Přetírám si unavené oči a natahuju se za šálkem s nápisem „Nejlepší máma na světě“. Káva je již úplně studená.
Ve stejné chvíli se snažím zabránit mému mladšímu synovi, aby si vzal z kuchyňského dřezu nůž, a na toho staršího křičím, ať přestane skákat po sedačce.
Navzdory nápisu na šálku jako nejlepší máma se necítím ani náhodou. Možná jsem sama na sebe příliš přísná, ale v poslední době mám pocit, že táhnu za kratší konec provazu.
Obě děti procházejí nějakým divokým „obdobím“ a já prožívám peklo. Ptáte se proč? Protože výchova batolat je nesmírně vyčerpávající…
Vážně, není to jen obyčejná únava. Jsem vyčerpaná – emocionálně, duševně i fyzicky.
Jakmile jsem se vyčurala na „proužek“ a objevily se dvě paličky, bylo mi jasné, že to nebude žádná sranda. Vždyť věkový rozdíl mezi nimi byl pouze 18 měsíců!
Najednou se mi před očima přehrály všechny nadcházející hrůzy: 2x tolik plenek, 2x tolik výbuchů vzteku, 2x prořezávání zubů, 2x tolik zápasů, jednoduše řečeno – dvojitý chaos.
Ze začátku to bylo pro mě těžké. Ale teď je to ještě těžší. Asi si umíte představit, že se od rána do večera nezastavím. A nemýlíte se.
Když byl můj druhorozený syn teprve miminko, mateřství jsem si opravdu užívala. Prospal 95 % času, a ještě se moc nehýbal.
Musela jsem ho samozřejmě krmit několikrát denně… a můj starší syn procházel velkou přeměnou na „staršího bratra“. Když se na to dívám s odstupem času, bylo to takové „lážo-plážo“. Ach, byla jsem tak naivní!
Nyní moji kluci mají 2,5 roku a 1 rok. A já jsem hotová. Nedramatizuju. Už vám dítě někdy omalovalo „kakaem“ pokojíček během poledního spánku?
Shrnula jsem důvody do pár bodů, proč si myslím, že mít děti takto za sebou je nesmírně obtížné.
1. Začínají se navzájem mlátit
Myslela jsem si, že od toho budu mít ještě pár let klid. Ale ne. Ten starší si na mladším zkouší různé chvaty a ubližuje mu. Pořád řeším jejich konflikty. A nejen ty fyzické – hádají se o všechno.
Kdo má lepší hračku, hrnek (a přitom jsou oba modré!), jídlo (oba mají jahody!)… Mám pocit, že 98 % dne se snažím je od sebe odtrhnout.
2. Jeden z nich VŽDY mumlá jako stará bába
Jediný čas, kdy jsou oba moji synové spokojeni, je, když jedí nebo spí.
3. Jeden z nich je VŽDY nahoru
NIKDY NESPÍ VE STEJNOU DOBU. Ještě NIKDY se mi nestalo, že by přes den zaspali najednou. NIKDY. A v noci to také není bůhvíco – starší syn spí s námi, a pořád se převaluje a drolí.
4. Stále procházejí nějakým „obdobím“
Jeden z nich VŽDY prochází nějakým „obdobím“, které nám ztěžuje život. Jak jsem již zmiňovala výše, jeden z nich je vždy mrzutý.
5. Vyjít s nimi z domu je jako jít na maratón
Kdybych s nimi mohla zůstat doma celý týden (aniž bych ohrozila moje nebo jejich duševní zdraví), určitě bych to udělala.
Celý ten cirkus kolem chystání se na vycházku je neuvěřitelně skličující. Když se již někam s nimi chystám, pak chci, aby to stálo za to.
6. Nakupování je noční můra
Neumím si představit nic horšího než nakupování potravin se dvěma malými dětmi…
Snad mohu dodat jen tolik, že to z duše nesnáším…
7. Kopírují jeden druhého
Bohužel je to tak. Pokud jeden z nich spustí pořádný vřískot, je téměř jisté, že druhý na sebe nenechá dlouho čekat. Ten menší je pověstný tím, že se umí vcítit do druhých, a proto se rád přidá.
A nejhorší je, když jsme všichni v autě a spustí oba najednou.
Uvedla jsem alespoň pár (z mnoha) důvodů, proč je výchova dvou malých dětí v podobném věku moc náročná!
Poznáváte ty situace? Nezapomínejte – jsme v tom společně!
Napsat komentář