Systém domácích prací, který vede děti k dobrým zvykům ve vztahu k penězům

Jednou z věcí, se kterou jsem jako rodič nejvíce bojovala, bylo vynalezení systému, jak se dítě naučí dobrým zvykům v souvislosti s penězi, a zároveň nebude mít pocit způsobilosti.

Pro mě jsou peníze osobním bojem. Byla jsem jedním z těch dětí, které absolvovaly vysokou školu s dluhem 30 000 dolarů a pěknou sbírkou kreditních karet. I když jsem měla dobré zaměstnání, dluh se stal brzy realitou a neměla jsem takové schopnosti nakládat s penězi, které by zastavily mé nadměrné utrácení.

Dokud mi nebylo téměř 40 let, mít dostatek peněz na zaplacení měsíčních výdajů bylo předmětem mých přání a modliteb… aneb jak tomuto stavu říkají někteří lidé, vyhnout se katastrofě.“

Viník? Měla jsem velmi špatné peněžní návyky, ale nejdůležitější bylo, že jsem neměla žádné znalosti o tom, jak nakládat s penězi. A nejsem sama.

Podle statistik 8 z 10 lidí na západě je zadlužených. Já jsem naštěstí byla schopna se z toho dostat. Avšak pro mnoho lidí je život velkou dluhovou jámou, se kterou si nikdy neporadí.

Tento druh celoživotního boje je v protikladu s tím, co chci pro své děti.

Raději je učím, jak hospodařit s těžce získanými penězi. Je lepší ztratit několik grošů než několik tisíc korun, že ano?

Problémem je, že děti nemůžete naučit hospodařit s penězi, aniž by jste jim peníze na hospodaření dali. A já nechci svým dětem platit „příspěvek“ jen za to, aby mě poctily svou přítomností.

Tak jsem udělala to, co děláme všichni. Nějak jsem se tomu vyhnula. Vyřešila jsem to tak, že vždyť to může ještě počkat, než budou děti starší. Mezitím se v našem domě peníze rychle staly velkým problémem.

Měla jsem předpubertální dceru, která umírala kvůli módním trendům (chtěla všechny rozkošné kousky oblečení, které v obchodě byly). A měla jsem i teenagera, který se stále více aktivně zabýval koňmi, tábory a aktivitami, které vyžadovaly hodně peněz.

Och, a potom tu ještě byly dvě nejmladší děti. Ony chtěly vše, co bylo v obchodě.

Žvýkačky. Hračky. Oreo sušenky. I když jsem měla pravidla zaměřená proti těmto věcem (které si vynucují), stalo se zcela nemyslitelným, abych je brala s sebou do obchodu.

Věděla jsem, že mi opravdu chybí velká příležitost k tomu, abych naučila své děti, jak hospodařit s penězi, ale stále jsem měla pocit, že jsem někde uvízla.

Dokud jsem nečetla knihu Šikovné peníze, šikovné děti. Musím se přiznat, že miluji Davea Ramseyho. Jeho peněžní principy ve velké míře stály za tím, že se mi podařilo zbavit se dluhů. Tato kniha, napsaná ve spolupráci s jeho dcerou, změnila pravidla hry.

Díky tomu, co mě naučil Dave, jsem zavedla zcela nový rutinní systém domácích prací, který naučil mé děti dobrým návykům při hospodaření s penězi. Byla jsem nadšená, že se kniha zabývala staletí starým problémem „platit nebo neplatit“ za práci.

Konečně! Řešení mých vnitřních bojů. Tajemství spočívá v tomto: některé práce jsou prováděny proto, neboť tady žijeme, a některé se provádějí pro to, aby vás naučily hospodařit s penězi.

Brilantní, že ano? Za to, že tady žiješ, máš odpovědnosti, a ne že ti platím nějaký „příspěvek“. Avšak jsem ochotna zaplatit ti za práci, která je nad rámec tvých povinností.

Na tomto základě a pomocí několika jiných výchovných strategií, které mám ráda, jsem zavedla absolutně nový domácí systém, který jsme loni testovali. Myslím si, že tento systém je bezpečný a účinný!

