Rodičovství je netěžší a nejnáročnější práce, kterou si dokážete představit. Zároveň však dokáže být tou nejsladší odměnou.
Často jsme nuceni zamyslet se nad tím, zda věci vidíme a vnímáme správně, zda dobře přemýšlíme a co jsou naše hodnoty. Právě to nám pomáhá růst a stát se silnějšími a chytřejšími bytostmi.
Schopnost reflektovat na vlastní myšlenky a pocity je pro nás prokletím a požehnáním současně. Je to něco, co nás odlišuje od zvířat.
Výsledkem naší analýzy se často dokážeme změnit k lepšímu a zlepšit naše vztahy s ostatními i se sebou samými.
Pokud si při výchově dětí najdeme čas na reflexi a pečlivě zvážíme rodičovské strategie, naskytne se nám příležitost rozvíjet nové náhledy a perspektivy.
Během své cesty rodičovstvím jsem přehodnotila snad všechno, co se dalo a co jsem měla nastudováno. To, co jsem si předem přečetla, mi dávalo stále menší smysl.
S myšlenkami a názory, které jsem kdysi přijala za své, protože zaručeně fungují, dnes vůbec nesouhlasím. Už chápu, že navenek pozitivní změna v chování mého dítěte mi absolutně nijak nemusí pomoci budovat a rozvíjet náš vztah.
Dnes je pro mě na prvním místě důvěra.
Někteří lidé však nerozumí, co je to úcta k dítěti a budování vztahu, který je založen na vzájemné důvěře. Mylně se domnívají, že dítě musí být za každou cenu šťastné a oni mu musí dát cokoli, po čem touží.
V takovém případě však nejde o budování vztahu plného důvěry, protože dítě závisí na dospělém a očekává od něj bezpečí a vedení.
Pro rodiče je to obrovská výzva a mnoho lidí se pohybuje někde mezi přílišnou přísností a nekompromisností nebo měkkostí a přizpůsobivostí.
Pokud chcete stavět váš vztah na důvěře, musíte děti naučit rozumět svým emocím a umět s nimi správně naložit. Tuto schopnost si musí postupně trénovat, protože v mladém věku ji ještě nemají vyvinutou.
Pokud dítě přiměřeným způsobem upozorníte, že se blíží čas na noční odpočinek, můžete dodat:
„Vím, že jsi smutný, že již nemůžeš pokračovat ve své hře. Nyní je čas jít si odpočinout a načerpat síly, abychom si mohli zítra opět hrát. Chtěl by sis před spaním něco přečíst, nebo dáš přednost nějakým hezkým písničkám?“
Na daném příkladu můžeme vidět hned několik věcí:
- necouváte a nadále trváte na svém,
- dáváte dítěti naději a pomáháte mu vyrovnat se se změnou situace.
Vaše reakce se může lišit v závislosti na věku dítěte.
Rodiče mají někdy potřebu zvýšit hlas nebo zopakovat svůj požadavek, protože děti nespolupracují. To však neobsahuje jasné usměrnění.
Nezapomínejte na to, že myšlení se formuje až do dvaceti let, někteří se dokonce domnívají, že až do třiceti let.
Proto bychom od dítěte neměli očekávat, že bude schopno regulovat své emoce za všech okolností. Je to součást vývoje dítěte a my ho musíme naučit samoregulaci.
Někteří lidé se naučí emoce prostě zadržovat v sobě, což se později nějakým nežádoucím způsobem projeví.
Na druhou stranu, neustálé posouvání hranic dětem ukazuje, že si nejsme zcela jisti, a proto se při nás přestávají cítit bezpečně.
Jak byste se cítili vy, kdyby si váš průvodce, který by vás měl provést divočinou, nebyl jistý tím, kudy má jít? Možná se vám tento příklad zdá být přehnaný, ale dítě musí ve svém pečovateli cítit oporu a bezpečí.
Rodiče by si také měli uvědomit, že dokonalý rodič neexistuje. Rodičům, se kterými pracuji, to často připomínám. Cítíme neustálý tlak, který od nás vyžaduje, abychom ze sebe dávali to nejlepší a reagovali tím nejvhodnějším způsobem, ale jsme jen lidé, a ne vždy jsme ve své kůži.
Naštěstí se můžeme zlepšovat a trénovat, jak se v dané chvíli zastavit, zamyslet, vrátit a napravit to, co jsme ve vztahu pokazili, nebo můžeme otevřeně mluvit o chybách, kterých jsme se dopustili, a ukázat dítěti, jak být dokonale nedokonalý.
Zdroj: mother.ly, Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář