Vím, že měla dobré úmysly, když mu položila tuto otázku.
Mého manžela Jamese se zeptala: „Nemyslíte si, že vaše děti neuspějí? Vy jim nedovolíte hrát videohry, ani mít telefony. Nemyslíte si, že potlačujete jejich vývin?“
Tyto otázky ho zmátli.
Jak nás navštívili přátelé se svým synem
Jen jeden den předtím měla naše rodina setkání na hry s našimi přáteli, kteří nežijí ve městě a kteří přišli se svým sedmiletým synem. Našim dětem je 7, 10 a 13 let, a tak jsme očekávali, že si děti budou spolu hrát a že se zabaví.
Avšak syn našeho přítele se posadil na gauč a celou dobu hrál videohry na svém iPadu.
Snažila jsem se ho vylákat z obývacího pokoje, aby si šel zahrát ven basketbal, hrát si s naším štěnětem, nebo aby se zapojil do nějaké stolní hry.
Nepochodila jsem. Nic nebylo tak vzrušující nebo stimulující jako to malé zařízení.
Moje dcera Lucka, která je ve stejném věku, si sedla vedle něj, dívajíc se, jak tento kluk hraje videohru. Po chvíli vstala a šla si hrát ven.
Nabyli jsme výrazného dojmu, že syn našeho přítele s iPadem v ruce byl jediným, kdo chyběl na našem dvoře.
Jako rodičům nám byla vnuknuta myšlenka, že technologie je zde na to, aby tu zůstala (což je pravda) a že uděláme lépe, když necháme své děti přizpůsobit se obrazovkám, protože je to svět, ve kterém žijí.
Počítače jen na vzdělávání nebo také na hru?
Já jsem však ze zkušeností viděla, že používání obrazovek kvůli školní práci je rozsáhlé.
Po využívání iPadu, Chrome booku nebo laptopu kvůli škole není zdravé trávit hodiny sledováním televize, hraním videoher nebo trávením času na sociálních sítích.
Nadměrný čas strávený před obrazovkou je mnohem nebezpečnější, než kdyby toho času bylo příliš málo.
Teenageři v jiných zemích, jako jsou Thajsko, Čína a Korea, jsou kontrolováni centry pro léčbu závislostí na internetu.
Udělali jsme dobře, kdybychom se podívali blíže na následující varování odborníků.
Co na to říká výzkum
Výzkumníci v Iowa State vypracovali dotazník, aby pomohli určit, jestli trpíte nomofóbií (strachem z toho, že nebudete mít u sebe svůj mobilní telefon).
Zde je několik otázek, které jsou uvedeny ve zmíněném dotazníku:
- Cítil bych se nepříjemně bez nepřetržitého přístupu k informacím prostřednictvím svého smartphonu?
- Vyděsí mě vybitá baterie v mém smartphonu?
- Kdybych neměl datový signál, nebo bych se nemohl napojit na Wi-Fi, pak bych neustále kontroloval, jestli mám signál nebo jsem již našel nějakou Wi-Fi síť?
Výzkumníci zjistili, že zhruba 58 % mužů a 47 % žen trpí touto fobií.
Pro nás dospělé je obtížné kontrolovat naše pokušení být neustále u telefonu, kontrolovat emaily, sociální sítě, zprávy atd.
Umíte si představit, jak se musí kontrolovat jen 12letý chlapec?
Pokud omezíte čas vašeho dítěte tráveného před obrazovkou, pomáháte mu, a nikoliv ubližujete. Nemusí to být populární, když řeknete své dceře v šesté třídě, že nepotřebuje telefon.
Nedostanete sice od svého dítěte certifikát o tom, že jste „Rodič roku“, když odložíte všechna zařízení jako telefony a iPady v průběhu noci. Váš středoškolák může trvat na tom, že on nebo ona jsou již příliš staré na taková omezení.
Je to však v pořádku. Být rodičem není o popularitě.
Závěr
Takže, vraťme se tedy k otázce, kterou položil můj přítel Jamesovi, která zněla: „Nemyslíte si, že vaše děti neuspějí?“
Ano, chybí jim snapchat okamžiky, na instagramu chybí jejich fotografie a nejsou dlouhé hodiny přítomny v počítačové hře Svět válečných řemesel.
A tak je to ve skutečnosti zdravé.
K životu patří mnohem více věcí a k dospívání taky, než jen to, co nabízí obrazovka… počínaje od jízdy na horském kole na špinavých tratích, přes čtení o válečných hrdinech, hru na klavír, až po budování pevných vztahů s přáteli.
Když moje děti budou dospělé, mohou naskočit na jakoukoliv novou hru nebo sociální síť, která je dostupná.
Já jen věřím, že si nezvolí sezení na gauči objímajíce svůj iPad.
Napsat komentář