Jak pomoci plachému dítěti najít ve škole „své místo“

Stydlivé a plaché děti často váhavě a neochotně mluví o svých názorech a myšlenkách, odmítají skupinovou práci a raději se zdržují potichu v ústraní, věnujíce se své hře.

Je třeba se znepokojovat tím, že dítě je stydlivé?

Pokud se dítě zdráhá zapojovat do školních aktivit, rodiče přirozeně pociťují obavy. Zkuste se však uklidnit a nebrat to tak tragicky. Pokud je vaše dítě v předškolní třídě, stále má příležitost učit se interakci a zapojení se do skupinových prací.

Školkaři a předškoláci, kteří dobře vycházejí s druhými dětmi, zřejmě nebudou mít problém přizpůsobit se ve škole novému sociálnímu prostředí. Možná budou potřebovat nějaký čas, aby si zvykli na nová pravidla.

Dítě si na nové prostředí dokáže časem zvyknout, ale stále ho mohou sužovat úzkostné stavy z participování na různých aktivitách. Velkou roli hraje charakter dítěte – různé děti bývají rozdílně aktivní.

Některé děti potřebují více času, aby se přizpůsobily novým pravidlům ve škole, třídě či svému učiteli. Nakonec se však otevřou. Jsou však děti, které zůstávají i nadále plaché. To je zcela normální. Běžná stydlivost nepředstavuje problém, který by bylo třeba nějak řešit.

Vaše dítě nemusí školu milovat a nedočkavě prahnout po nových znalostech. Ale pokud mu pomůžete zbavit se strachu, škola se pro něj může stát mnohem příjemnějším prostředím a učení zábavou.

Jak mohu své dítě podpořit?

V první řadě na něj nesmíte tlačit.

„Nejdůležitější věc, kterou si rodiče musí uvědomit, je potřeba respektovat skutečnost, kde je místo dítěte ve třídě. Pak mohou pomalu a postupně pracovat na tom, aby mu pomohli zlepšit tuto situaci,“ tvrdí Meg Zweibacková, zdravotní sestra s několikaletou praxí, rodinná poradkyně a docentka na Kalifornské univerzitě v San Francisku.

Promluvte si s učitelem. Domluvte si schůzku, abyste se dozvěděli, jak se vaše dítě chová ve třídě, a abyste probrali možnosti, co by se dalo udělat, aby se pro něj třída stala bezpečným a podmanivým místem.

Porovnejte jeho chování ve škole a doma. Co dělá rádo doma, ale ve škole k tomu nemá prostor? Co naopak nechce dělat doma, ale ve škole to dělat musí? Vypracujte spolu s třídním učitelem plán, jak pomoci svému dítěti a podpořit ho.

Přeneste jeho zájmy do školy. Pokud ho zajímají brouci, ale ve škole se jim na přírodovědě nevěnuje pozornost, nechte ho přinést na vyučování svůj vlastní „materiál“.

Učitel by dítě neměl nutit k formální prezentaci. Spíše by mu měl dát prostor říct něco zajímavého nebo zodpovědět zvědavé otázky spolužáků. Učitel může vést diskusi a přinesený materiál použít jako vizuální pomůcku.

Virginia Frantz, máma, jejíž syn měl problémy s adaptací a participací na vyučování, říká, že podporou jeho zájmů dosáhli velké změny: „Navedla jsem ho, aby přinesl do školy to, co ho zajímá. Má krásné sbírky housenek a listů a chováme i zajíce. Díky tomu si ve třídě našel své místo.“

I kdyby vaše dítě zrovna nic neodprezentovalo a o ničem kamarádům ve třídě neřeklo, už samotný fakt, že má u sebe své oblíbené věci, mu pomáhá překonat plachost.

Je to pro něj způsob, jak se zapojit do kolektivu dětí a mít pocit sounáležitosti, aniž by muselo promluvit. Je to dobrý začátek. Už jen půjčení oblíbené knížky mu může pomoci integrovat se.

Navštivte školu. Vaše přítomnost ve třídě mu pomůže cítit se sebevědoměji. Pro mnoho dětí je přítomnost rodiče ve třídě odměnou. Zkuste se chopit příležitosti a být během vyučování nápomocní.

Nastavte dítě tak, aby mělo šanci uspět. Dale Walkerová, profesorka Kansaské univerzity zabývající se dětským vývojem, doporučuje vyhledat aktivity, v nichž má dítě možnost dosáhnout úspěchu.

„Dítě se možná vyhýbá věcem, o kterých si myslí, že je nezvládne. Pokud se domníváte, že je to i váš případ, požádejte učitele, aby dítěti nabídl pomocnou ruku.“

Pokud váš školkař neumí právě nejlépe zacházet s nůžkami a lepidlem, zkuste u paní učitelky zjistit, jestli by nemohl malovat či kreslit. Pokud vaše dítě v první třídě neumí vyhláskovat slova, která od něj učitel vyžaduje, požádejte učitele, aby mu připravil úkol s jednoduššími slovy.

„Pokud je nějaký úkol pro dítě příliš náročný, je třeba ho zjednodušit. Nemělo by se stát, že se dítě bude cítit frustrovaně,“ říká Walkerová.

Dítě potřebuje rozvíjet své dovednosti a malá pomoc navíc v raných stádiích může posílit jeho sebedůvěru a motivovat ho k náročnějším činnostem.

Na druhou stranu, příliš jednoduché úkoly mohou dítě nudit. Pokud si myslíte, že se nudí, promluvte si o tom s učitelem. Může vaše dítě stimulovat nějakými náročnějšími úkoly.

Pomozte mu i doma. Pro některé děti je jednodušší osvojit si nové informace v klidu, kde nepociťují tolik různých stimulů a tlaku ze třídy. Věnujte se stříhání a lepení doma.

Přejděte společně seznam slov, která jsou pro dítě těžká na výslovnost. Hlavně zkuste najít způsob, jak to udělat zábavně a zajímavě.

Pokud bude mít pocit, že na něj příliš tlačíte, může se ještě více uzavřít do sebe. Snažte se o to, abyste posílili jeho sebedůvěru.

Zaměřte svou pozornost na výsledky, nikoli na případná pochybení. Zábavné a jednoduché aktivity, které budete spolu doma provádět, pomohou dítěti překonat strach z aktivit, které musí provádět ve škole.

Buďte jeho „žákem“. Zweibacková, koučka pro rodiče, doporučuje, aby si děti hrály na školu i doma – s panenkami a plyšovými hračkami.

„Můžete dítěti pomoci zorganizovat hru, a dokonce se jí přímo účastnit jako jeden z jeho žáků, ale samotnou hru i třídu by mělo vést dítě.“

Možná zjistíte, že má strach z některých dětí nebo učitelů. Když si budete hrát na jednoho z jeho žáků, zkuste zosobnit dítě, které se bojí nějakých spolužáků, případně učitele.

Vašemu dítěti to pomůže zbavit se vlastního strachu. Promluvte si s ním o tom, co cítí, co se děje v jeho nitru, a nebojte se klást mu otázky. Obeznamte s tím i jeho učitele.