Každé ráno se to opakuje. Dostáváme možnost formovat životy našich dětí. Avšak způsob, jak mluvíme s našimi dětmi, se stává jejich vnitřním hlasem.
Přemýšlejte o tom, když se vaše děti nerozhodují správně…
Příklady nepříjemných situaci
Určitě znáte ty situace:
- vylije se jim mléko na domácí úkol (když nemají jíst nebo pít blízko sešitu)
- rozbijí váš oblíbený rám na obrazu (když neměly házet míčem do domu)
- neuklízí svůj pokoj, nanosí bláto do domu
- nebo každá jiná věc, kterou jste jim opakovaně řekli, jak mají dělat
Vaše první reakce je: „Och! Přála bych si, abys mě poslouchal… to se nemělo stát!“
Mně samé se to mnohokrát stalo.
Jak reagovat jinak
Minulý rok jsme se s manželem začali pokoušet o něco jiného. Podívali jsme se na to, co se stalo, ne na naše děti. Místo reakce plné hněvu jsme reagovali empaticky.
Přestala jsem křičet, přestala jsem napomínat, a namísto toho jsem řešila důsledky s upřímnou empatií.
Ano, naše slova rezonují v našich dětech.
Připomeňte svým dětem, že je milujete, bez ohledu na to, co udělaly.
Tato tři slova změní způsob, jak s nimi, jako rodiče, jednáte: „Miluju tě a…“
Říkáte jim, že je milujete, i když udělaly něco, co vás netěší. Tím se nemění skutečnost, že je milujete.
Když naše děti dělají něco, co neschvaluju, často začínám slovy: „Já tě tak moc miluju. Z toho, co jsi dnes udělal, jsem opravdu smutná, a nebylo to to, co jsem od tebe očekávala.“ Nebo je potrestám a promluvím si s nimi později.
Každý den říkám svým dětem: „Miluju vás stále. Miluju vás, když jsem šťastná nebo smutná. Miluju vás, když se těším nebo když jsem naštvaná.
Miluju vás, když se rozhodujete správně a když se rozhodujete nesprávně. Miluju vás, když jste doma, i když jste daleko…“ (seznam pokračuje a pokračuje).
Naše děti to dělají taky. Právě včera náš pětiletý syn řekl:
„Mami, mrzí mě, že včera při obědě jsem k tobě nebyl milý. Byl jsem jako blázen, protože jsem chtěl arašídové máslo a želatinu. Miluju tě stále, i když se někdy z tebe jdu zbláznit.“
Slova nelze vzít zpět
Byla jsem učitelkou a jednou jsem měla schůzku s jedním žákem a jeho rodinou.
Když jsem řekla jeho rodičům o tom, že se zhoršuje ve čtení, otec se podíval na syna a řekl: „Snažíš se vůbec?“ a pak se otočil ke mně a řekl: „Někdy umí být tak hloupý.“
Byla jsem zaražená. Co se tu děje?!
Využila jsem této příležitosti k tomu, abych postavila dítě na nohy a vysvětlila jsem jeho mnohé, mnohé silné stránky. Pointa je v tom, že slova již neumíte vzít zpět.
Neumíte vzít zpět slova jako „líný“ nebo „hloupý“ nebo „bezmocný“ nebo „špatný“ – když jste je již řekli, zůstanou tam venku.
Vaše děti budou ve svých hlavách slyšet tato slova neustále.
Závěr
Místo slov „Ty jsi tak líný. Vstaň a pomoz mi!“ zkuste „Jsi vždy tak usilovný, můžeš mi s tím pomoci? Takto to bude uděláno mnohem dříve.“ Mohu (téměř) garantovat, že to bude fungovat o 100 % lépe, než když se vydáte po negativní cestě.
Místo toho, abyste je ranili, stavíte je na nohy a se stejným konečným výsledkem: ony pomáhají vám.
Určitě začněte používat tato slova uznání a pochvaly. Svým dětem tím jen a jen pomůžete.
Napsat komentář