Je vaše dítě snílek?
Děti jsou z větší části šťastní snílkové. Fantazírování je pro ně přirozené a v jejich vývoji hraje důležitou roli. Velmi často se stává, že rodiče – stejně jako učitelé – fantazírování označují za jeden ze symptomů nedostatku pozornosti nebo příznak lenosti či loudání se.
Nejnovější studie však zjistila, že „pozitivně-konstruktivní“ fantazírování vůbec nesouvisí s psychologickými poruchami.
Naopak, jde o běžnou činnost, která odráží dětskou představivost a radost ze snění s otevřenýma očima.
Výzkum ve velké míře spojuje fantazírování s dětskou kreativitou, zdravou formou sociální adaptace a dobrými výsledky ve škole.
Výsledky studie z Nového Zélandu dokazují, že imaginární přítel dětem pomáhá rozvíjet jazykové dovednosti a může jim pomoci zlepšit výsledky ve škole.
Jiný výzkum uvádí, že děti, které nemají dostatek času na fantazírování nebo tráví příliš mnoho času sledováním televize, bývají „suchopárné a chybí jim představivost“.
Tyto výsledky úzce souvisí s objevy psychologů Jeroma a Dorothy Singer. Ti ve své rozsáhlé studii na téma děti a fantazírování zjistili, že dětské představy a fantazie, které jsou přetavovány do každodenních realistických her, pomáhají dětem při zpracovávání informací.
Děti se snaží pochopit komplexní emoce a události, ale chybí jim životní situace. Tyto mezery vyplňují vymýšlením si příběhů, které jsou podobné skutečným životním situacím.
Malcolm Gladwell v The Tipping Point píše o dvouletém děvčátku, které s sebou zvyklo dlouho mluvit a pak usnulo. Jeho mozek se totiž přepnul do hladiny alfa, která se spojuje s fantazírováním.
Rodiče tyto rozhovory považovali za fascinující, a proto její nahrávky dali na lingvistický rozbor. „Jazykovědci zjistili,“ píše Gladwell, „že rozhovory, ve kterých Emily mluví sama se sebou, jsou na vyšší jazykové úrovni než ty, ve kterých mluví se svými rodiči…
Vymýšlela si příběhy, které vysvětlovaly a sjednocovaly věci, které se v jejím životě udály… Tento proces je nezbytnou součástí duševního rozvoje dítěte.“
Zmíněný příběh se však velmi liší od následujícího, ve kterém jde o sedmiletého chlapce trpícího schizofrenií. Má stovky imaginárních přátel a nedávno zavítal i na televizní obrazovku do programu The Oprah show.
Halucinace a přeludy nejsou ani zdaleka totéž jako snění s otevřenýma očima. Dospělí i děti umí rozlišit, že se jedná jen o představy a touhy, fantazie, hru a dokáží se pomocí vůle nebo nějakého vnějšího podnětu vrátit do „reálného“ světa.
Ti, kteří trpí halucinacemi a přeludy, věří, že to, co prožívají, se skutečně děje.
Snění za bílého dne má i své sociální přínosy. Tímto způsobem si děti dokáží představovat rozhovory a události, díky kterým nabývají sociálních dovedností a empatie.
Výzkumníci zjistili, že děti, které dokáží zahrnout nějaký vymyšlený příběh do hry, si oproti dětem bez fantazie hrají spokojeněji a déle.
Děti, které nevyužívají svou představivost, se například při hře s kostkami začnou rychleji nudit a budou hledat „zajímavější“ podnět, například se rozhodnou zbourat kamarádův hrad.
Na tomto příkladu si můžeme všimnout, že ne snílkovství, ale právě jeho nedostatek, může být důvodem, proč si dítě nedokáže dlouho hrát.
Jedná se o velmi sporné téma. Poruchy pozornosti a jejich symptomy jsou velmi spletité a dá se o nich hodně diskutovat. V článku se spíše snažíme poukázat na to, že fantazírování je pro děti zcela přirozené a přináší s sebou množství pozitiv.
Měli bychom si to uvědomit a nesnažit se naše děti o tuto formu snění připravit. Pokud je dítě velký snílek, netřeba se hned bát, že má poruchu pozornosti. Právě naopak – může v něm dřímat nadějný vědec, spisovatel, umělec nebo vizionářský podnikatel.
Může vám to připadat zvláštní nebo dokonce paradoxní, ale děti (i dospělí) se dokáží na své představy velmi soustředit. Kromě toho některé z těchto představ mohou být kreativnější a užitečnější než úkoly, které odsouvají bokem.
Proto netřeba vynášet ukvapené soudy a závěry. Fantazírování je vysoce kreativní forma duševní zainteresovanosti a pro děti je nezbytnou pomocí při zpracování složitých informací a emocí.
Napsat komentář