Můj nejstarší syn si toto léto zaplatil několik táborů. Všechny mé děti měly příležitost přispívat do fondů ke zmírnění následků hurikánu, zakoupit dárky pro mladého kněze, který se loučil, a samozřejmě dávat pravidelný desítek.

Och, a výlet do obchodu s potravinami je nyní už blaženost. Děti vědí, že si musí s sebou vzít peníze, když chtějí něco, co není napsáno na mém nákupním seznamu. Nyní mají pravomoc koupit si za své peníze něco navíc, namísto toho, že by musely být frustrované mým neustálým „NE“.

A tady je již systém prací, který děti vede k dobrým zvykům ve vztahu k penězům:

Krok č. 1: Organizujte domácí porady

Udělala jsem rodinnou poradu (něco, co jsme začali dělat poté, co jsem si přečetla jinou úžasnou knihu s názvem 7 zvyků vysoce efektivních rodin). Během porady jsem své děti naučila základní věci týkající se peněz, které jsem našla v knize Davea a Rachel.

Nejdůležitější je to, že rodina Sorgius nedělá dluhy. (To znamená, že ti nedovolím půjčit si peníze na to, aby sis koupil žvýkačku, ani když mi za to zaplatíš, když se vrátíme domů.)

Uvědomila jsem si, že tento zlozvyk učí moje děti velmi špatným pravidlům ohledně peněz. Není to jen o dluhu, ale také o náhodném „musím to mít teď“ utrácení.

Rovněž jsme si povídali o důležitosti tvrdé práce a také o tom, jak každý člověk musí získávat peníze na to, aby si mohl něco koupit.

Krok č. 2: Udělejte si seznam prací, které je třeba udělat

Po ukončení naší rodinné porady jsem dětem řekla, aby přemýšlely o tom, co všechno je třeba udělat kolem domu, protože se jich na to zeptám až za několik dní.

Když byla příležitost na další rodinnou poradu, posadili jsme se a sepsali jsme dlouhý seznam úkolů. Bylo zahrnuto vše, co bylo třeba udělat kolem domu (uvnitř i venku). Každý přispěl návrhy, o kterých věděl, že nejsou v pořádku, nebo které vyžadovaly pozornost.

Když se zapisování zpomalovalo, odložila jsem to na další den.

Každé ráno následujícího týdne, nebo když jsme se sešli na rodinné pobožnosti, zeptala jsem se každého, jestli přemýšlel o dalších věcech, které by patřili na seznam a během týdne jsme pár úkolů přidali na seznam.

Krok č. 3: Určete frekvenci a objem pracovní zátěže

Jako obecné pravidlo Dave navrhuje, aby se dětem zadalo 1-5 úkolů na začátek a zvýšit jejich počet na 10, nebo podobně. Toto se samozřejmě velmi liší v závislosti na věku dětí.

Můj sedmiletý syn dostal ihned pět úkolů, protože on je dělal celá léta. Můj desetiletý syn zůstal na pěti úkolech, protože jsem neměla takový pocit, že by byl připraven zvládnout více.

Teenagerky dostaly po deset úkolů.

Skutečně nám to dobře fungovalo, ale navrhovala bych, abyste odlehčili tento druh rozvrhu, pokud vaše děti ještě neprováděly domácí práce.

Jinou otázkou, které jsme čelili, byla frekvence. Některé domácí práce je třeba provádět každý den, například úklid svého pokoje a ustlání postelí. Také věci, jako jsou uložení nádobí do myčky nebo zametání kuchyně.

Abychom to usnadnili, za těžší úkoly (např. denní kartáčování podlah nebo příprava jídel) jsme dali vyšší výplatu. Některé menší věci, jako je denní úklid svého pokoje, nedostaly vyšší výplatu, protože něco z toho by se skutečně mělo provádět jednoduše právě proto, že je to jejich prostor.

Sedla jsem si a přemýšlela o některých z těchto věcí předtím, než jsem zorganizovala rodinnou poradu, takže bychom měli být připraveni na zadání prací.

