Rodičovství je náročné, zejména co se týče zvládání rodičovského hněvu. Děti ještě neumí přemýšlet jako dospělí a my to občas nezvládneme.
Uchýlíme se ke křiku, záchvatům hněvu, nemístnému chování a jiným projevům. Dětem chybí dostatečné sociální dovednosti a v útlém věku ještě žijí ve svém vlastním světě.
Uklidnit se může být náročné, zvláště v případě, kdy jste měli špatný den nebo jste vyčerpaní. Únava je však součástí balíčku, který dostáváte k výchově dítěte.
Malé děti ještě neumějí být natolik empatické, aby to uměly pochopit a neustále zkoušejí, kde jsou vaše hranice.
Člověk snadno ztratí nervy. Někdy se vám chce vyřvat si hlasivky, protože vás ani po stý raz neuposlechly. Mějte však na paměti, že váš křik je pro malé děti nesmírně škodlivý. Jsou od vás plně závislé a nutně potřebují, abyste situaci zvládli jako rozumný dospělý člověk.
Je vaší povinností, abyste situaci vyřešili s chladnou hlavou, zejména proto, že se to týká zranitelného, náchylného a snadno ovlivnitelného dítěte.
Přinášíme vám 5 technik, se kterými dokážete ovládnout svůj hněv a nebudete na děti křičet
1. Naučte se efektivně komunikovat
Batolata a malé děti se od dospělých výrazně liší. Velmi zřídka poslouchají, pokud na ně někdo křičí. Sice si na sekundu získáte jejich pozornost, ale o chvilku se opět vrátí do svého světa! Jakýkoli pokus získat si jejich pozornost křikem je zcela bezvýznamný nebo škodlivý.
Nicméně pocit, že vás nikdo neposlouchá, je frustrující, zvláště když o něčem mluvíte znovu a znovu. Pokud musíte něco opakovat neustále dokola a nepřináší to žádný výsledek, pravděpodobně jste pro dítě málo srozumitelní a nemluvíte „jeho jazykem“.
Přečtěte si pár tipů o komunikaci, které vám zároveň pomohou lépe zvládat svůj hněv:
A) Mluvte klidně, ale buďte zásadoví a neoblomní
Můžete znít přísně a být skálopevně odhodláni neakceptovat slovo NE jako odpověď, ale zároveň z vás musí vyzařovat klid a uvolněnost.
B) Udržujte s dítětem oční kontakt
Dítě vás bude brát vážněji, když s ním budete udržovat oční kontakt během rozhovoru. Zároveň tak dokážete lépe posoudit, zda rozumí tomu, co od něho žádáte.
Můžete si dokonce sednout či kleknout, abyste se dostali na jeho výškovou úroveň.
C) Vyjadřujte se stručně
Pokud něco neustále dokola opakujete, dítě si vás automaticky přestane všímat, ať je to jakkoli důležité. Mluvte k věci, ujistěte se, že vám rozumí, a to stačí.
D) Buďte konzistentní
Důsledně trvejte na tom, co od dítěte očekáváte. Neměňte své požadavky a priority, protože tak dítě zmatete a nebude dělat to, co od něj očekáváte.
E) Nevzdávejte se
Pokud jste dítěti přidělili nějaký úkol, ale nějak se mu nechce se do něj pustit, nevzdávejte se – nepřevracejte očima a neudělejte to za něj.
Naučili byste ho, že pokud bude vaše požadavky dostatečně dlouho ignorovat, vyvlékne se z nich. Proto nepovolte a vydržte, dokud úkol provede dítě.
F) Poslouchejte
Někdy má dítě ke svému protestu skutečně dobrý důvod. Poslechněte si jeho vysvětlení a stížnosti. Dbejte na to, aby se vyjadřovalo vhodně a slušně, jinak ho jednoduše „neposlouchejte“.
Když si vyslechnete jeho názor, ještě jednou zvažte, jak dále postupovat.
2. Předem se připravte
Profesor dětské psychiatrie a psychologie v Yale, doktor Alan Kazdin, nabízí několik jedinečných, ale důležitých sérií jednotlivých kroků, které vedou k efektivnějšímu, klidnějšímu a pozitivnějšímu vychovávaní dětí.
