Je těžké si představit, že máme děti objímat, když vyvádějí. Vyvolává to v nás řadu obav, že tímto způsobem upevňujeme jejich nevhodné chování.
Proto je spíše trestáme, bereme jim hračky, ignorujeme jejich chování a odpovídáme jim s kamennou tváří.
Vzpomeňte si ale na nějaký špatný den, který jste nedávno zažili. Neprávem jste „křičeli“ na partnera kvůli nějaké hlouposti, a přitom jediné, po čem jste opravdu toužili, bylo objetí či pohlazení.
Požádali jste partnera, aby vás obejmul? Pokud ano, je úžasné, že spolu dokážete mluvit otevřeně a s citem. Pokud ne, pak popřemýšlejte proč.
Možná vás ani nenapadlo, že objetí je to, co doopravdy potřebujete. Možná jste byli příliš rozčilení a nechtěli jste nikoho o nic žádat.
Když jsme rozčilení nebo se cítíme zmítáni emocemi, nejsme schopni uvažovat racionálně.
Pomysleme na své děti – jejich prefrontální lalok (odpovědný za plánování a rozhodování) se teprve vyvíjí a je pro ně mnohem složitější vyjádřit své pocity v klidu, když se cítí ve stresu.
Pro dospělé je jednodušší vyjádřit své potřeby a pocity klidným způsobem, protože máme lépe vyvinuté verbální dovednosti i mozek než naše děti.
U dětí se mozek a různé dovednosti stále vyvíjí, a proto by jim rodiče či opatrovníci měli jít příkladem a ukázat jim, jak dostat své emoce pod kontrolu.
Tím, že svému dítěti nabídnete svou náruč a ujistíte ho o vaší lásce, nepodporujete jeho špatné chování. Právě naopak. Pomáháte mu, aby se uklidnilo a dokázalo vás lépe poslouchat.
Obyčejným objetím svému dítěti dokážete říci:
„Jsi pro mě celý svět.“
„I přesto tě miluji.“
„Vím, že se pořád učíš, a jsem tady, abych ti pomohla.“
„Jsem tu s tebou.“
„Chápu, že je to teď pro tebe velmi těžké.“
„Tvé chování přijímám.“
„To, jak se cítíš, neznamená, že takový/á jsi.“
„To, že děláš chyby, neznamená, že jsi špatný/á.“
„Chci tě naučit, jak se to dá zvládnout jinak.“
„Se mnou můžeš vždycky počítat.“
Pokud svému dítěti budete neustále ukazovat, že není „špatné“, ačkoliv vyvádí, jeho myšlení se změní a bude se moci vymanit ze začarovaného kruhu špatného chování, protože se pak nebude cítit „zaškatulkované“.
Pokud dítě cítí, že ho i navzdory všemu zlému milujete a že umíte být hodní, snadněji se uklidní a nebude se chovat špatně. Rodiče ho tak mohou učit vhodnému způsobu jednání, protože dítě je klidnější a navázáno na své rodiče.
V takovém rozpoložení dokáže lépe přijmout i zpracovat nové informace. Kromě toho, když je dítě navázáno na své rodiče, více jich respektuje a chce se chovat lépe.
Dělat změny ve výchově není vůbec jednoduché, zejména pokud se stejný model výchovy předává z generace na generaci.
Je to složitý proces, který vyžaduje, abychom si uvědomili, jak vnímání chování našeho dítěte ovlivňuje naši reakci. V situacích, kdy nás rozčiluje vlastní dítě, bývá výchova doslova výzvou.
Zhluboka se nadechněte. Promluvte si o svých pocitech s někým, komu věříte. A nezapomeňte na objetí! Rodičovství je cesta, kterou kráčíme společně.
Napsat komentář