Ani nevím, jak se to stalo, ale já a mí dospělí sourozenci jsme se ocitli v jiném státě.
Před dvěma lety jsme uzavřeli dohodu, že naše děti se budou poznat, ať to stojí, co to stojí.
Při posledním rodinném setkání jsme se rozhodli, že se budeme pravidelně navštěvovat kvůli našim dětem, aby nebyly ochuzeny o spoustu zážitků se svými bratranci a sestřenicemi.
Měla jsem to štěstí, že jsem vyrůstala se svými bratranci a sestřenicemi. Přespávala jsem u nich a oni u nás, hráli jsme si spolu, stavěli jsme si bunkry, chodili jsme spolu plavat do jezera, lovili jsme ryby, hráli jsme celou noc karty.
Někteří z nich jsou stejně staří jako já, jiní jsou zas mnohem starší a v dětství mě hlídali. Miluji všechny bez rozdílu.
Moc ráda vzpomínám na rodinná setkání. Dospělí si povídali a my jsme se spolu bavili a vymýšleli jsme různé hry, vzájemně jsme se naháněli, až jsme byli celí zpocení a rudí v obličeji.
Pamatuji se, jak jsme v noci vyváděli, a také na to, jak jsme u sebe byli na prázdninách. Rodiče nás navzájem rozmazlovali a ti vlastní k nám byli nějací milosrdnější.
Bratranci a sestřenice jsou jako sourozenci, jen s nimi nebydlíte pod jednou střechou (což má i spoustu výhod). Znají vaše tajemství a vědí, jaké to je, když máte „další rodiče“, kteří jsou podobní těm vašim a na kterých se můžete plně spolehnout.
Zároveň jsou něčím jiní a vám občas dobře padne, když můžete u nich přespat, pobavit se s nimi a nechat se tak trochu hýčkat.
Je to podobné, jako kdyby váš nejlepší kamarád mohl být s vámi na všech rodinných setkáních. Můžete se spolu někam nenápadně vytratit, když dospělí spolu mluví celé hodiny.
Jste si v mnohém podobní, a navíc mají také zvláštní smysl pro humor. V jejich společnosti můžete být sami sebou, aniž byste se cítili nepříjemně nebo divně.
Vědí, jaké to je pocházet z hlučné rodiny jako je ta vaše. Smějí se vašim vtipům, protože jim připadají opravdu vtipné.
Je nesmírně potěšující stýkat se s někým, kdo je vám v mnohém podobný, ale zároveň je od vás dostatečně odlišný na to, abyste se spolu dobře zabavili.
Můžete v nich najít svého důvěrníka, sestru, kterou jste nikdy neměli či nejlepšího přítele, kterého jste vždy chtěli mít.
Dovolím si tvrdit, že bratranci a sestřenice jsou nezbytnou součástí šťastného života, protože vás oduševněle milují, pamatují si vás jako dítě a těší se na setkání s vámi i v dospělosti.
V koutku duše zůstávají vašimi přáteli navěky, ať už vám život přinese do cesty cokoliv. Nyní sama sleduji, jak tato pouta mezi mými dětmi a dětmi mých sourozenců zesilují.
A přestože nerada podnikám dlouhé cesty, když vidím, jak se děti těší, jak si vytvářejí nové vzpomínky a pořád vzpomínají na ty staré, mnohem snadněji zvládám jejich neutuchající otázky typu Kdy tam už budeme???
Miluji své neteře i synovce tak velmi, jak se jen dá milovat děti, které nejsou vaše vlastní. Když vidím, že moje děti je milují stejně silně jako já, je to pro mě ten nejhezčí dar.
Tyto nekonečně dlouho trvající výlety podnikám i kvůli své dceři, která odjakživa toužila po sestřičce.
Myslím si, že vztah s její sestřenicí, která je téměř stejně stará jako ona sama, jí pomáhá překlenout tento nedostatek a vyplnit prázdný prostor v jejím srdíčku. Jsem si jistá, že tento vztah vydrží po celý život.
Když se podívám na mého osmiletého syna, vidím, jak se nemůže dočkat, kdy si bude moci celý den hrát se svým bratrancem, který je jen o pár měsíců starší než můj syn.
Milují stejné počítačové hry, lego, Hvězdné války a množství jiných věcí, které dokáží spolu sdílet stejně zanícení kluci v podobném věku.
A při pohledu do očí mého nejmladšího syna vidím, jak se těší, že bude se svými staršími bratranci a sestřenicemi a bude součástí hry. Jedno z pravidel zní: Hrajeme si všichni spolu a nikoho neodstrkáváme.
Od té doby, co jsme spolu žili v jedné ulici, již uplynulo hodně času. Dodnes si telefonujeme, píšeme si textové zprávy, a přestože je nám téměř 40 let, považuji je za své nejlepší přátele.
Někteří z nich jsou lidé, kteří mi v životě dodali nejvíce sil a statečnosti.
Chci, aby totéž zažívaly i mé děti. Možná bývají daleko od sebe, ale budu se snažit, aby se navzájem poznaly a měly na sebe množství vzpomínek, díky kterým budou na sebe vzpomínat po celý život.
S mými sourozenci jsme se posledně setkali téměř před dvěma lety, ale mé děti na toto setkání vzpomínají s nadšením pořád.
Jako by to bylo včera, co jsme se rozloučili. I letošní jaro si jdeme zaplavat, zajezdit si na koních a hrát videohry dlouho do noci.
Věřím, že tento výlet jim bude v hlavě rezonovat tak dlouho jako ten poslední, a že se budou stejně těšit na ten budoucí.
Moji bratranci a sestřenice byli tím největším požehnáním, jakého se mi v životě dostalo. Udělám vše proto, aby toto požehnání poznaly i mé děti.
Napsat komentář