Pamatujete si, když vám bylo 5 let? Pokud jste nějakému dítěti ve školce nebo na hřišti sebrali hračku, přinutili vás vrátit mu ji a omluvit se. V zahanbení jste sklopili oči a zašeptali jste téměř neslyšitelné promiň a bylo hotovo.
Později, možná v dospělosti, jste se naučili omlouvat způsobem Nechtěl jsem, … ale …
Zamyslete se a buďte upřímní: když se vám někdo omluví tímto způsobem, cítíte se tak lépe? Napraví to váš napjatý vztah s člověkem, který vám ublížil? Smaže to bolest, kterou jste prožili?
Takto jsme bohužel naučeni se omlouvat. Je to však zcela nesprávně. Říci „promiň“ prostě nestačí. Výmluvy a vysvětlování, proč jste něco řekli či udělali, tomu druhému vůbec nepomohou překonat bolest, kterou jste mu způsobili.
Zní to jako obrana. Když řeknete, že jste mu nechtěli ublížit, vůbec to nevypovídá o tom, že váš záměr nekorespondoval s tím, co jste řekli či udělali a jak to zasáhlo druhou stranu.
Když se vymlouváte a omlouváte své jednání, člověk, kterému jste ublížili, nemá pocit uznání, cítí se být nepochopen a odsuzován za to, jaké pocity prožívá.
Ještě horší jsou omluvy typu: Je mi líto, že se cítíš být dotčen. Vlastně to není žádná omluva. Ano, dá se to přežít a oba dva můžete jít dál, ale bez „uzdravení“ a nápravy toho, co se mezi vámi pokazilo.
Při důležitých a dlouhodobých vztazích (jako například v manželství) jsou tyto omluvy velmi škodlivé. Když omluvy nejsou efektivní, problémy se časem na sebe nabalují.
Najít ten správný způsob, jak se druhému omluvit, není jednoduché.
Jak by měla vypadat správná omluva?
Myslím si, že tuto dovednost by měli učit rodiče a také učitelé na školách. Pro ilustraci uvádíme příklad, jak by to mělo vypadat.
Řekněme, že jsem nestihla domluvené rande – náš společný oběd. Vás to rozzlobilo. Zde je 6 kroků, ze kterých by měla sestávat efektivní omluva.
1. Přiznejte svoji chybu (převezměte odpovědnost za své skutky).„Proboha, vždyť já jsem úplně zapomněla! Nezapsala jsem si to do diáře a úplně mi to vypadlo z hlavy! Já jsem tě tam nechala čekat!“
2. Pojmenujte, jak to muselo ovlivnit dotčenou osobu. „Musíš být pořádně naštvaný. Seděl jsi tam a čekal, plný hněvu a zmatku. Možná jsi měl pocit, že pro mě nic neznamenáš…“
3. Vyjádřete, čím jste se provinili vůči druhému (jakou hranici jste překročili, jaké hodnoty nebo standardy jste narušili…). „Dohodla jsem si s tebou schůzku, ale nedostavila jsem se na ní. Bylo to ode mě velmi neuctivé nejen vůči tobě, ale i vůči tvému času a našemu vztahu. Podle mě je velmi důležité, aby lidé vždy dodrželi své slovo a k přátelům se chovali s úctou a respektem.“
4. Hluboce a upřímně litujte toho, co jste udělali. „Velmi mě mrzí, že jsem tě tam nechala čekat a nepřišla jsem. Tvoje přátelství pro mě hodně znamená a je mi moc líto, že jsem tě zranila. Považuji to za vážnou věc, ublížila jsem ti a opravdu mě to moc mrzí. Omlouvám se ti.“
5. Ujistěte druhou stranu, že se to už nebude opakovat. Slibuji, že to už nikdy neudělám. Vím, že mi nemusíš věřit, ale od teďka si každou schůzku ihned zapíšu a nastavím si na mobilu upomínku. Diář si od teďka budu kontrolovat každé ráno.“
6. Pokud se to hodí, pokuste se to poškozené osobě nějak vynahradit. „Nevím, jak bych to mohla odčinit. Myslíš si, že bych tě mohla v brzké době pozvat na oběd? Můžeme si sjednat schůzku koncem týdne?“
Tak, jak vnímáte mou omluvu? Ani jednou jsem vás nepožádala, abyste přijali mou omluvu. Je to sobecký požadavek, který by pomohl spíše mně, ne vám.
Závisí jen na konkrétní osobě, zda se rozhodne přijmout vaši omluvu. Někteří lidé při omlouvání prosí o odpuštění. Podle mých zkušeností tato prosba odvrací pozornost od dotčené osoby a obrací ji na vás, což není správné.
Může se stát, že vám nebude odpuštěno, ale taková omluva dokáže dopomoci alespoň k tomu, abyste si odpustili vy sami.
Stává se, že lidé bývají přesvědčeni o oprávněnosti svého hněvu nebo bolesti a odmítají se omluvit. Možná se obávají, že daná osoba nepřijme jejich omluvu.
Osobně se domnívám, že kdykoliv někoho rozhněváte, nebo mu ublížíte (záměrně nebo neúmyslně), omluva je namístě. Netřeba přebírat celou odpovědnost na sebe.
Stačí uznat pocity toho druhého a vyjádřit lítost nad tím, že jste udělali nebo řekli něco, čím jste ho ranili, i když jste přesvědčeni, že jste neudělali nic špatně.
Snažte se vést děti již od malička k tomu, aby se dokázaly efektivně omluvit. Buďte jim vzorem a pomozte jim uvědomit si a pojmenovat, čím druhému ublížily a jaký vliv to mělo na danou osobu.
Zkuste jim vštěpovat těchto 6 kroků, bude to velice užitečné pro jejich mezilidské a později i partnerské vztahy.
Zdroj: psychologytoday.com, Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář