Mnoho dětí má problémy s ovládáním svých emocí. Záchvaty hněvu, citové výlevy, kňourání, vzdorování, boj: takové chování můžete vidět zejména v případě, kdy děti prožívají silné emoce, které neumí kontrolovat.
Některé děti vyvádějí, protože se naučily, že tímto způsobem dosáhnou svého (získají něčí pozornost nebo iPod), jiné proto, že jsou neobvykle citlivé.
Máme pro vás dobrou zprávu: dítě můžete naučit, jak se má uklidnit.
Co je to dysregulace?
„Reakce některých dětí jsou mnohem výraznější než reakce jejich vrstevníků či sourozenců,“ vysvětluje klinická psycholožka Lindsey Gillerová, PsyD.
„Tyto děti nejenže procítí a prožijí celou situaci intenzivněji a rychleji než ostatní, ale zároveň jim déle trvá, než se uklidní.“
Intenzivní prožívání způsobuje, že děti mají sklon k impulsnímu chování.
Dr. Lindsey Gillerová dodává, že když jsou děti pohlceny a „převálcovány“ svými emocemi, emoční část jejich mozku nekomunikuje s tou racionální, která za běžných okolností reguluje emoce a v dané situaci hledá nejlepší řešení.
Odborníci to nazývají „dysregulace“. Nemá význam dítěti domlouvat, když je dysregulované. Pokud s ním chcete probrat celou situaci a to, co se stalo, musíte počkat, dokud se jeho racionální část opět „zapne“.
Pojmenujte a přehodnoťte emoce
Rodiče mohou začít tím, že svým dětem pomohou pochopit, jak emoce fungují. Děti nepřecházejí do stavu klidu jen tak. Emoce se začnou nabalovat, přicházejí jako vlny.
Děti naučíte kontrolovat své pocity tak, že jim pomůžete uvědomit si situaci a pojmenovat své pocity ještě předtím, než se obrovská vlna emocí vymkne zpod kontroly.
Některé děti se zdráhají přiznat rodičům negativní emoce. „Mnoho dětí vyrůstá v přesvědčení, že úzkost, vztek a smutek jsou špatné,“ říká klinická psycholožka Stephanie Samarová, PsyD. „Pojmenování a přijetí těchto emocí je základem toho, aby je děti uměly ovládat.“
Rodiče se často snaží minimalizovat u svých dětí negativní pocity, protože chtějí, aby jejich děti byly šťastné. Děti však potřebují pochopit, že my všichni prožíváme celou škálu pocitů.
„Není dobré vštěpovat dítěti názor, že vše je v pořádku pouze v případě, kdy je šťastné,“ tvrdí Stephanie Samarová.
Předveďte mu, jak zvládat složité emoce
„U malých dětí pomáhá, když jim popíšete vlastní pocity a názorně jim ukážete, jak je ovládáte,“ poznamenává doktorka Samarová. „Když jim řeknete o vlastních pocitech frustrace či nervozity a o tom, co děláte, abyste je ovládli, mohou vás kopírovat a osvojit si vaše postupy.“
Zkuste děti naučit, jak rozpoznat a řídit své spouštěče návalů emocí tak, že jim posloužíte jako vzor. Intenzitu emoční reakce ohodnoťte na stupnici 1-10, kde 1 je stav klidu a 10 znamená, že jste pořádně naštvaní.
Pokud na něco zapomenete při odchodu z domu, dítěti můžete říct, že jste frustrovaní a že byste své pocity ohodnotili číslem 4. Možná se vám to zdá divné, ale tímto způsobem můžete děti naučit zamyslet se a uvědomit si, co cítí.
Když uvidíte, že dítě začíná být rozrušené, zeptejte se, co cítí a jak by ohodnotilo intenzitu svých emocí. Ohodnotilo by to číslem 6? Některým dětem moc pomáhají vizuální pomůcky. Vyrobte jim například „pocitový“ teploměr.
Akceptujte jeho pocity
Když dítěti dáte najevo, že chápete a rozumíte tomu, co cítí a akceptujete to, moc mu tím pomůžete. Vaše pochopení a akceptace jeho pocitů však neznamená, že s ním v jeho projevech souhlasíte.
„Nejde o hodnocení dítěte, ani o snahu změnit či napravit jeho chování,“ vysvětluje doktorka Gillerová. Díky tomu, že pochopíte pocity svého dítěte, ho naučíte prožívat silné emoce daleko mírněji.
Dítěti věnujte svou plnou pozornost, abyste postřehli signály jeho řeči těla, výraz obličeje a abyste se dokázali vžít do jeho kůže. Doktorka Samarová říká: „Někdy pomáhá i jednoduchá odezva: Rozumím tomu správně? Případně pokud se vám zdá, že se ztrácíte, stačí říci: Snažím se tomu porozumět.“
Když dítěti dáte najevo, že ho posloucháte a snažíte se ho pochopit, můžete předejít výbušnému chování a záchvatům.
Aktivní ignorance
Projevit porozumění neznamená věnovat pozornost špatnému chování. Tím, že ignorujete kňourání, hádaní se, nadávky či výbuchy vzteku, snížíte výskyt nežádoucího chování dítěte.
„U nevhodného chování dítěte odvraťte svůj obličej nebo i celé tělo, případně odejděte do jiné místnosti. Vědomě mu nevěnujte pozornost,“ říká doktorka Gillerová.
