Každou minutu každého dne jsme konfrontováni s rozhodnutím, jak si zvolíme strávit naše chvíle. Můžeme je buď ztratit nebo využít.
Sdílením mých vlastních bolestivých pravd, když je řeč o rozptýlení moderního věku, jsem získala nečekaný přehled.
Až dosud jsem nikdy nevěděla, co dělat s touto neobvyklou sbírkou bolestivých přiznání z příliš propojené společnosti. Avšak dnes, v jasné chvíli, jsem na to přišla. Jako žena s 35letými zkušenostmi poskytovatele denní péče jsem měla v rukou klíč.
Přišel jako zpráva do mé mailové schránky poté, co žena četla jeden můj příspěvek, který zahrnoval srdcervoucí zjištění založené na studiích samotných dětí o nadměrném používání telefonů jejich rodičů.
Jakmile jsem přečetla první větu tohoto mailu, věděla jsem, že tato zpráva se odlišovala od všech ostatních, které jsem kdy dostala. Zježily se mi chlupy na rukou, jak jsem absorbovala každé slovo.
Byl to hlas bolavého srdce, moudrosti a nezbytnosti mluvit přímo k rodičům 21. století:
„Umím si vybavit ten čas, kdy jste byli venku s vašimi dětmi, vy jste s nimi skutečně byli. Zapojili jste se do dialogu tu a tam, i když byly pro-verbální. Řekli jste jim „podívejte se na autobus, vidíte pejska atd“.
Nyní vás vidím u telefonu, jak houpáte své děti na houpačkách, když vás rozptylují vaše zařízení.
Myslíte si, že trávíte čas s nimi, ale ve skutečnosti nejste přítomni. Když vás vidím, jak vyzdvihujete své děti z denní péče, zatímco telefonujete, bolí mě z toho srdce.
Děti slyší vaši dospělou komunikaci. Co slyší? Co je ta zpráva, kterou dostanou? Já nejsem důležitý; Já nejsem důležitý.“
V odstavci, který sestává ze 100 slov, tato znepokojená žena, která se starala o malé děti od roku 1977, odkryla rušivý recept… Jak ztratit dětství.
Vše, co potřebujete, je jedno dítě a telefon, a tento tragický recept může být váš.
Jak ztratit dětství
* Mějte svůj telefon po celý den zapnutý. Povolte zvoněním, pípáním a bzučení, aby přerušily vaše dítě v polovině věty, kterou říká; vždy dejte přednost volajícímu.
* Noste svůj telefon s sebou všude, aby v případě, kdy byste ho nechali v jedné místnosti, vaše dítě s ním přiběhlo hrdě za vámi a pečovalo o něj více než o dýchací přístroj, a nevnímalo ho tak jako zařízení na komunikaci.
* Rozhodněte se tak, že aplikace, se kterou si hrajete, je důležitější, než to, abyste si házeli míčem se svým dítětem na dvoře. A ještě lepší je, zakřičte na dítě, aby vás nechalo samých, dokud hrajete svou hru.
* Vezměte své děti do zoologické zahrady a prožijte během toho spoustu času na svém telefonu, ať se vaše dítě bude toužebně dívat na mámu a přát si, aby byla raději s ním.
* Zatímco čekáte na číšníka, že vám přinese vaše jídlo, nebo na to, aby se začal film v kině, vyberte si svůj mobil a dívejte se na něj přesto, že vaše dítě vám sedí na rukou a touží po tom, abyste si s ním povídali.
* Jděte na sportovní událost svého dítěte a v pravidelných intervalech se podívejte nahoru od telefonu myslíce si, že vaše dcera si nevšimne, jak nejste plně soustředěni na její hru.
* Ráno jako první zkontrolujte svůj telefon… dokonce předtím, než se políbíte, obejmete nebo pozdravíte členy vaší rodiny.
* Zanedbávejte denní rituály, jako uložení vašeho dítěte do postele nebo večerní rozhovory, protože jste příliš zaneprázdněna svými on-line aktivitami.
* Nezvedněte zrak od svého telefonu, když s vámi vaše dítě mluví, nebo odpovídejte jen „hm“, aby si myslelo, že jste ho slyšeli.
* Ztraťte nervy ze svého dítěte, když vás „obtěžuje“, dokud jste v interakci s vaším ručním elektronickým zařízením.
* Vydejte podrážděný vzdech, když vás vaše dítě požádá o to, abyste potlačili jeho houpačku. Ono nevidí, že jste zaneprázdnění?
* Využijte času během jízdy na to, abyste zavolali jiným lidem, bez ohledu na to, že byste mohli mluvit se svými dětmi o tom, jaký měli den, nebo o jejich obavách, o jejich strachu, nebo o jejich snech.
* Čtěte email a textové zprávy, zatímco stojíte na semaforech. Pak si řekněte, že když vaše děti budou dostatečně staré na to, aby řídily, nebudou si pamatovat, jak jste to dělali vy celou dobu.
* Mějte svůj telefon u ucha, když vaše dcera vstoupí nebo vystoupí z auta. Ujistěte se, že milující pozdrav „ahoj“ nebo „sbohem“ byl vysoce afektovaný.
Postupujte dle tohoto receptu a budete mít:
* Zmeškané příležitosti na lidské spojení.
