Minulý týden jsem četla několik studií, které mě vystrašili… strašnou pravdu o tom, co zraňuje naše děti.
Všichni víme, že to, co naše děti slyší, se stává jejich vnitřním hlasem. Je však obtížné kontrolovat to, co si vyslechnou od jiných, že ano?
CNN právě udělala interview s Dr. Jean Twengovou, autorkou iGen-u, a toto interview ve mně vyvolalo obavy, protože jsem uviděla pravdu, které bych měla čelit již o několik let.
Dr. Twengová začala svůj výzkum o generačních rozdílech před 25 lety, když na přelomu let 2011-2012 spatřila něco, co ji vystrašilo hluboko v jejím nitru.
Toto je ten rok, kdy ti, kteří mají iPhone (v USA), překročili hranici 50 %.
Výsledky, které by měly vystrašit nás všechny.
- Byl to ten rok, kdy více dětí začalo říkat, že se cítí smutně, beznadějně, zbytečně… že neumí udělat nic správně (deprese).
- Měly pocit, že jsou vyloučeny ze společnosti a cítí se osaměle.
- V období let 2011-2015 došlo k 50% nárůstu deprese na klinické úrovni.
- Značný nárůst míry sebevražd. Předtím, než vám řeknu více, chci, abyste se podívali na tyto grafy a na to, jak tyto informace korelují s rozšířením iPhonů. Téměř vůbec se tyto děti nesetkávají s přáteli.
Nechodí často na schůzky.
Je pravděpodobnější, že se cítí více osaměle.
Méně spí.
Dále tvrdí, že se nacházíme v nejhorší krizi mentálního zdraví za poslední desetiletí.
Proč se to děje? Proč se děti stávají více depresivními v souvislosti s elektronikou?
Přemýšlejte o tom, jaké to bylo, když jsme chodili do školy – ne vždy jsme věděli o tom, že bylo nějaké setkání, na které jsme nebyli pozváni, a neviděli jsme fotografie o každém setkání, procházce, hře nebo party.
Nezáleželo nám na tom, jak jsme vypadali ve srovnání se svými přáteli, protože jsme byli jediní, kteří tam byli.
Pamatuji se, jak jsme seděli s mými nejlepšími přáteli a měli jsme na sobě tepláky a jen jsme se smáli – neměla jsem make-up, nestarala jsem se o to, jestli mám správně upravené vlasy, protože neexistovala hrozba, že budu vyfocena mobilem nebo kamerou.
Zamysleme se nad šikanou. Když jsme odešli ze školy, odešli jsme od šikany. Když se stalo, že si z nás utahovali, doma se to již nestalo. Nestávalo se to takto veřejně.
Každý nemohl vidět nebo vědět, jak a kvůli čemu si některé děti utahovaly z druhých dětí, protože tam nebyly přítomny. Nyní je to známo, každý se může připojit nebo sledovat jiné. To je hrozné.
Neumím si představit, že bych měla být nyní teenagerem nebo mladistvým. Jako rodiče tomu ale musíme věřit, protože našim dětem musíme pomoci se v tom pohybovat.
Podle Victorie Prooday, terapeutky na problematiku zaměstnanosti a spisovatelky na YourOT.com: „Momentálně v našich domácnostech probíhá tichá tragédie a týká se našich nejdražších šperků – našich dětí…“
Výzkumníci zveřejnili alarmující statistiky o ostrém a stabilním nárůstu mentálních onemocnění dětí, která nyní dosahují rozměrů epidemie:
- 1 z 5 dětí má problémy s mentálním zdravím
- Nárůst výskytu ADHD je 43%
- Deprese dospívajících zaznamenala nárůst o 37 %
- Míra sebevražd u dětí ve věku 10-14 let vzrostla o 200 %.
Dále tvrdí, že dnešní děti byly ochuzeny o základy zdravého dětství:
- rodiče, kteří jsou emocionálně dostupní
- jasně definované hranice a pokyny
- zodpovědnost
- vyváženou výživu a přiměřený spánek
- pohyb a vnější prostředí
- kreativní hry, sociální interakci, příležitosti k využití neformálního, neprogramovaného času a nudy
Místo toho se dětem podávají:
- digitálně rozptýlení rodiče
- nechutní rodiče, kteří nechávají děti „vládnout světu“
- vnímání oprávněnosti více než odpovědnosti
- nedostatečný spánek a nevyvážená výživa
- sedavý, vnitřně-prostorový životní styl
- nekonečná stimulace, technologické pečovatelky dětí, okamžité uspokojení a absence nudných momentů
Jak pravdivé a jak smutné… Zbytek jejího příběhu si můžete přečíst ZDE (v angličtině).
Nemohla bych více souhlasit. Jak uvádí magazín TIME.com:
„Navzdory nárůstu deprese u dospívajících, studie, která analyzovala údaje z Národního průzkumu o používání drog a zdraví (National Surveys on Drug Use and Health), uvedla, že u dospělých a dospívajících nedošlo k nárůstu počtu pacientů léčených na duševní poruchy.
Výzkumníci uvedli, že toto je indikace prokázaného narůstajícího počtu mladých lidí, kteří nejsou v potřebné míře léčeni nebo nejsou léčeni na všechny své symptomy.“
Článek dále uvádí, že nejde jen o teenagery, ale také o malé děti – v základních školách.
Poradci, jako Ellen Chance z Palm Beach, tvrdí, že existují zjevné důkazy o tom, že technologie a online šikana ovlivňují duševní zdraví dětí již v pátém ročníku, a to zvláště u dívek.
„Nemohla bych vám říct, kolik studentů si navzájem ubližovalo prostřednictvím instagramu. Mám případy, kdy děvčata nepřijdou do školy, pořežou si žíly na rukou a trpí vážnou depresí, protože se cítí být vyloučená a šikanovaná.“
Říká, že na své základní škole v současnosti vidí stále více případů pořezání během týdne. Jelikož se případy liší v závislosti na závažnosti, je to signálem toho, že ne všechno je v pořádku.
Co s tím můžeme dělat?
– Americká Akademie pediatrie (The APP) v současnosti navrhuje realizovat screening všech dětí na depresi ve věku od 11 let.
– Dostaňte se zpět tam, kde jste byli předtím, než existovaly telefony (zpět tam, kde byli naši rodiče, když jsme my byli mladí)… travte čas tak, že si budete s vašimi dětmi hrát.
– Stravte čas u večeři mluvením.
– Zahoďte všechno, co děláte, když vaše děti přijdou domů ze školy, abyste si s nimi mohli popovídat.
– Připravte večeři, aniž byste měli zapnutou televizi, po ruce telefon nebo tablet.
– Využijte jakéhokoliv „času v autě“, abyste si promluvili se svými dětmi (možná právě tím, že jim nedovolíte používat elektroniku v autě).
– Nechte své děti provádět domácí práce: odpovědnost a povinnosti zvyšují jejich hodnotu ve vlastních očích. Příklad: pokud neprostřeme stůl, nebudeme jíst. Pokud si nevyperete šaty, nebudete si mít zítra co obléct:
„K tomu, aby si člověk rozvinul vysokou sebeúctu, potřebuje důvod. Klíčový prvek vysoké sebeúcty závisí na tom, jak vidíte sami sebe z hlediska toho, jak jste k něčemu přispěli. Jinými slovy, v procesu vývoje dítěte, úklid hraje velkou roli při budování sebeúcty.“ – impact Parenting.com
– Ujistěte se, že vašemu dítěti se dostává dostatek spánku. To je další podstatný faktor.
– Nedržte doma množství nezdravých potravin. Omezte nezdravé potraviny a nahraďte je ovocem a zeleninou.
Pokud jsou vaše děti vybíravé v jídle, určitě se najde nějaké ovoce nebo zelenina, kterou mají rády. (Naše děti jsem naučila dělat smoothie, musí však po sobě uklidit nebo ztratí privilegium používat mixér… MILUJÍ si to připravovat, takže toto je následek a už to nebudou chtít měnit).
– Odložte elektroniku stranou a řekněte svým dětem: „Jděte si hrát!“
Nemějte potřebu stále si s nimi hrát. Moje práce, jako terapeutky hrou, je naučit rodiče, jak si hrát se svými dětmi, aby jim následně pomohli, takže zatímco já si stále myslím, že hrát si se svými dětmi je dobrý nápad, rovněž chci, aby si hrály i samy.
Chci, aby se naučily, jak stále udržovat pozornost.
Od doby, kdy naše děti byly malé, dala jsem jim čas, aby se samy zabavily a nyní jsou všechny velmi schopné najít si zábavu, která je zaměstnává (kreslení, hry, stavění stavebnic atd. …).
– Nezachraňujte své děti.
Zde je nedávný příklad, který se stal v našem domě: Začala jsem dělat to, aby si naše děti samy balily svou svačinu (za mého dozoru). Včera se ale jeden z našich synů rozhodl čekat… a čekat… a čekat.
Když bylo 10 minut do odjezdu, požádal mě, abych mu svačinu zabalila. Řekla jsem „ne“, a tak mě požádal o peníze, aby si svačinu mohl koupit.
Řekla jsem: „Myslím si, že peníze máš v pokoji v prasátku, kde si spoříš peníze, pokud tam nějaké máš.“ Jeho obličej mluvil za všechno.
NIKDY není snadné naučit děti tyto lekce, ale dětem poslouží velmi dobře. Syn si rychle udělal svačinu a šel do školy. Naučil se důležitou životní lekci o tom, jak se má připravit na den.
– Říkejte svým dětem o tom, proč mají přijít za vámi, pokud něco není v pořádku.
Já svým dětem říkám o tom všem a ony vědí, že bych udělala cokoliv, abych jim pomohla. Denně říkám… „Pokud se někdy cítíte být smutné nebo odsunuté kvůli něčemu a je toho na vás příliš mnoho, než abyste si s tím uměly poradit, přiďte za mnou.“
Závěr
Ano, je toho mnoho, co jim třeba říct, ale toto je pravda. Potřebuji, aby to věděly. Není to zábava a není to až tak snadné. Promluvte si se svými dětmi ješte DNES.
Zaveďte pravidlo, že si stanovíte SVŮJ limit na online rozptýlení v době, kdy jsou vaše děti doma. Stanovte také čas, kdy dát elektroniku stranou…
Například: Stanovte si čas mezi 15:30 – 21.00 hodin jako čas bez technologií pro sebe, rodiče.
Neprospěje to jen vašim dětem, ale také to pomůže vám.
Napsat komentář