Grit je v současnosti velmi velkým tématem v oblasti vzdělávání. Pro ty, kteří neznají tuto myšlenku, točí se to kolem úsilí a vytrvalosti, a ne až tak kolem IQ a přirozených schopností.
Většina grit dialogů se soustřeďuje na děti základní a střední školy. Ale co tak miminka a batolata?
Vím. Jsem s vámi. Když jsem přemýšlel o učení miminek, nebo dokonce batolat, o jejich vytrvalosti, převracel jsem očima. Těžké.
Pokud však někdo ví něco o vytrvalosti, pak jsou to právě batolata. Všechna tři batolata, která jsem měl doma, mě vytrvale následovala na toaletu bez ohledu na to, co jsem udělal, abych je zastavil.
Je to velice zajímavé téma.
Co se zjistilo během výzkumů
Julia Leonard, PhD, studentka mozkových a kognitivních věd na Massachusetts Institute of Technology, nedávno provedla studii, kde „u 15měsíčních kojenců prokázala jednu ze dvou věcí: experimentátor tvrdě pracuje na tom, aby dosáhl dvou rozdílných cílů (dostat hračky z krabice a odmontovat klíčenku z karabinky) nebo experimentátor, který bez námahy dosáhl každého cílu.“
Ukázalo se, že u dětí, které sledovaly, jak někdo předtím zápasil s daným úkolem, bylo dvakrát více pravděpodobné, že se bude pokoušet splnit úkol a nevzdá se.
Dvakrát vyšší pravděpodobnost je velmi významná, lidi. Je to jako zdvojnásobení svých peněz.
Co to říká nám rodičům?
Nuže, pro mě jako otce to říká hodně věcí. Zaprvé, že moje děti stále sledují svět kolem sebe.
To jsem ale již věděl. Mám tři děti (je jim 10, 8 a 3 let) a zdá se, jako by se stále dívaly z nějakého kouta, sledujíce mě, jak provádím nějakou činnost. Od toho, jak se dívám na svůj telefon (rády strkají nos do této činnosti), až po opravu nesmyslů kolem domu.
Předpokládal jsem, že se učí z mého příkladu. Myslím si, že všichni rodiče to předpokládají.
Ale nemyslím si, že jsem plně ocenil, jak moc se učily z toho, jak mě sledovaly, dokud jsem nečetl tento článek. A nějakým způsobem si myslím, že to u nich snižuje napětí.
Podle této studie je v pořádku, aby moje děti viděly, když s něčím bojuji. Ve skutečnosti se hodně naučí o vytrvalosti.
Například před několika měsíci jsem se snažil opravit náš koupelnový dřez. Nešlo to moc dobře. Trvalo mi to několik hodin. Podíval jsem se na asi tucet videí na YouTube o tom, jak to dělají jiní lidé. Krok za krokem, jako by to byla ta nejlehčí věc na světě. Z mých úst létalo tolik nadávek, že moje manželka raději odešla s dětmi do parku.
I když moje děti věděly, co dělám, ve skutečnosti mi nepomohly. Věděly, na čem pracuji, a také věděly, že je to boj. (Se vším tím křikem a brbláním neexistoval způsob, jak by o tom nevěděly.)
Celý den jsem se cítil tak, jako bych úplně selhal. Avšak nakonec, večer, dřez fungoval.
Moje děti mě sledovaly, jak jsem začal řešit úkol, jak jsem s ním bojoval a pokračoval v práci, pokud jsem to nedokončil. Ano, šel jsem se zbláznit. Jistě, objevil jsem několik nadávek. Ale mé děti viděly, že navzdory tomu všemu jsem pracoval a vyřešil jsem problém.
Předpokládal jsem, že jsem udělal něco špatně, protože jsem s tím tak zápasil, a že moje děti mě viděly jako neschopného, jako takový typ Pata a Mata, který neumí nic opravit. Ale možná viděly svého otce čelit úkolu a probojovat se ním.
Upřímně řečeno, to je přesně to, co od nich chci. Chci, aby byly vytrvalé. Chci, aby byly grit.
Myslím si, že každý z nás to chce. A v souladu s touto studií, již ve věku 15 měsíců, naše děti absorbují informace, jak pracujeme, kdy se vzdáme a zjišťují, jak se snažit.
Tak hodně z toho, co děláme jako rodiče, se usadí v dětech jako dobrý příklad. A já vím, že ti z vás, kteří čtete tento článek, cítíte už méně napětí.
Závěr
Na druhé straně, Julia Leonard rozdává určitou útěchu se slovy:
„Tato studie ukazuje, že rodiče nemusí dělat věci tak, aby to vypadalo vždy jako něco snadného.
Příště, když budete zápasit s otevřením té konzervy s rajčaty, je zcela v pořádku, možná dokonce až prospěšné, nechat vaše děti vidět, že se u toho zapotíte.“
Takže příště, když budete proklínat a zápasit s opravou kola svých dětí, nebo dokončovat nějaký úkol, když budete mít červený obličej a budete se stydět, vždyť to nemůže být až tak těžké a otočíte se, abyste vaše děti viděli, jak vás tiše sledují (neciťte se příliš špatně).
Nemusí vás v mysli soudit. Ve skutečnosti se mohou učit z vaší vytrvalosti.
Naprostý souhlas pane. Děkuji Vám.