* Méně šancí na vytvoření krásných vzpomínek.
* Nedostatek spojení s lidmi, kteří jsou pro vás nejcennější.
* Neschopnost skutečně poznat své děti a znemožnění toho, aby vás poznali.
* Ochromující lítost.
Pokud zjistíte, že tento recept je obtížné číst, pokud zjistíte, že máte slzy v očích, já vám děkuju a vaše děti vám děkují taky.
Není snadné zvážit možnost toho, že rozptýlení v moderním věku si převzalo nezasloužené prioritní postavení nad lidmi, na kterých ve vašem životě záleží.
Ve skutečnosti, když jsem si téměř před dvěma lety připustila tuto těžkou pravdu, zažila jsem emocionální zhroucení. Avšak toto zhroucení se stalo průlomem, který mě popohnal k tomu, abych nastoupila na svou život měnící cestu s „volnýma rukama“.
Věc se má takto: vy nemusíte dodržovat výše uvedený recept. Ano, je 21. století. Ano, celý svět je on-line. Ano, komunikace kvůli práci je důležitá. Ano, občas musíte být k dispozici.
Ale navzdory všem těmto faktorům, nemusíte obětovat dětství svého dítěte; ale nemusíte obětovat ani svůj život.
Mohu vám namísto toho doporučit tento recept?
Jak uchopit dětství do rukou
Podívejte se své dceři do očí, když s vámi mluví… Váš nepřerušený pohled je projevem lásky k vašemu dítěti.
Vyhraďte si čas na to, abyste byli se svým dítětem – skutečně buďte s ním tak, že mu věnujete svou plnou pozornost… Dar vaší plné pozornosti je projevem lásky k vašemu dítěti.
Držte dceru za ruku, poškrabte syna po zádech, poslouchejte tlukot jejího srdce a češte jeho vlasy… Váš jemný dotyk je projevem lásky k vašemu dítěti.
Pozdravte dceru, jako by vám chyběla, když nebyla ve vaší přítomnosti… Vidět váš obličej rozzářený, když ji vidíte, je projevem lásky k vašemu dítěti.
Hrajte si se synem… Vaše zapojení do jeho aktivit je projevem lásky k vašemu dítěti.
Stanovte si příklad toho, jaké je být osvobození od rozptýlení, když řídíte… Pozitivní modelování úloh za volantem je projevem lásky (a bezpečnosti) k vašemu dítěti.
Vytvořte si každodenní rituál, při kterém se nebudete rozptylovat… Důsledné upřednostňování svého dítěte je projevem lásky k vašemu dítěti.
Soustřeďte se a usmívejte se na své děti ze zastávek, chodníků nebo z hlediska… Když vidí radost na vašem obličeji, když je sledujete, je to projev lásky k vašemu dítěti.
Recept na to „Jak uchopit dětství“ vyžaduje jen jednu věc: Musíte složit svůj telefon.
Ať už je to na deset minut, dvě hodiny, nebo na celou sobotu, nádherné lidské spojení, vytváření vzpomínek, a spojení mezi rodiči a dětmi se mohou vyskytnout pokaždé, když zanecháte rozptýlení, abyste uchopili to, na čem skutečně záleží.
Nádherné, život měnící výsledky vašeho jednání s „volnýma rukama“ mohou začít dnes… právě teď… ve chvíli, kdy složíte telefon.
Můj život změnil den, kdy jsem přestala omlouvat svůj velmi rozptýlený život a přiznala jsem, že mi chybí vzácné chvíle, na které bych si nikdy neuměla vzpomenout.
Představila jsem si svoji dceru, jak stojí na pódiu své střední školy při přebírání diplomu a ptala jsem se sebe sama:
Když jí bude 18 let, budu si přát, abych měla více času na svůj telefon/práci/ společenský život?
Anebo si budu přát, abych strávila více času investováním do ní?
Odpověď byla jednoduchá.
Závěr
Doufám, že tento příspěvek inspiruje nejednu osobu, aby si uvědomila, jak často on nebo ona používá telefon (nebo počítač) v přítomnosti svého dítěte.
Pomozte prosím rozšířit tuto kritickou zprávu kliknutím na „sdílet.“ Pokud dopadne do správných rukou, může to být nejlepším darem, který kdy dostane.
Lenka says
Dobrý den,můžu velmi hrdě prohlásit,že jsem velmi šťastná a pyšná babička své vnučky které budou tři roky.Telefon vlastnim,ale jakmile tu máme vnučku,mobil nevypnu,ale vypnu zvuky,takže vše zmeškané vyřídim jen co maličká spinká,prostě má přednost a všichni v mojem okolí o tom vědí a respektují.Neříkám že to někdy neni důležitý,ale co je důležitější než si pod ruka nechat proklouznot každý okamžik toho vzácného co se mi dostalo tim že tu máme vnouče?Krásný den přeji a užívejte si dětí i vnoučátek,však za chvilku budou velcí a půjdou si za svým a ty společné chvilku budou zřídka
Jiří Urda says
Prý poškrábejte syna na zádech… Tohle dělala moje máma, a musí to občas chudák dělat občas ještě teď, když je mi 36… To si rozmyslete 🙂