Nazývá to ABC program:
A) Příprava (Antecendent)
V této části programu připravujete dítě na to, co by mělo zvládnout. Když budete dítěti opakovaně připomínat, co má udělat, bude připraveno a bude to mít na mysli.
Pokud tedy například chcete, aby se dítě naučilo odložit si po sobě nádobí do dřezu, říkejte mu to před každým jídlem. Stačí jednoduchá věta: „Když dojíš, odlož si, prosím tě, nádobí do dřezu.“
B) Návyk, chování (Behavior)
V tomto kroku upevňujete a formujete požadované chování či návyk. Je na vás, jak to dítě zvládne – nezapomínejte, že většina dětí věci „napodobuje“.
Takže pokud chcete své dítě naučit, že po jídle si má odložit nádobí do dřezu, musíte mu být vzorem.
C) Důsledek (Consequence)
V této fázi pozitivním způsobem upevňujete požadované chování dítěte. Když dítě odloží své nádobí do dřezu, nahlas ho pochvalte, obejměte ho, nebo mu jiným vhodným způsobem dejte najevo vaše uznání.
Pokud dítě chválíte, musí to být výrazné a dítě si pochvalu musí dokázat spojit s tím, co udělalo. Teatrálnost a afektovaný projev je na místě.
Efektivní je také uvědomit si svůj hněv. Pokud máte pocit, že to ve vás začíná vřít, připravte na to sebe i své děti. Řekněte jim, co se děje:
- měli jste velmi špatný den v práci
- těžko se vám soustředí
- jste velmi vyčerpaní
- obáváte se o bezpečnost dítěte
- rozčilují vás jejich hádky a rvačky
Svůj postoj zformulujte zřetelně, mluvte s nimi o tom, ale zůstaňte pozitivní. Požádejte je, aby se uklidnily nebo ztišily. Tímto způsobem je naučíte, jak efektivně zvládat svůj hněv.
Pokud je to nutné, přesměrujte jejich pozornost a požadavek opakujte pevným, rozhodným hlasem, aby vás vnímaly.
3. Naučte se rozumět tomu, jak správně ovládat svůj hněv
Hněv se zdá být velmi složitý, ale ve skutečnosti je to poměrně jednoduchá emoce. Pokud pochopíte svůj hněv a budete umět pojmenovat, z čeho pramení, dokážete ho lépe zpracovat a reagovat více proaktivně a méně reaktivně.
Zde je pár tipů, jak to zvládnout:
A) Identifikujte příčinu hněvu
Hněv je sekundární emoce. To znamená, že se nevyskytuje samostatně – přichází v balíku dalších negativních emocí.
Když tedy nejblíže pocítíte, že se vám začínají rozšiřovat nozdry, zamyslete se nad tím, co se ukrývá za vaším hněvem:
- smutek nebo rozrušení
- strach
- panika
- stres
- zahanbení
- přetížení
- beznaděj
B) Zjistěte, co vás vede k tomu, abyste začali křičet
Spouštěče „křiku“ se u jednotlivých rodičů různí. Pokud znáte, jaké jsou ty vaše, pak je dokážete předvídat a připravit se na ně, abyste nejblíže nevybuchli.
Mezi běžné spouštěče křiku patří:
- některé druhy frází, které děti často používají, jako jsou například:
- „Já nechci!“
- „Nedokážeš mě k tomu přinutit!“
- „Proč nemůžu?“
- „Už jsme tam?“
- určité druhy negativního chování (rozházené hračky, bitvy mezi sourozenci, odmlouvání apod.)
- vnější faktory ve spojení s mírnými projevy špatného chování (potřebujete navařit večeři, ale děti neustále kňourají, musíte se soustředit na práci, ale děti jsou při hře příliš hlučné atd.)
C) Všímejte si fyzické odezvy
Mnozí lidé říkají, že když se rozzlobí, dochází u nich k fyzickým změnám. Pokud si je začnete více všímat a naučíte se je rozeznávat, budete vědět, kdy je třeba se začít kontrolovat.
