Musím se k něčemu přiznat. MILUJU školu. Já jsem byla to dítě, které odpočítávalo dny v létě, zcela nadšené tím, že se začne školní rok.
Vždycky jsem šla nad rámec toho, co jsem se kdy učila. Dokonce jsem zůstala na vysoké škole na dva rozdílné magisterské programy (i když jsem přišla o jeden kredit kvůli ukončení druhého).
Není divu, že jsem se stala učitelkou. Přestože mě nikdy nenapadlo, že stát se učitelkou byla jednosměrná cesta k tomu, jak zůstat ve třídě navždy. A mám to.
Deset let jsem odpočítávala dny do začátku nového školního roku jako učitelka na prvním stupni základní školy. A pak jsem začala odpočítávat dny, dokud jsem se nestala učitelkou svých vlastních dětí v domácí škole.
V průběhu let jsem si všimla jedné zajímavé skutečnosti týkající se školy. Ne každý ji má rád. Můžete tomu uvěřit?
Možná je vám do smíchu, když jsem si to uvědomila až teď. Musím se ale přiznat, že v posledních letech jsem si toho vědoma stále více.
Jednoho dne jsem někam vezla dítě mého známého a zeptala jsem se ho, jak mu jde letos škola. Dostala jsem od něj typickou odpověď: „Dobře, snad.“ To mě dost otrávilo. Bylo to téměř totéž, jako kdyby mělo pocit, že to tak musí říci.
Zeptala jsem se ho, jestli se mu líbí čtení, a kluk začal najednou mluvit o knize, kterou právě četl. Poté, co jsem ho chvíli poslouchala, řekla jsem: „Připadá mi to tak, že ty máš rád školu.“ Podíval se na mě a ušklíbl se.
A proto se vás chci zeptat: „Nechcete, aby vaše děti měly skutečně RÁDY školu?“
Možná vás zajímá, jestli na tom opravdu záleží. Ráda bych připomněla, že ano, opravdu na tom záleží. Zatněme do některých pravd o škole a jak můžeme pomoci našim dětem, aby skutečně začaly CHTÍT chodit do školy každý den.
Jak dosáhnout toho, aby vaše dítě mělo rádo školu
Mít rád školu začíná naším postojem
Zaprvé, jakou radost máte ze života, když se nemůžete těšit z každé jeho části? Musíme to naše děti naučit, protože špatný postoj v dětství, vyživuje špatný postoj v dospělosti.
Už jste se někdy setkali s mužem, který nikdy není spokojen se svým zaměstnáním? Svým dětem tak připravujeme zklamání, pokud jim nepomáháme se vzděláním.
PS: To zahrnuje váš postoj, mámo. Je privilegium být vzdělaní, je to nádherná věc. Tento postoj musíte neustále předávat svým dětem.
Naučte je PROČ máme školy
Udělali jste někdy něco, co vám bylo zadáno, aniž byste znali důvod, proč to bylo třeba udělat?
Samozřejmě, že udělali. Vím, že to nebylo ani zdaleka tak snadné, jak splnit úkol, který měl jasný účel, kterému jste dobře rozuměli.
Toto mějte na paměti, když přijde řeč na téma školy. Samozřejmě, že chceme, aby naše děti byly poslušné, a ano, vždycky se vyskytnou úkoly, které musíme provést bez toho, abychom plně pochopili účel, jaký mají v našem životě.
Avšak škola skutečně není jednou z nich. Podívejme se na rčení 24: 3-6.
„Pomocí moudrosti se buduje dům
a pomocí rozumnosti se upevňuje.
Poznáním se naplňují komory
různým drahým a skvělým majetkem,
moudrý bojovník je mocnější než silák,
neboť učený převyšuje toho, který se dělá silným,
neboť pod moudrým vedením budeš vést svůj boj,
v množství poradců spočívá tvá záchrana.“
Je jasné, že jsme byli pověřeni úkolem stát se moudrými skrze získání znalostí.
Přemýšlejte ale o tom, jak to platí ve vašem životě. Máme dva cíle: znát a těšit se ze života a podělit se o svou lásku s jinými. Jak toho ale můžeme dosáhnout, když neumíme číst, sčítat nebo odpočítávat?
A jak zabezpečíme svou rodinu, pokud se nenaučíme dovednosti, které nás přivedou k obchodování, abychom vydělali peníze?
Kromě otázek, které zde byly uvedeny, svým dětem říkám i to, že pokud se máme podělit o lásku s ostatními, potřebujeme být přesvědčiví a inteligentní. Náš důkaz bude mnohem přesvědčivější, když ho přineseme na stůl!
Nyní musím nám všem připomenout, že naše děti by měly být na tyto věci naučeny, pokud si mají školy vážit.
Nemyslete si, že když jste si nyní objasnili základní body, objasnili jste je i vašim dětem. Jim to pravděpodobně není tak jasné a tyto skutečnosti mění pravidla hry.
Nedovolte negativní řeč
Už jste byli někdy koncem školního roku v obchodu s potravinami a někdo řekl vašim dětem něco takového jako: „Nejste rády, že škola se již téměř skončila?“
Vsadím se, že se vám to již stalo. Já to zvyknu nechat odznít. Zůstala jsem zticha a snažila jsem se neposkytnout důvod ke vzniku hádky v obchodě.
Nedávno se mi to ale vymstilo. Nechali byste pokladníka říci „hej, chlapče, ty jsi hlupák a nikdy nebudeš schopen ničeho“, aniž byste s tím něco udělali? Vím, že já určitě ne!
Tak proč je necháváme, aby našim dětem vkládali do hlav takové nesmysly? Vždyť to ani nedává smysl. Nyní mě neposlouchejte, když řeknu, že bychom měli začít slovně osočovat v dobré víře pokladníky a rodinné příslušníky, kteří říkají negativní věci ohledně školy.
Ale co kdybych uměli zachránit své děti? Možná se nám to podaří, když řekneme něco takového jako: „Ty máš rád školu, zlato, že ano?“
Nechat naše děti na nepříjemném místě není moudré. Rovněž dovolit, aby jim někdo namlouval negativní věci, může být neuvěřitelně škodlivé.
A samozřejmě to platí i na řeči, které se odehrávají doma. U nás není povoleno říkat to, co nenávidíme na konkrétním předmětu nebo na škole obecně. Je v pořádku mluvit o tom, s čím bojujeme nebo že nějaký jiný předmět je náš oblíbený.
Máme své pocity. Musíme si však pamatovat, že to, co vyslovíme, je to, kým se stáváme. Negativní řeč o škole poškodí každý kousek motivace, kterou jsme shromáždili na to, abychom z ní měli radost!
Nikdy netrestejte své děti školou
Je to věc konzistence. Když vysíláme zprávu, že škola je radostná věc, že jsme za ni vděční a že je to nádherné privilegium, nemyslím si, že se můžeme dostat do bodu, kdy budeme své děti trestat domácím úkolem navíc. To je úplné pokrytectví a jeho vůni pocítí z kilometrové vzdálenosti.
Nemluvě o tom, že pokud potřebujete vyvodit důsledky za nevhodné chování, je mnohem lepší sáhnout po takových, které mají logiku.
Jen když si vaše dítě neplní svou práci dobře, by byla vhodná doba, že bych zvažovala použít školu jako důsledek. Má to smysl jen v případě, kdy si svou práci neuděláte dobře a budete ji tak muset udělat ještě jednou.
Pokud je problémem to, že práce nebyla udělána včas, zadat více úkolů problém nevyřeší. Místo toho zkuste nastavit časovač a/nebo odebrat čas z oblíbených činností, jako například ze hrání si venku nebo z času sledování obrazovky.
Pomozte jim vidět výhody domácí školy
Kdykoliv, když venku sněží, máme domácí školu. Jak moje děti dospívaly, začaly rozumět tomu, že děti, které šly do školy, měly volný den, když venku sněžilo.
To, čemu nerozuměly, bylo, že my jsme využili výhodu mrznoucího studeného dne na to, abychom se učili.
Jelikož žijeme v oblasti, kde je vyučování ve škole většinou zrušeno kvůli mrazu, a ne kvůli péřové nadílce, ze které se staví sněhuláci, pro mě to nebylo jednoduché. Mé děti ale na to potřebovaly vysvětlení.
Nezapomeňte svým dětem připomenout, že vy jste šli do Disneylandu v říjnu, kdy v školách probíhala výuka. Nebo že škola končí obědem (ve 13:00 h., bez ohledu na čas), zatímco jiné děti jsou ještě ve škole a nesou si domů domácí úkoly.
Rovněž jim připomeňte, že domácí škola jim nabízí příležitost věnovat se svým zájmům a pracovat na své úrovni a zvyšovat ji (více než být frustrovaní kvůli věcem, které jsou příliš lehké nebo příliš těžké).
Tyto připomínky jsou spíše směrovány na mně (protože v některé dny by se mohlo zdát lehčí zabalit dětem oběd a poslat je do školy). Ale když s tím vaše děti bojují, určitě jim připomeňte výhody domácí školy!
Dovolte jim učit se o věcech, které je zajímají
Jak jsem již výše uvedla, jedním z požehnání domácí školy bylo, že jste schopni věnovat se věcem, které máte rádi. Minulý rok jsem se nechala unášet snahou protlačit speciální osnovu, která nefungovala.
Téměř to zničilo naši domácí školu. Frustrovalo mě to. Také jsem věděla o lepší možnosti, než dělat toto. Vzdělávání učí věci, které vás fascinují.
Nezáleží na tom, jestli studujete motýli, nebo 30letou válku, proces učení je to, co vaše děti potřebují vědět. Ony to pak vědí použít na proces naučení se čehokoliv, co potřebují v životě vědět.
Potřebujeme samozřejmě umět číst, psát a počítat. Ale kdo říká, že musíme číst o věcech, které nás nudí? Kdo říká, že váš 9letý syn nemůže napsat sloh o horkých tyčích, pokud je to to, co ho ve skutečnosti zajímá?
Přemýšlejte nad rámec omezení, která jsou dána krabicí, pokud máte pocit, že se v ní nacházíte a najděte způsoby, jak spojit dovednosti s potřebami, tak, že jim dáte nástroje, které jsou potřebné k tomu, aby se to naučily.
Jeden ze způsobů, jak jsem to udělala já, je vysvětlen v mé vlastní osnově pro čtení, která umožňuje mé dceři vybrat si jakoukoliv knihu dle toho, po které touží její srdce.
Ano, toto se stalo spasením, které zabránilo téměř impozantnímu selhání domácí školy, o kterém jsem se již zmínila.
Umožňuju mé nejstarší, aby se věnovala studiu koní. Je jimi zcela fascinována a sama se ponoří do vědeckých knih o čeledi Koňovití. Rovněž píše krásné příběhy o koních. Jak můžete toto nenazvat vzděláváním?
Zjistěte, jak se jim učí nejlépe, a přizpůsobte to jejich bojům
Doufejme, že toto je dětská hračka. Musím však připustit, že to někdy zapomenu udělat. Vezměme si například matematiku. Pamatujete se ještě na to téměř impozantní selhání, které jsem vzpomínala?
Začalo to čtením, pak se to ale vkradlo do všeho. Upozornili mě na to, že ve veřejné škole děti, které neumí dobře číst, dostanou doučování na řešení matematických příkladů při testech a kvízech.
Tyto děti by neměly být penalizovány za to, že neumí přečíst matematický příklad. Test je z matematiky, nikoliv ze čtenářských dovedností.
Já jsem ale na to v mé domácí škole nemyslela. Přehodila jsem své dítě, které bojuje více se čtením, na matematický program, který ho čte (na počítači) a hádejte, co se stalo?
O čtyři týdny později má ve škole průměr 1, bez slz. Právě mi řekla, že má ráda matematiku. Nyní je matematika jen matematikou a čtení jí nestojí v cestě.
To se samozřejmě týká jakéhokoliv předmětu. Udělejte si nějaký průzkum o tom, jak se vašemu dítěti nejlépe studuje a přizpůsobte to jeho zápasům. Budete šokováni, jaký rozdíl to udělá v jeho lásce ke škole.
Co na to říkáte? Bylo zde zmíněno něco, na co jste nemysleli? Co jste zkoušeli vy?
Napsat komentář