Upřímně řečeno, rozumím tomu jen posledních deset let. Avšak za tak krátkou dobu jsem zjistila, že vždy byla jedna nebo dvě věci, které nefungovaly přesně tak, jak byly naplánované.
Možná jste si toho také všimli.
Mohl by to být právě ten čas, kdy jsme měli čelit realitě, že existuje několik věcí, které prostě musíme nechat odejít, jako například…
1. Ta rozkošná malá zástěra Marty Stewartové
Ano, stále si představuji sebe sama s dokonale nařasenou zástěrou Marty Stewartové, jak servíruje tác s jehněčím na stůl, kolem kterého sedí dokonale oblečení andělé, kteří vyčistí své talíře.
Ale obecně, když se probudím z tohoto snu, najdu ufňukané děti… „cereálie k večeři, zase?“
Nuže, v tom okamžiku se rozpomenu na skutečný rodičovský život:
- Poté, co mám 4 děti, už více neexistuje nic takového, jako „rozkošná malá zástěra“
- Bez ohledu na to, kolikrát umyju nádobí, vždy je tam jeden špinavý talíř navíc
- Ano, kapitán Křupavý je opravdu věrný kamarád.
Možná jste taková jako já a je načase nechat být sny Marty Stewartové. Nemějte obavy, děti nezemřou, když jim k večeři dáte cereálie a když jdete do postele s nádobím ve dřezu, nepřijdou velcí švábi a neodtáhnou váš dům pryč. Nechte to tak…
2. Normy týkající se oblečení
Ano, já jsem byla TOU mámou. Když byla má děvčata malá, nikdo by nás nezastihl na veřejnosti bez značkového oblečení dokonale sedícího na těle a upravených mašlí ve vlasech.
Vlasy každé z nás byly úhledně natočené a máma NIKDY neměla na svém rameni arašídové máslo (nebo nějakou jinou neznámou substanci).
Nuže, po několika letech se muselo změnit pár věcí. Od přemýšlení o tom, jestli by to bolo příliš mnoho, kdybych požádala děti, aby si obuly obě boty z JEDNOHO PÁRU, jsem se dostala k naději, že syn se ukáže při večeři v něčem jiném, než v plence a párem podpatků.
Jsou to jen šaty, že ano? Nechme to být…
3. Osobní prostor
Toto je věc, o které PŘÍSAHÁM, že by se nikdy nestala v mém domě. Nerada se dělím o svou postel. Vážně, vím pochopit, že Waltonovci si vždy popřejí dobrou noc z rozdílných pokojů, ha-ha. A děvče potřebuje svůj prostor.
Děti obsazují prostor. Nedá se s tím nic dělat. Dostanete zpocené objetí, někdo si bude muset VŽDY sednout do vašeho klína, a to arašídové máslo na vašem rameni, nuže, není žádných pochyb o tom, odkud pochází.
Můžete je opět vyhodit ze své postele… ale ony se vrátí zpět s přáteli.
Je čas čelit pravdě. Nedostaneme zpět svůj osobní prostor, pokud děti neodejdou, a pak nám budou strašně chybět ty šmouhy z arašídového másla pod našimi přikrývkami. Nechte to tak…
4. Tradiční hračky
Ano, mám krabice s dokonale nádhernými hračkami značky Melissa a Doug a víkem ze série vítězů Parent’s Choice tak jako vy. Plánovala jsem a počítala všechny z nejlepších možných darů, kterými by nás mohla rodina obdarovat o svátcích. A na žádném z nich nezáleželo.
Smetou ty 1000korunové sestavy lega ze stolu a vymění je za prázdné popelnice, krabice, a samozřejmě dobrou otočnou židli.
Musíme tomu čelit. Ony si NIKDY nebudou hrát s něčím, za co jsme my zaplatili pořádnou spoustu peněz. Nechte to tak…
5. Šťastné rodinné fotografie
Och, neztratila jsem roky svého života snahou o to, aby se každý díval do objektivu se sladkým úsměvem a výkřikem „máme výbuch“? Ano, ano ztratila.
Dělání chyb po dobu několika let pravděpodobně vystrašilo mou touhu mít o prázdninách alespoň zábavu.
Myslím si ale, že konečně jsem to dostala. Složte fotoaparát. Budou to šťastné prázdniny, i když z toho nebudou žádné rozkošné záběry. Nechte to tak…
6. Normálně
Možná to byly všechny ty roky strávené přílišným sledováním televize, ale měla jsem bláznivý názor, že děti by měly v klidu přecházet z jednoho místa na druhé, opatrně se dostat ven z auta a jiným způsobem uvažovat o svých dobrých způsobech. Že ano?
Bohužel jsem se mýlila. Děti mají svou vlastní definici normálnosti, v důsledku čehož jsem absolvovala mnohem více návštěv u lékaře kvůli koulení očima, než jsem si představovala, když jsem si dělala rozpis svého „porodního plánu“.
Kdybych věděla, že mé rodinné návštěvy mě přivedou na „dno“, nejsem si jistá, že bych tomu věřila. Nevěřila bych ani tomu, že kluci dokáží jít do schodů, aniž by se jich vůbec dotkli, že dát si spodní prádlo pod helmu vás ochrání v boji a že dobrý příběh nemůže být založen na takové hlouposti, jako je nákup v potravinách.
Je načase dát polibek na rozloučenou „normálnosti“. Nechte to tak…
Když tam už nejste, jednou budete. Podobně jako já i vy si jednoho dne uvědomíte, že se budete muset vzdát dokonalosti a na oplátku dostanete něco úžasného.
Neumím si představit ten smích, o který bych přišla, zatímco jsem se učila, jak správně vařit a servírovat dokonalou večeři, nebo objetí, které jsem zapomněla dát, zatímco jsem křičela na děti za to, co mají na sebe. Ano, já to nechám tak… a stojí to za to!
Žádným dětem nebylo ublíženo při nahrávání tohoto článku a máma stále dýchá. Všechny fotografie jsou ze skutečných živých akcí, zachycených okamžitě poté, co máma řekla „děláš si ze mě srandu“.
Upozornění: Celý tento příspěvek byl určen k tomu, aby vás rozesmál. Nemám vůbec v úmyslu vzdát se zdravé stravy k večeři, nebo snahy pomáhat svým klukům, aby chodili do schodů pořádně.
Smyslem tohoto příspěvku je jednoduše říci, že k „dokonalému“ rodičovství ve skutečnosti nikdy nedojde. Takže, proč tedy neudělat krok zpět a užívat si těch chvil?
Moc ti děkuji:) těším se!