„Klíčem k tomu, aby byla tato strategie efektivní, je věnovat dítěti svou pozornost a pochválit ho, když si to zaslouží.“
Pozitivní pozornost
Nejsilnější nástroj, jak rodiče umí ovlivnit chování dětí, je právě jejich pozornost. „Pro dítě je vaše pozornost jako bonbón,“ objasňuje doktorka Gillerová. Pozitivní pozornost pomáhá „dosáhnout“ požadovaného chování.
Když se snažíte upevnit nějakou novou vlastnost (nebo chování), je třeba ji neustále odměňovat pochvalou a věnovat jí hodně pozornosti. Musíte být srdeční, nadšení, upřímní a zároveň velmi konkrétní, aby vaše dítě pochopilo, za co ho chválíte.
Když se dítěti snažíte pomoci zvládnout emoce, všímejte si i jemných náznaků, že se pokouší uklidnit. Pokud se dítě uprostřed záchvatu zhluboka nadechne, řekněte mu, že vás ten nádech těší a udělejte pár dalších hlubokých nádechů spolu s ním.
Jasná očekávání
Chcete-li předejít dysregulaci, dítě musí mít jasno v tom, co se od něho očekává a musí dodržovat konzistentní rutinu. „Očekávání musí být krátká a srozumitelná,“ poznamenává doktorka Samarová.
Pravidla a očekávané chování můžeme vyjadřovat v případě, kdy jsou všichni klidní. Zaběhnutý režim a pravidla dodávají dětem pocit jistoty.
Pokud je změna nezbytná, je třeba na to dítě předem upozornit. Přizpůsobování se změnám bývá pro děti se silnými emocemi obzvlášť náročné, zvláště pokud nejsou na změny připraveny a musí ukončit svou aktivitu.
Upozorněte své dítě, aby si pomalu přestalo hrát, neboť za 15 minut se bude podávat večeře. Je možné, že to pro dítě bude i přesto dost náročné, ale když je na to dítě připraveno, zůstane klidnější.
Nabídněte mu více možností
Pokud požadujete, aby dítě udělalo něco, o co vůbec nemá zájem, nabídněte mu alternativy. Předejdete tím výbuchu hněvu a zvýšíte pravděpodobnost, že dítě bude spolupracovat.
„Můžeš jít se mnou na nákup, nebo půjdeš s tatínkem vyzvednout sestru ze školy.“ Nebo: „Můžeš se přichystat na spaní, a pak si spolu přečteme pohádku, nebo si můžeš ještě 10 minut pohrát, ale pak si nebudeme číst.“
„Když dítěti dáte na výběr ze dvou možností, snížíte tím pravděpodobnost, že s vámi bude vyjednávat a vyhnete se napětí,“ říká doktorka Samarová.
Myslete dopředu
Když čelíte situaci, která bude pro dítě (případně i pro vás) emočně náročná, snažte se na ni předem připravit. Mluvte s dítětem o příchozí situaci v případě, kdy jste oba klidní.
Nebojte se mluvit otevřeně o tom, co mohou přinést negativní emoce. Vymyslete plán, jak situaci zvládnout.
Pokud při poslední návštěvě babičky bylo dítě mrzuté, protože mu nedovolila dělat to, co doma dělat může, připravte se na další návštěvu tak, že si s dítětem o tom promluvíte.
Řekněte dítěti, že jste si všimli toho, že cítí hněv a frustraci, a spolu popřemýšlejte nad tím, jak by mohlo co nejlépe zvládnout tyto pocity. Společně vymyslete aktivitu, která by dítě zabavila a babičce by nepřekážela.
Rozhovorem o nadcházející stresové situaci můžete předcházet výbuchům hněvu. „Pokud si předem vytvoříte plán, je šance, že se celá situace vyvine pro všechny pozitivně,“ poznamenává doktorka Samarová.
Řešení problému
Když záchvat zuřivosti postupně odezní, rodiče se k této události obvykle nevracejí. Je přirozené, že na to chceme co nejdříve zapomenout a hodit to za hlavu. Ale je užitečné, když se k tomu krátce vrátíme, aniž abychom situaci hodnotili.
Tím, že se zmíníme o výstupu v hračkářství, dáme dítěti možnost popřemýšlet nad tím, co se stalo a co by příště mohlo udělat jinak.
Pokud se vám podaří přijít na jednu nebo dvě věci, které by vedly k jinému konci, možná si na ně dítě při nejbližším návalu emocí vzpomene.
Pět speciálních minut denně
Dokonce i pět minut denně může dítěti pomoci zvládat stresové situace během dne. Těchto pět minut by dítě mělo strávit s mámou či tátou při činnosti, kterou si dítě samo vybere.
Je to čas vyhrazený na pozitivní spojení rodiče s dítětem, čas bez jakýchkoliv příkazů, čas, kdy dítěti tolerujete drobné výkyvy nálad. Jen vy a vaše dítě, které na chvíli převezme kontrolu nad celou situací.
Pro dítě, které má například problémy ve škole, je to světlý bod dne, na který se může těšit. „Těchto pět minut rodičovské pozornosti by nemělo být podmíněno hodným chováním dítěte,“ říká doktorka Samarová.
„Tento čas slouží výlučně k upevnění pocitu, že dítě je milované, ať se stalo cokoliv.“
Napsat komentář