Moje 13letá dcera se doslova děsí, když se jí dotknu. Jakákoliv snaha ukázat náklonnost mé kdysi přítulné a milující dceři se nyní setkává s odporem.
Jistě poznáte ten postoj: „Jsem teenegerka a na tohle jsem vážně už trochu stará.“ Tento přístup se objevuje někde v rozmezí 11-16 let.
Když jsem se stala obětí tohoto melancholického temperamentu, postupně jsem směrovala k duševnímu šílenství. Snažila jsem se zjistit, co jsem udělala špatně, že si zasloužím právě toto.
Je stále naštvaná kvůli tomu, že jsem jí nedovolila, aby u nás přespala její nejlepší kamarádka Janka? Je to trest za rozvod, který proběhl před šesti lety? Zapomněla jsem jí ráno říct, že ji miluju, nebo jsem to řekla příliš nahlas, když šla do školy?
Ptám se na příliš mnoho otázek a napětí narůstá.
„S kým jsi seděla dnes při obědě?“ Ve skutečnosti nevím, co jiného jí mám říct, aby se mi podařilo zahájit konverzaci.
„Já nevím, maminko,“ odpovídá.
„Seděla si s Jankou?“ ptám se.
„Maminko, proč se staráš?“ Její vzrušení narůstá.
Je na mě naštvaná. Asi se moc snažím. Zkouším nový přístup: úplatkářství.
„Potřebuješ něco nového na sebe na víkendovou taneční zábavu?“ Úplatek vždy funguje.
„Ne, já něco mám.“
Do háje.
„Kdo chce zmrzlinu?“ Ptám se a doufám, že když vzruším její dva mladší sourozence příslibem na zmrzlinové poháry, mohla by se také uvolnit. Nakonec souhlasí. Takže zmrzlina.
Zapnu hudbu a myslím na to, jaké štěstí má moje dcera, že má mámu, která poslouchá popovou muziku. Ví vůbec, co poslouchají jiné mámy?
Nemá ani představu, jaká jsem skvělá. Zpívám nahlas, houpu se do rytmu během řízení auta a myslím na to, jaká jsem skvělá máma. Může mi být 40 let, ale cítím se na 27.
„Och, můj bože, maminko, ten chlap se dívá, jak tančíš. Přestaň!“ říká při prvním červeném světle.
Hej, já se tu snažím! Ona si neuvědomuje, že všechno, co jsem udělala, odkdy jsem ji vyzdvihla ze školy, bylo proto, abychom se opět cítila jako její máma? Máma, která ji táhla do postele každou noc ve věku čtyř let?
Máma, se kterou zvykla tančit v obýváku? Máma, kterou zvykla prosit o pomoc s domácími úkoly? Co se stalo a jak to dokážu zastavit? Chci zpět svou dceru, a to ihned!
Často vnímám příznaky dospívání jako důkaz toho, že něco dělám špatně. Myslím si, že mohu ovládat činy a reakce mé dcery. Metodou pokus-omyl jsem se naučila, že čím více se ji snažím ovládat, tím více ji od sebe odháním pryč.
Teenegeři jsou nepředvídatelní. V jednu minutu jsou komunikativní, šťastní a plní smíchu, a hned na to vypadají být zahanbeni, utažení a letargičtí. Z noci do rána se naše drahé a závislé děti změnily na téměř dospělých, kteří se snaží stát samostatnými mysliteli a kteří se beznadějně chtějí stále méně a méně spoléhat na mámu a tátu.
Moje dcera dosahuje plnoletosti. V jejím životě je to rozhodující čas. A i když to nemusím zpozorovat, že 13leté šortky se stávají stále kratšími a nohy delšími, uvědomuji si, že to musím nechat tak a přijmout tyto přeměny. Jsou to především cvičení pro dospělost.
Když jednoduchá konverzace vyvolává pocit jako při trhání zubů, pamatujte si, že to není osobní. Je pravděpodobnější, že vaše dospívající dcera se s vámi cítí bezpečně, a že testuje hranice samostatnosti. Ale zároveň více prosazuje svou individualitu.
Toto není o vašich rodičovských dovednostech nebo o jejich nedostatku. Není to o šatech, které si oblékáte nebo o tanečních pohybech, které provádíte v obývacím pokoji.
Je to prostě příznak dospívání. Je to dobrá věc. Když se věci stanou těžkými, pamatujte si tyto zásady:
Je to dočasné
Toto nebude trvat navěky. Vaše dospívající dítě dozraje na samostatného dospělého člověka. Je to nezvratné. Jednoho dne se podíváte zpět a budete se smát na pochmurných dnech a jak to všechno šlo dolů vodou.
Když to vypadá jako bouře, která se zdá příliš velká, abyste s ní bojovali, buďte silní, maminko a tatínku, protože to také jednou pomine.
Vy stačíte
Je velmi zastrašující, když jste svědkem toho, jak se vaše dítě mění na dospívajícího a mladého dospělého před vašima očima. Můžete mít pocit, že se celý vztah změní.
Je v pořádku, pokud se občas budete cítit být ztraceni. Nepřemýšlejte o tom více, než je třeba. Nevynucujte si konverzaci. Klidná atmosféra je v pořádku. Vzdálenost je v pořádku. Jen buďte sami sebou.
Vychovávejte a milujte se stálostí. Vyprávějte své banální vtipy, i když bude dospívající dítě koulet očima.
Vše, co od vás chce, je to, abyste byla tou, kterou miluje. Chce jedině vás! Nemusí to říct nebo ukázat, ale miluje vás bezpodmínečně, protože jste to vy. Nevěřte ničemu jinému.
Chce být milovaná
Může se skrčit, když ji obejmete. Anebo nebude nikdy prvou, která řekne „Miluji tě“, ale nepřestávejte se snažit.
Řekněte „Miluji tě“ přesně tak, jak jste to vždy dělali nebo to vyslovujte častěji než obvykle.
Najděte nové a tvůrčí způsoby, jak ukázat náklonnost, když objetí už více neplatí. Nalepte na její zrcadlo poznámkový papír se slovy podpory. Pošlete jí SMS s vtipy nebo s hádankami z práce. Nechte, aby si vybrala ze široké nabídky večerního menu.
Najděte způsoby, jak projevit svou lásku, tak, abyste od ní nevyžadovaly formální souhlas. Je lákavé odvrátit se, když se vaše pokusy o náklonnost setkávají s odporem. Snažte se však najít nové způsoby, jak vyjádřit svou lásku.
Respektujte její hranice, ale nikdy jí nepřestaňte ukazovat, že ji milujete právě takovou, jaká je, její náladovost a všechno ostatní.
Odložte svůj strach
V pozadí mé rodičovské úzkosti je strach – strach ze ztráty vztahu, jaký ho znám, strach ze ztráty její bezvýhradné lásky a strach z pochybení. Strach je lhářem.
Vy neztratíte svou dospívající dceru nebo její lásku. Když dospívá a učí se životní lekce, váš vztah projde určitě svou transformací, ale důvěřujte tomuto procesu. Věřte, že láska a vztah, který spolu sdílíte, přežije cokoliv, co přijde.
Věřte, že jste úžasným rodičem. Rozpoznejte své podvědomé strachy a odložte je. Nabídněte své dceři prostor a bezpodmínečnou lásku, kterou potřebuje, aby se stala dospělou verzí sebe sama.
Vaše dospívající dcera je na své cestě k nezávislosti. Vy jste její trenérem, mentorem a zároveň fanouškem číslo jedna. Milujte ji se vším, co máte a věřte svým rodičovským instinktům.
Nejhrbolatější cesty nabízejí ty nejlepší lekce. Tak se připoutejte a užívejte si jízdy.
Napsat komentář