Děti dávám spát brzy a mám k tomu tyto dobré důvody

Promluvte si s kterýmkoliv rodičem na téma ukládání dětí a vyslechnete si rozmanité příhody o záchvatech hněvu, křiku a podobně.

Pokud patříte k těm pár šťastlivcům, kterým děti zalehnou do postele bez okolků, pak se spolu asi nebudeme kamarádit…

Jasné, že jen žertuju. Ale raději mi neříkejte, jak to jde u vás hladce.

Většina z nás svádí s dětmi boj každý večer – pro dobrou věc. Vždyť děti potřebují spánek a popravdě, jiná cesta ani neexistuje – spát se musí.

Nemůžete nechat děti napospas jen hračkám. To by mohlo vést akorát tak k tomu, že se vzbudíte na příkrov dýmu, valícího se z vašeho bytu.

Pokud máme „jeden z těch lepších večerů“, stačí, když mým dětem řeknu: „Buďte zticha a jde se spát!“ asi dvaadvacetkrát. Vždy se některé z nich snaží vylézt z postele, protože má žízeň nebo mi potřebuje říct „už úplně poslední věc“.

A dost! Ne, už žádná „poslední věc“!!! Je čas jít spát a vaše máma potřebuje, abyste hezky zalezly do postele, protože jinak ji už fakt porazí! Řekněme si upřímně, po tom celodenním hluku a chaosu si snad zasloužím večerní odpočinek, abych se trochu zotavila!

Je to jen malá chvilka pro sebe, dokud celý ten kolotoč začne znovu. Těch pár hodin bez dětí mi umožní alespoň na moment promluvit si s partnerem, bezmyšlenkovitě surfovat po internetu nebo dělat cokoliv se mi zachce – a hlavně v tichu. I proto moje děti dávám spát brzy.

Někomu se může zdát, že je ukládám příliš brzy. V 19:30 hodin děti již leží v posteli s knížkou nebo iPodem v ruce. (Prosím vás, nenavážejte se do mě pro ten iPod. Fakt to nepotřebuju poslouchat…)

Ve 20:00 hodin zhasínám světlo a nechci slyšet žádný dětský hlásek až do rána. Pokud se chce někdo napít, pak to musí stihnout do 19:59 hodin.

Ptáte se, jestli ten čas vždy přesně dodržím? Jasně že ne. To je důvod navíc k tomu, abych začala ukládat ke spánku dříve, ať mohu zhasnout už o osmé večer! Čím později s večerním rituálem začnu, tím je to komplikovanější.

To, že děti zůstanou vzhůru déle, má nulové výhody. Mám to odzkoušené. Druhý den vůbec nespí déle, ačkoliv by se dalo předpokládat, že to tak bude. Jakmile začne svítat, děti už mají rozlepené oči a vyskakují z postýlek.

Později jsou vyčerpané a protivné – jednoduše emocionální katastrofa. Stačí to zažít pouze jednou a hned budete vědět, o čem mluvím. Podle mě tak nějak vypadá peklo.

Ovšem, jsou situace, kdy se to takto přísně dodržovat nedá, a v takovém případě se bez problémů přizpůsobím. Například takový Silvestr nebo přespávání u kamarádů během letních prázdnin… Ale pokud se bavíme o pravidelném denním režimu, pak své děti jednoznačně ukládám ke spánku brzy.

Pokud si vaše děti jdou po svém a jdou si lehnout, když jsou unavené, pak je to super. Je třeba dělat to tak, jak to vyhovuje celé rodině. Moje děti potřebují spánek a já si potřebuju alespoň na chvíli vyložit nohy nahoru a být sama se sebou.

Neustálý křik a spousta otázek vás mohou tak akorát přivést na pokraj zoufalství. I přesto mám o šesté večer pokaždé, když uslyším „maminko!“, tiky v očích.

Podobně jako moje děti i já potřebuju spánek. Dám dětem večeři, umyju nádobí a zalehnu do peřin co nejdříve. Vždyť se nenaděju a je tu další ráno!