Tělo vám může začít signalizovat hněv dříve než mozek. Běžné fyzické náznaky přicházejícího hněvu jsou:
- zarudlý obličej
- zrychlený srdeční tep
- sevřené pěsti
- svírání svalstva
- mělké dýchání
D) Zjistěte, co je příčinou
Hněv nepřichází jen tak, z ničeho nic. Zlobíme se, pokud věci nejdou hladce nebo tak, jak bychom to potřebovali. Když přijdete na to, co vás rozčiluje, můžete učinit konkrétní opatření, která vám pomohou předejít hněvu.
4. Dejte si pauzu
Jste příliš rozčilení? Odejděte a udělejte si přestávku. Pokud máte pocit, že ve vás narůstá hněv do nekontrolovatelných dimenzí, vyjděte z pokoje.
Řekněte dítěti, že se příliš zlobíte na to, abyste s ním mohli dále mluvit v klidu, a že potřebujete pauzu.
Když budete mimo pokoj, zhluboka dýchejte. Posaďte se, zavřete oči a soustřeďte se na své dýchání. Jděte k umyvadlu a opláchněte si obličej chladnější vodou. Občerstvěte se.
Pokud vám to pomůže, odříkejte mantru, která vás udrží v pozitivitě:
- Budu prokazovat jen lásku.
- Mé dítě potřebuje porozumění a trpělivost.
- Tato situace není žádná katastrofa.
- Mé dítě vyvádí, protože má problém s…
- Dnes budu trpělivý/trpělivá.
5. Trénujte, trénujte a trénujte
Nikdo není dokonalý, ale pokud budete na vaše dítě křičet pro každou drobnost, velmi těžko se tohoto zvyku zbavíte. Budete muset hodně trénovat a naučit se pozitivně myslet.
Zvládání hněvu je pro správnou výchovu nezbytné. Dokážete se naučit být klidnější a odreagovat se zdravým způsobem, který nebude ubližovat vám ani dětem.
Nabízíme vám některé druhy cvičení pro klidnější mysl:
- meditace všímavého stavu mysli
- zaznamenávejte si své myšlenky a zapisujte si seznam věcí, za které jste vděční
- cvičte jógu
Zdravé způsoby, jak „vypustit páru“:
- sportujte
- veďte si deník, do kterého si budete zapisovat postřehy o svém hněvu
- vyjádřete svůj hněv tvořením (prostřednictvím umění)
- vykřičte se do polštáře, nebo si do něj zaboxujte
Je nutno podotknout, že hněvu se musíte zbavovat v soukromí a mimo dohled dětí, zejména pokud využíváte nějakou neobvyklou a nepřijatelnou formu odreagování se.
Pár myšlenek na závěr
Pokud na děti často křičíte, je načase, abyste s tím přestali. Osvojte si alternativní metody, které vám pomohou ovládat svůj hněv.
Křičení dětem způsobuje velkou psychickou újmu, zvláště pokud jim dáváte různá jména a nálepky, projevujete jim neúctu a slovně jimi pohrdáte. Ve skutečnosti je křik stejně špatný jako fyzické tresty.
Navíc děti se z tohoto zacházení nenaučí zvládat svůj hněv vhodným způsobem. Budou napodobovat vaše chování.
Ačkoli se vám může zdát, že to zvládají dobře, jejich mozek se neustále vyvíjí a vy ho takto ovlivňujete negativním způsobem, který jim může později v životě velmi ublížit.
Studie dokazují, že pozitivní upevňování požadovaného chování je pro děti mnohem lepší než negativní. Pokud se naučíte ovládat svůj hněv, bude to přínosem pro vás i vaše dítě. Naučíte ho tak lépe se chovat a získáte více prostoru pro sebe.
Zůstat v klidu, když dítě vyvádí, může být opravdu velmi náročné, ale zkuste se zhluboka nadechnout a zapnout pozitivní nastavení!
Popracujte na sobě a využijte tyto techniky, které vám pomohou přestat křičet na děti a vybudovat si s nimi zdravější a šťastnější vztah. Jen tak budete moci dítě efektivněji vést.
Zdroj: powerofpositivity.com, Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář