Naše rodina má velmi dobrý důvod, proč si postavit vánoční stromek již v polovině října. Ale nemá to nic společného se zahájením vánoční výzdoby či oslav.
Letos totiž budeme už počtvrté hostit v našem domě sbírku dárků pro úžasné děti ze sirotčince na Haiti. Letošní Vánoce jsou pro nás výjimečné, protože teprve nedávno jsme se vrátili z Haiti.
Byli jsme tam navštívit osiřelé děti. To, že jsme měli příležitost osobně se s nimi setkat a poznat je, ještě více prohloubilo naši radost z možnosti hostit tuto událost.
Obvykle zveme své přátele a sousedy, synovy spolužáky a kluky z jeho sportovního týmu.
Společně obdarováváme děti nejzákladnějšími věcmi – těmi, které my považujeme za samozřejmost. Nejčastěji jsou to spodní prádlo, toaletní potřeby či školní potřeby.
Nepřestává mě udivovat, jakým způsobem dokáže tato nevelká událost ovlivnit děti, které se jí zúčastní. Tyto děti díky svým vlastním skutkům štědrosti zcela ožijí.
Dává jim to smysl a vzbuzuje to v nich vděčnost. Učí je to vážit si toho, co mají, a nezaměřovat se na to, co jim chybí.
Chcete pocítit souvislost mezi štědrostí a vděčností, nemusíte letět na Haiti, ani hostit ve vašem příbytku podobnou charitativní akci.
Každý měsíc máme například možnost sledovat naše děti, jak nabývají smyslu při pouhém servírování večeře v útulku pro bezdomovce.
Nebo pozorujeme, jakou radostí se jim zaplní srdce, když koupíme oběd pro muže, který stojí před restaurací a v rukou drží tabuli s nápisem „Jsem hladový“.
S každým dalším projevem štědrosti na našich dětech vidíme, jak se přibližují lidem, kteří mají stejnou hodnotu jako ony, ale rozdílné životní zkušenosti a problémy. Vidíme, jak je to mění. Jak to mění nás.
Pokaždé z útulku odjíždíme s pokorou, plně si uvědomujíce, že každá živá duše má svou jedinečnou hodnotu. Vždy nám to připomene, jaký krásný pocit přináší konání dobra.
Slovo vděčnost pochází z latinského slova gratia, což bychom mohli volně pochopit jako milost. Není proto překvapením, že lidské srdce, které přijalo Boží milost, překypuje vděčností.
Není divu, že vděční lidé bývají šťastnější. Najdou se ovšem i výjimky, ale většina studií potvrzuje spojitost mezi vděčností a celkovým lidským štěstím a uspokojením.
Často slýchám, jak rodiče říkají, že touží v tomto nenasytném světě vychovat děti, které budou vděčné. Zájmem většiny rodičů je vychovat děti, které nebudou brát žádný dar jako samozřejmost, děti, které vědí, co je v životě opravdu dobré a důležité.
Jako máma čtyř kluků, od batolete až po teenagera, vás mohu ujistit, že i já se neustále učím, jak u nich pěstovat vděčnost a štědrost. Ještě stále hledám odpovědi na mnohé otázky, ale jedno vím s jistotou: čestný život plný štědrých skutků v našich klucích vzbuzuje vděčnost.
Odkazy, že naše děti by „měly být vděčné“ a „neměly by být tak vychloubační“, často plynou z pocitů viny. Ale nijak nevedou naše děti k tomu, aby žily život pro druhé. Naše skutky štědrosti ano.
Zamyslete se nad tím, kolikrát jste už slyšeli nějakého rodiče, jak říká svému dítěti: „Měl bys být vděčnější za všechno, co máme… Jak si vůbec můžeš stěžovat na toto jídlo, když děti v Africe hladovějí?“
Nemám zájem zde osočovat rodiče a hledat další příklady. Já jsem se v minulosti oháněla stejným způsobem.
Musíme si uvědomit, že vděčnost – podobně jako jiné dobré ctnosti – se nedá vynutit. Nemáme takovou sílu, abychom našim dětem přikázali být skutečně vděčnými. Ale něco přece jen můžeme udělat…
Zaprvé můžeme našim dětem ukázat, jak konat skutky štědrosti. Rozhlédněte se po svém okolí a popřemýšlejte, ve kterých organizacích byste mohli být užiteční. Začleňte tyto aktivity do života své rodiny jako běžnou rutinu.
Další, co můžete udělat, je dát vašim dětem příležitost projevit vděčnost. Mohou si vést vlastní deník, do kterého si budou zapisovat pozitivní věci, za které jsou vděčné.
Jako projev vděčnosti poslouží i společná rodinná modlitba nebo vyčleněný čas, ve kterém si zavzpomínáte na všechno Boží požehnání, kterého se vám dostalo.
Třetí způsob, jak v našich dětech přirozeně vzbudit pocit vděčnosti, je příkladný život plný projevů vděčnosti a štědrosti. Abychom dokázali bojovat s nevděčností u dětí, musíme jim ukázat naši vděčnost.
Další oblast rodičovství, kde se děti učí hlavně pozorováním. Slova jsou silná, ale vaše skutky jsou silnější. Vždyť si jen představte, co by mohla po sobě zanechat generace, která byla vedena žít vděčný život plný štědrých skutků, zaměřený na akademické a sportovní úspěchy…
Naším jedinečným úkolem a privilegiem je pěstovat tyto zárodky v srdcích našich dětí a osvobodit se od tlaku, že můžeme nějakým způsobem ovlivnit to, co je výhradně v Božích rukou. Můžeme doufat a modlit se, aby vděčnost a štědrost v našich dětech rostla současně s nimi.
Zdroj: thecourage.com, Zpracoval: Skvělýrodic.cz
Napsat komentář