Výchova je neskutečně vyčerpávající. Podepisuje se i na mém mentálním zdraví. Abych nebyla tak zranitelná, své vlastní pocity jsem musela zabalit do teflonu.
Bohužel jsem z toho často vyčerpaná, nevlídná, podrážděná a agresivní – a spolu se mnou i všichni členové naší domácnosti.
Nechovám se tak, protože mi to dělá radost. A není to ani snadné. Ale na druhé straně nechci, aby z mých dětí vyrostly s prominutím „debilové“.
A to vyžaduje značnou dávku odvahy, velmi silnou vůli a velkou dávku přísné disciplíny. Tak pojďte, děcka! Buďte drzé, zuřivé, odmlouvejte, ukažte se, jaké jste líné, přinášejte ze školy poznámky – já jsem na vás připravena.
Moje nervy jsou z oceli a nemám vůbec strach nakopnout vám zadek. Ale samozřejmě vše jen pro vaše dobro…
1. Nejsem vaše kámoška. Ani zdaleka.
Ze začátku, když jsou děti malé, je tato hranice poměrně jasná. Když však děti přijdou do puberty a začínají se od vás odvracet, je pro mámu velkým pokušením vydat se na cestu „přátelství“.
Snažíte se udržet v jejich životě zuby nehty a dozvědět se o nich co nejvíce. Máte strach, aby se neuzavřely do sebe a chcete být součástí jejich života. NEDĚLEJTE TO.
Jste dospělá osoba, máte toho hodně za sebou a časem jste zmoudřely. Nepotřebujete čtrnáctiletého kamaráda či kamarádku.
2. Nejsem tady, abych byla „skvělá“. Jsem tady, abych vychovala skvělé děti.
Pod slovem skvělé si představuji slušně vychované, zdvořilé, uctivé a dobrosrdečné děti s dobrými způsoby. Máma, která příliš dbá na to, aby byla „cool“ a oblíbená, své děti těmto vlastnostem určitě nenaučí.
Nelíbí se vám, co dělám? Možná mi nebudete věřit, ale je mi to úplně fuk. A víte proč? Protože jednoho dne mě za to budete milovat a poděkujete se mi.
3. Protože neustále napomínání funguje. Je to vědecky potvrzeno!
Nedávno vyšla studie, která tvrdí, že dcery, které mámy během výchovy pořád napomínaly, jsou v životě úspěšnější.
Když se objevila na stránkách internetu, všechny mámy souhlasně pokyvovaly hlavou a říkaly to své Vždyť jsem to říkala!
Následující den možná každá z nás požádala své dítě, aby si uklidilo pokoj a udělalo domácí úkoly, nejméně 150krát!
4. Vdala jsem se za „suprového“ tátu.
Ano, je to pravda, můj manžel je superhrdinou naší domácnosti. Když se objeví večer ve dveřích, děti ani nedýchají. Na nějaké příkazy či zákazy prostě nemá prostor (a i kdyby měl, pak to určitě neudělá).
A je třeba dodat, že já ho v tom ráda zastupuji, protože jsem v tom mnohem lepší. PMS mi v tom výrazně pomáhá…
5. Prostě to funguje.
Hleďte, i já jsem se snažila jít nejmenším odporem. Přečetla jsem snad všechny knihy o rodičovství, o tom, jak využívat emoční propojení namísto trestů, ale s mými čtyřmi syny to ani nehnulo.
Ale víte, co zabralo? Pohled, který by vyhnal i zlého ducha z posedlého (nebo zastavil tříleté děcko, které chce spláchnout lokomotivu Tomáše).
Chcete vidět, jak teenager skutečně naslouchá tomu, co mu říkáte, a také vás poslouchá? Pořadím vám: hluboké a něžné spojení s patnáctiletým klukem NEEXISTUJE. Ale pokud se na něj podíváte jako sám ďábel, dokážete zázraky.
6. Dítě formuje i naše okolí – proto bychom měly držet spolu (i na hřišti)!
Než si to namíříte k houpačkám na dětském hřišti, měly byste podepsat dohodu, ve které by stálo: Pokud uvidíte, že se nějaké dítě chová nevhodně, neváhejte a zakročte.
Tato smlouva vám dává oprávnění být na něj protivná. Také by v ní mělo být uvedeno, že pokud se tak chová vaše vlastní dítě, stejné právo zakročit a pokárat ho mají i ostatní přítomné mámy.
Věřte mi, já bych to měla podepsané jako první!
7. Děti z vás vysají všechnu laskavost. Nebraňte jim v tom.
Je úžasné, že se snažíte být hodná a laskavá. Děti to však vycítí na kilometry a vysají z vás všechno, co se dá. Budete se cítit být unavená a zneužitá.
Zatímco si budete lízat rány, které od nich utržíte, ony budou beztrestně pokračovat ve svém špatném chování. Potěším vás – stane se to jen jednou, a zřejmě v začátcích rodičovství.
A když se vytratí ta laskavá a hodná máma, pořádná výchova může začít.
8. Odmítám vychovávat malé manipulátory.
Toto považuji za klíčové, protože vychovávám mladé muže. Pokud mají pocit, že se mnou mohou manipulovat a že mě utáhnou na vařené nudli, protože jsem žena, pak jsem jako máma zcela selhala.
Myslíte si, že když jsem žena, jsem slabá a dám se snadno přelstít? To se budete divit…
9. I přesto chcete být super? Pak vydržte, než se stanete babičkou!
Když děti vyrostou a odstěhují se, všechno špatné hodíte za hlavu. Získáte pár let na to, abyste si dobily baterky pro svá vnoučata.
Vždyť to všechny dobře známe: pokud ti to máma nedovolí, jdi se zeptat babičky. Tak prckové, přijďte hezky za mnou. Už se nemůžu dočkat, jak vám všechno schválím.
Budu vaší milovanou babičkou, na kterou se budete těšit!
Perfektní článek! Mám dva syny a cítím to stejně a jsem ráda,že někdo píše tzv. Normálně! Já díky. 🙂❤️👍