Každý rodič dobře zná, jak náročné může být přimět dítě k tomu, aby reagovalo na jeho požadavky – nasednout do auta, obléct se, jíst u stolu, jít spát… Někdy nás to opravdu stojí nemálo trpělivosti.
Spolupráce dítěte nejúčinněji dosáhnete v případě, kdy se s ním před vyjádřením požadavku na pár minut spojíte. Váš den bude probíhat „jednodušeji“ a zároveň posílíte vaše pouto.
1. Zastavte se na moment a nenápadně pozorujte své dítě
Než na dítě vykřiknete, že má nastoupit do auta, zastavte se a sledujte, co právě dělá. Hraje si, že má vlastní restauraci? Právě startuje závod? Počítá mince v pokladničce?
Na chvíli zpomalte a uvědomte si, jak si hraje a nakolik je pohrouženo do dané aktivity.
2. Reagujte na něj: „Vidím, že právě…“, nebo se ho jednoduše zeptejte, co v dané chvíli dělá
Nahlas pojmenujte, co ho zrovna vidíte dělat: „Aha, tak ty právě vyrábíš knížku pro babičku“, „Vidím, že právě stavíš nový most pro svůj vláček“ nebo „Můžeš mi prozradit, co to právě děláš?“
3. Zeptejte se ho, jestli se k němu můžete připojit
Když si s dítětem na chvilku pohrajete, půjde si vyčistit zuby nebo uklidit knížky s mnohem větší ochotou. Pokud je dítě hluboce zabrané do své hry, zeptejte se, jestli byste se mohli přidat. Nesnažte se vést celou hru, nechte to na dítě a respektujte jeho pravidla.
Věnujte mu pět minut (nebo kolik chcete) při skládání puzzle, hrajte si na honěnou, na schovávanou, stavějte si z lega, navlékejte spolu korálky, vybarvujte omalovánky, ukliďte plyšová zvířátka – dělejte s ním cokoli, čemu se chce věnovat.
Některé děti jsou nadšené z toho, že chcete být součástí jejich hry, jiné možná upřednostní, pokud se budete jen dívat. Respektujte to.
4. Dejte mu pocítit, že může rozhodovat
Děti milují ten pocit, že mají moc a mohou něčemu nebo někomu velet. Pokud jim tento pocit dopřejete, budou s vámi lépe spolupracovat.
Jak jim ho můžete zajistit:
Kam by sis to chtěl odložit (do následujícího rána, až se vrátíme atd.)? Pokud si dítě před spaním či odchodem z domu hraje s nějakou oblíbenou hračkou, dovolte mu vybrat „speciální“ místo, kam svou hračku odloží, až se k ní opět vrátí.
Chceš to udělat teď, nebo za pět minut? Vaše dítě by vám mělo zopakovat, co musí udělat, když vyprší čas na hraní. Dovolte mu, ať samo nastaví budík.
Jak se tam chceš dostat? Vezmu tě na koně, nebo tam doskáčeme společně?
Mohl bys přerušit to, co právě děláš? Představte si, že právě montujete šatní skříň. Najednou za vámi někdo přijde a vyžaduje od vás, abyste okamžitě přestali montovat a udělali to, co od vás očekává. Nedovolí vám ani všimnout si, na které straně návodu jste skončili. Dítě je někdy stejně ponořeno do činnosti a na něčem oduševněle pracuje.
Svěřte mu něco do péče. „Mohl bys vybrat knížku, ze které si budeme večer číst?“ „Mohla bys v autě porozdávat sušenky?“ Pokud dítě pověříte speciálním úkolem, snížíte jeho odpor a zvýšíte zájem a angažovanost.
5. Předem dítě informujte o tom, jaký je váš program
Děti potřebují předem vědět, co jich čeká. Dnes půjdeme do knihovny, pak si zaplaveme na plovárně a po cestě domů se na hodinu zastavíme v parku. Klidně to můžete někam vyvěsit nebo připevnit na lednici. Pokud děti neumějí číst, můžete použít obrázky.
Požádejte jich o pomoc s balením či připravováním věcí na danou aktivitu. Budou mít pocit, že něco řídí, vlastní a budou se cítit bezpečně. A nebudou se vás vyptávat na to, kam to vlastně jdete.
Než své dítě o něco požádáte, snažte se s ním spojit alespoň na pět minut. Dítě bude spolupracovat ochotněji a bude méně odporovat.
Výzkum naznačuje, že právě citlivá péče rodičů a pečovatelů silně předurčuje sociální dovednosti a akademické výsledky jednotlivce. A to platí nejen během dětství, ale i během dospělosti.
Zdroj: mother.ly, Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář