Existuje jeden příběh, který se šíří po internetu a týká se politiky základní školy, která byla interpretována tak, že studentům již není povoleno mít „nejlepšího přítele“.
Tato politika tak, jak byste to očekávali, poměrně výrazně polarizovala internet. Jedná se o politiku, která se soustřeďuje na inkluzi v zájmu toho, aby se nikdo necítil vyobcován svými vrstevníky.
Tento typ inkluzivní politiky v duchu „žádný nejlepší přítel“ byl zaveden na nejslavnější škole Thomase Battersea v Anglii, kterou navštěvuje princ George – ale rozšiřuje se i do některých částí Kanady a Spojených států.
Co konkrétně prosazuje tato politika
V duchu této politiky, má-li například vaše dítě narozeninovou oslavu a chce ve škole rozdat pozvánky, musí být pozváni všichni studenti ve třídě, aby se nikdo necítil vyloučeně nebo odmítnutě.
Mohlo by to také znamenat, že když se děti na hřišti postaví bokem, vylučují své spolužáky ze své hry.
Pro mě jako někoho, kdo měl svého nejlepšího přítele po celý svůj život a kdo byl také šikanován, je snadné vidět obě strany, tedy pozitivní i negativní účinky tohoto typu politiky na malé děti.
Socializace malých dětí probíhá většinou ve škole, takže být schopni vytvářet a udržovat přátelství je klíčovým momentem. To víme.
Rovněž víme, že vyloučení může mít na děti skutečný a trvalý dopad. Vyrostla jsem jako jedináček a můj syn je v současnosti jediným dítětem v rodině. Vytvářet si přátelství bylo pro něj těžké do doby, dokud nenastoupil do školy.
Cítil se být vyloučený dětmi na místním hřišti, a to z důvodů, které nebyly známé ani jednomu z nás. Bolelo mě srdce pokaždé, když jsem viděla, jak se mu ostatní děti vyhýbají, nebo když mu říkaly, aby se nezapojoval do jejich her.
Takže tato politika je přínosná pro dítě, jako je to moje, které mělo potíže zapadnout nebo se prosadit. To vyžaduje soustředění, nehrát si stále se stejnými dětmi a nabádat děti, aby se porozhlédly mimo své zóny pohody a poznaly nějaké vrstevníky.
Jak politiku inkluze obhajují její podporovatelé
„Je za tím zdravý úsudek. Můžete získat velmi vlastnické přátelství a je mnohem snazší, když děti své přátelství sdílejí a mají širokou škálu dobrých přátel, než když jsou příliš posedlé tím, kdo je jejich nejlepší přítel,“ řekl The Telegraph Ben Thomas, ředitel školy Thomase Battersea.
K tomu tedy tolik. Děti si často přivlastňují své nejlepší přátele, stanou se jimi posedlé a chybí jim emocionální rozvoj, který by jim umožnil držet si odstup od situací a vytvářet přiměřené hranice.
Napětí nebo konflikty se mohou ještě více vyhrocovat, když existují malé kliky, protože je typické, že někdo se stane terčem nepřátelství a tato osoba bude vyloučena z kolektivu. Aniž by se toto dítě připojilo k jinému dítěti, nemělo žádné přátelé, kterým by se mohlo svěřit a se kterými by mohlo trávit čas, se konflikt zvětšuje, stává se škodlivější a je těžší se z toho dostat.
„Snažíme se mluvit s dětmi a pracovat s nimi, abychom je navedly k vytváření větších skupin přátel a aby nebyly tak posedlé svými nejlepšími přáteli,“ v interview pro the New Your Times v roce 2010 uvedla Christine Laycob, ředitelka rady poradců Mary Institute a denní školy St. Louis Country Day School v St. Louis.
A ano, velké skupiny přátel a nesoustředění se na jednu osobu, jako na jediný zdroj přátelství, je velmi užitečné na dennodenní bázi, zvlášť ve školním prostředí.
Tato politika by určitě zmírnila stres ve třídě, když dochází ke spárování na čtení, nebo jiným skupinovým projektům a povzbuzuje děti k rozšiřování svých společenských obzorů. Může to vést k rozmanitější (rasově, socioekonomicky atd.) skupině přátel, což jak víme, je tak velmi potřebné.
