Většina rodičů chce být „dobrými rodiči“. I já jsem chtěla být úspěšnou mámou. Chtěla jsem poslušné děti, aby můj život mohl být pohodlný. Chtěla jsem, aby jejich poslušnost byla vzorem pro ostatní.
S úspěchem jsem dosáhla svého cíle. To je pravda. Jako třídní učitelka jsem se naučila mnoho triků a metod na to, jak manipulovat chování tak, aby děti poslouchaly. A fungovalo to.
Později jsem si uvědomila něco obrovského. Je mnoho dětí, které poslouchají své rodiče a pak se najednou změní.
To byla ta jedna věc, kterou jsem nechtěla, aby se stala i mým dětem. Chtěla jsem, aby se naučily, že poslušnost je dobrá věc a je třeba v ní vytrvat. Není to o něčem, co je třeba udělat jednoduše proto, abychom se vyhnuly výprasku nebo následkům.
Jak pokračuji ve sledování toho, jak se stále více a více dětí bouří proti pravidlům a rodičovské autoritě, všímám si, že chybí jedno velké spojení: To, „proč“ být poslušní, se vyplatí. Vidím to také u dospělých.
Proč být vlastně poslušní
Abychom to zrychlili, vezměme si jeden příklad.
Dodržujeme rychlost v autě, protože neumíme chodit rychle? Šlápneme na brzdy hned, když vidíme na obzoru policejní auto? Posloucháme zákony, neboť musíme, nebo protože je to správné? Nebo se jen chceme vyhnout problému?
Myslím si, že máme velmi zvrácený náhled na poslušnost.
Předpokládám, že vy byste mohli být právě tak vinni jako já. Mnozí dospělí, pokud nad nimi nikdo nedohlíží, pravidla jednoduše poruší nebo obejdou.
Toto však není ten druh poslušnosti, který chci pro své děti.
Naučit děti, aby chtěly poslouchat, je mnohem důležitější, než je naučit jen vypadat tak, jako by poslouchaly. A nemějte obavy, souhlasím, že na prvních pár let dětského života se tento princip ve skutečnosti nevztahuje.
Je to období, kdy máma/táta musí jednat v zájmu dosažení poslušnosti, aniž by hodně vysvětlovali. Když ale vaše dítě dosáhne předškolního věku, je zde čas začít mu pomáhat pochopit, že poslušnost je něco mnohem více, než jen vyvolat úsměv na tváři mámy.
Prvním krokem je pomoci dětem pochopit „proč“ čili důvod, který stojí za poslušností.
1. Poslušnost ukazuje, že důvěřujeme
Poslušnost je jedním ze způsobů, jak můžeme navenek demonstrovat naši vnitřní integritu a důvěru v autoritu.
Na rozdíl od toho, neposlušnost odhaluje přesný opak. Odkrývá naši mravní zkaženost, naše zbytečné a sobecké touhy vlastnit věci naším vlastním způsobem.
2. Poslušnost ukazuje lásku
Jasnější než toto, to už ani nebude! Milující osoba bude neustále usilovat o poslušnost.
A ne snažit se zjistit, jak blízko se on/ona může dostat k hranici, aniž by ji překročil/překročila. (Nebo kalkulovat, jak mu bude odpuštěno, když se rozhodne přestat hřešit.)
Je to naše volba, jestli budeme poslouchat.
3. Poslušnost představuje respekt vůči ostatním
Často na to upozorňuji své děti. Obvykle otázkou „Jak prokazuješ svůj respekt?“ Pro mě je důležité, že ony rozumějí tomu, že každé rozhodnutí, které udělají, ovlivňuje život těch, kteří jsou kolem nich.
Když neposloucháme autoritu, ovlivňujeme sebe i ostatní negativním způsobem.
Druhým krokem je pomoci dětem pochopit „jak“ čili způsob, který stojí za poslušností.
Příliš malé děti ani nemají sílu poslouchat. Vždy budou neúspěšné. U větších dětí to však už musíme vyžadovat.
Závěr
Místo toho, abychom byli frustrovaní kvůli našim selháním (a mému), jsem se naučila učit své děti odpovědnosti za své skutky.
Já opravdu věřím, že je to v pokorné podřízenosti, kterou ve mně vidí a že najdou touhu se snažit samy poslouchat. V opačném případě bude pokušení vzdát se hře „vyzkoušet natvrdo“ velké.
Najdou se v hromadě zklamaných chování se žádnou nadějí, že se někdy budou mít lépe. Ony musí vědět, že dokonce i jako dospělí bojujeme s dodržováním pravidel pro dospělé.
Napsat komentář