si průběžný seznam nových strategií a návrhů a sledujte, co bude fungovat!
U někoho funguje kontrolní seznam u dveří: jiní si zabalí věci do školní tašky už večer. Zjistěte, co funguje pro vaši rodinu a experimentujte s novými nápady.
3. Začněte zkušebním během
Dobrým nápadem je několik zkušebních běhů předtím, než zavedete „Politiku žádné záchrany“ do praxe. Zlepšete plán dle potřeby.
Oznamte, kdy vstupuje „Politika žádné záchrany“ do platnosti.
V tomto bodě jsou děti ponechány samy na sebe a pamatují si, že své věci si dělají sami, nebo budou muset očekávat, že se budou učit z následků.
4. Dodržujte to
A nyní začíná tvrdá část. Vaším úkolem je NEDĚLAT NIC.
Když vaše dcera zapomene doma svůj oběd nebo váš syn odejde bez kopaček nebo omluvenka zůstane na stole, namísto toho, aby byla v zadní kapse, váš úkol je nedělat nic – nezachraňovat, nepřipomínat.
Nechte je odejít bez jakéhokoliv upozornění. Pro vás to bude agonie a pro dítě to bude těžké, protože zažije přirozené důsledky své zapomnětlivosti.
Mohou se vyskytnout výmluvy. Možná i pláč. Možná hněv, když vás obviní za svou zapomnětlivost.
Uklidněte se, vždyť víte, že nechat je dělat chyby ve skutečnosti znamená učit se. Mohou být na oběd hladové nebo čelit učiteli kvůli zapomenutému domácímu úkolu, ale je pravděpodobné, že více se to nestane.
5. Ušetřete si kázání
Pamatujte, že největší životní lekce pocházejí z vlastnícb chyb.
V dané chvíli se vyhněte výrokům jako „Já jsem ti to řekl“ a projevte empatii: „Muselo to být těžké říct trenérovi, že nemáš cvičební úbor. Jak jsi to vyřešil?“
Pak obraťte řeč na řešení: „Jak umíš zlepšit rutinu, aby jsi příště nezapomněl cvičební úbor?“
Uplatňovat „Politiku žádné záchrany“ někdy vyžaduje silný žaludek, ale skutečně to stojí za to! Děti se naučí více ze svých vlastních chyb než z nějakých přednášek, které jim můžete nabídnout.
Mějte na paměti, že vaším záměrem je naučit děti nezávislosti, soběstačnosti, hrdosti při převzetí odpovědnosti a pomoci jim vymanit se z pasti nároků.
Více se dozvíte na www.AmyMcCready.com.
Hodně štěstí a šťastné rodičovství!
Napsat komentář