Krok č. 4: Mějte den zaměstnanosti

Nakonec přišel ten velký den a svolali jsme další rodinnou poradu. Tentokrát jsem přinesla obrovský seznam a znovu jsme si ho prošli. Požádala jsem o jakékoliv poslední vstupy a všechny práce jsme spočítali.

Toto byla ta nejsilnější část. Když jsme dostali číslo, děti byly šokovány. Vyjekly: „Kdo prováděl všechny tyto úkoly?“

Ani bych si nemohla přát lepší odezvu! Ve skutečnosti jsem chtěla přesně to, aby viděly. Jedna osoba by nebyla měla možnost provést toto všechno a jim to bylo jasné. (Skóre jedna pro mámu!)

Dalším krokem bylo začít rozdělovat úkoly. Nejprve jsme sepsali seznam věcí, o kterých jsme si mysleli, že by měl dělat každý jako součást toho, že tady žije. To jsou úkoly, za které nedostanete zaplaceno. Ale očekává se, že je provedete.

Většina z nich jsou věci, které je obtížné přidělit někomu jinému, například umýt svůj talíř a vložit ho do myčky. Sem patří i úklid svých věcí ze všech místností v domě, pomoc s potravinami a přípravou jídla.

Úkoly, které nejsou uvedeny na seznamu, nechám, aby si o ně děti „požádaly“.

Musí uvést, proč si myslí, že je to úkol právě pro ně, nebo proč se jim to líbilo.

Všichni si toho opravdu užívali. Nejmladší syn si mohl vybrat jako první (takže jsme mohli mít jistotu, že některé z lehčích úkolů byly zadány jemu). Následoval jeho devítiletý bratr.

Nakonec přišly na řadu moje teenagerky, aby si vybraly po jednom úkolu.

V následujícím textu je to, co jsme sesbírali. Pamatujte, toto je jen reference. Vaše potřeby a děti jsou jiné!

Sedmiletý

• vyložit nádobí z myčky
• uklidit pokoj
• posbírat špinavé prádlo
• utírání prachu
• garáž

Desetiletý

• vynést odpadky
• uklidit pokoj
• posbírat špinavé prádlo
• umýt auto
• uklidit obývací pokoj

Dvanáctiletá

• uklidit pokoj
• posbírat špinavé prádlo
• prádelny
• zametání podlah (dolů)
• mytí podlah (dolů)
• koupelny
• nádobí (pondělí, čtvrtek, sobota)

Třináctiletá

• uklidit pokoj
• špinavé prádlo
• zametání podlah (nahoře)
• mytí podlah (nahoře)
• velký úklid kuchyně
• utřít stěny/skříně
• podlahové lišty
• psí bouda
• nádobí (úterý, středa, pátek, neděle)

Krok č. 5: Důsledně vyžadujte, aby byl úkol proveden a plaťte v souladu s tím

Nejdůležitějším krokem je pravděpodobně nastavení standardu. S každým domácím úkolem své dítě učte, jak to provádět správným způsobem.

Já jsem se rozhodla provádět to postupně. Každý týden, když dělám inspekci, poznamenám jednu věc, kterou je třeba děti naučit, a další týden je za to beru na odpovědnost.

Používám i seznamy, abych jim pomohla naučit se postupy k provedení jednotlivých úkolů.

Klíčem, který zabezpečí, aby tento systém fungoval, je důslednost. Když děti provedou nějaký úkol a nedostanou za to zaplaceno, protože vy na to vždy zapomenete, nebude to fungovat. S vaším dovolením – vždycky existuje milost, a tak se ujistěte, že si ji udělíte. Buďte více důslední než milostiví, dobře?

U nás se většina domácích prací provádí v pátek. Pro nás je to logisticky nejlepší den.

Čas od času se to odloží na víkend. Všechny domácí práce, které se provádějí jednou týdně, jsou provedeny v daný den. Potom děti přinesou své archy, abych je vyplatila. Toto je důležité – já skutečně vstanu a projdu celý dům, abych ověřila, jestli provedly svůj úkol.

Většina domácích prací má cenu 30 korun. Když je práce provedena podle mého pokynu, bude převzata. Pokud ne, musím dítě požádat, aby napravilo své chyby, ale strhnu mu to z výplaty za opakovaný trénink, zpravidla se jedná o částku v rozmezí 25 až 20 korun.

Spočítáme, kolik si vydělaly, a pak to rozdělíme do tří kategorií: šetřit, dělit a utratit.

Moji synové dali 60 korun na šetření a dělení (dobročinnost) a 30 korun na minutí. Má je to cílevědomě naučit, že nejprve je třeba soustředit se na jiné lidi a budoucnost. A nakonec se soustředit na ten balíček žvýkaček. Dívky mají podobné procentuální rozdělení, kterého se drží.

Pokud přijdou o peníze kvůli tomu, že neudělaly své domácí práce, nebo je neudělaly správně, stále musí rozdělit svoji celkovou částku ve stanoveném podílu na: dělit, šetřit, PAK utratit. To jim brání v tom, aby mohly utrácet, když neudělají všechnu svou práci. A mně to brání v tom, abych se musela vypořádat s množstvím promrhaných změn.

Několik sebraných pravidel:

1. Nemůžeš pracovat na placených pracích, pokud tvé odpovědnosti (domácí práce, které děláš proto, neboť tady žiješ) nejsou provedeny.

2. Škola je rovněž priorita a nesmí být ignorována kvůli práci.

3. Pokud se neumíš dostat k domácím pracím z důvodu výše uvedených pravidel, nebo proto, že si je jednoduše ignoroval, máma si vyhrazuje právo nabídnout to někomu jinému a zaplatit mu za to.

4. Pokud je jeden ze sourozenců nemocný (nebo když si nemocný ty), můžeš mu udělat laskavost tím, že za něj provedeš jeho domácí úkol. Nedostaneme zaplaceno za to, že někomu prokážeme laskavost. Je to dar.

Znovu opravdu doporučuji, abyste si přečetli knihu Šikovné peníze, šikovné děti.

Tento příspěvek vám poskytne náhled na to, jak jsem nastavila svůj systém. Avšak k dosažení maximálního účinku se musíte naučit základy, které by měly vaše děti vědět, a mnohé úrovně různých způsobů, jak můžete průběžně ovlivnit své děti jak negativně, tak pozitivně.

Slovo o nákladech na tento systém:

Ano, je nákladné platit za domácí práce, jako jsou tyto. U mě se to pohybuje v rozmezí od 120 do 360 korun za týden, protože já svým dětem umožním vybrat si extra domácí práce, které se neprovádějí pravidelně, nebo nejsou zadány (například vytahování plevele, shrabování listí, hloubkové vyčištění vnitřku lednice atd.).

Pamatujte si však jednu věc…

Nejsou to peníze, které ztratíte nebo utratíte. Jsou to peníze, které posouváte za účelem dosažení specifického účelu. Místo toho, abych koupila šaty svým dívkám, nyní je to na nich. Předtím jsem jim kupovala šaty já, a tak se v podstatě nic nezměnilo, změnila se jen osoba, která sumu mine.

Platí to i v případě letního táboru a také některých mimoškolních aktivit. Je úžasné, jak se děti chystají vybrat si práce navíc, aby si vydělaly peníze za to, že tyto práce provedou.

Jsou to peníze, které bych jim předtím pravděpodobně DALA. Nyní se však učí správně se rozhodovat, hospodařit se svými penězi a šetřit na velké věci. Něco, co většina dospělých dokonce ani nemůže udělat!

Považuji to za MNOHEM lepší plán, než byl ten, kterým jsme se řídili předtím, než jsem je musela otravovat, nebo zorganizovat nějaký večírek, abych je donutila udělat domácí práce kolem domu.

Nyní dostávají praktické zkušenosti, jak to dělat, a každému se to líbí! Co si o tom myslíte vy?