Nevýhody politiky přehnané inkluze
Netahejme však příliš mnoho Pollyanny k této politice, i když to zní teoreticky úžasně, může to mít i své nevýhody.
Například co se stane, když inkluzivní politika požaduje od dítěte, aby bylo přátelské k někomu, kdo ho šikanuje? Já jsem byla šikanována jednou a toutéž dívkou od první po pátou třídu a často jsme byly ve stejné třídě.
Já jsem se tak beznadějně snažila být její přítelkyní a být k ní milá a ona mě stále týrala a nechala mé přátele, aby si vybrali mezi námi dvěma. Bylo by se ode mne, ve smyslu této politiky, vyžadovalo, abych si s ní hrála?
A nezapomeňme, že i nejmilejší děti jsou někdy sprosté, a jen proto, že dítě je milé k dospělým, ještě neznamená, že se chová stejně ke svým vrstevníkům. Učitelé nemohou nechat oči na každém dítěti a my musíme dětem umožnit věřit svým instinktům, aby se uměly obhájit, když se s nimi nezachází korektně.
Naučit děti, aby opustily toxické vztahy a postavily se na svou obranu, když s nimi nezacházejí laskavě nebo s respektem, je neocenitelnou životní dovedností – a tou, kterou se mnozí z nás učí v životě až příliš pozdě.
A pokud my dospělí máme problém vymanit se z nezdravých vztahů, jak tedy můžeme očekávat od dětí, aby uměly, jak to mají udělat, zvlášť, když jim bylo řečeno, že si musí hrát s každým?
Bylo jim řečeno, že nemohou mít jednoho blízkého přítele, protože to může způsobit, že se v těžkých časech uzavřou do sebe. Když jsem byla šikanovaná, byla jsem vděčná za to, že mám blízké přátele, o které se mohu opřít.
Pokud dítě nemá alespoň jednoho blízkého přítele jako podpůrný systém pro případ, že se mu něco špatného stane, pak dětem připravujeme obrovskou újmu.
Pokud uvedeme tyto politiky do praxe, měli bychom si být jisti tím, že dětem podáváme nástroje na rozpoznání toho, když je něco nesprávně. Včetně toho, že ne každý si zaslouží více, pokud to má znamenat okrádání dětí o jejich autonomii.
Co si o tom myslí odbornice
Zakazovat dětem ve školním věku, aby měly blízké přátele, může brzdit i rozvoj dovedností, které budou ve starším věku potřebovat při budování přátelství.
„Být populárním dítětem je „trendové“ na střední škole, ale o 25 let později vás to nebude odlišovat od jiných a neudělá to z vás vůdce,“ řekla v interview pro New York Magazine Rachel Narr, studentka-doktorandka v oboru psychologie na University of Virginia ve studii, kterou vedla a v současnosti publikovala v časopise Child Development.
V dospělosti často mluvíme o přínosu malého okruhu přátel v protikladu se stresem, který vyžaduje větší skupina povrchních přátelství.
Častěji získáváme tito blízké přátele, které si pečlivě udržujeme do dospělosti, právě během let našeho formování. (Stále jsem blízkou přítelkyní se dvěma stejnými ženami, se kterými jsem se setkala, když mi byly 3 roky.)
Je mimořádně důležité naučit děti začleňovat se do kolektivu, protože, ano, být vyloučení z kolektivu vrstevníků je poškozující, zvláště ve věku sociálních médií. Nemyslím si, že by to někdo popíral. Avšak odebrat dítěti možnost přijímat vlastní rozhodnutí o tom, s kým chce být v blízkém vztahu, může být také problematické a narušuje to jeho autonomii.
V konečném důsledku, tyto politiky by měly využívat diskrétnost, aniž by stanovovaly přísné hranice. Šikana by neměla být nikdy tolerována. Začleňování, laskavost a úcta by měly být vytvářeny a podporovány v plném rozsahu.
Dovolit dětem, aby si zakládaly a udržovaly svá vlastní přátelství dle vlastních pravidel je také klíčovou životní dovedností, kterou nelze přehlížet, ani podceňovat.
Napsat komentář