Moje kamarádka má tři fantastické děti, které se chovají vzorově. Když jim řekne, že si mají uklidit hračky, bez reptání to udělají, usínání není žádný problém, a dokonce si umí samy vyřešit své neshody.
Osobně jsem byla svědkem toho, jak si její tříletý syn bez nějakých emocí vyžádal zpět náklaďák, který mu kamarád vytrhl z ruky.
Eva přiznává, že i její děti mají své slabé chvilky. Vždyť jsou to děti! Ale problémů s disciplínou je opravdu málo.
„Jak to děláš, prosím tě? Máš nějaký tajný recept?“ zeptala jsem se jí v naději, že mi prozradí velké tajemství, které mi navždy pomůže vyřešit problémy s disciplínou.
„Hrozí jim trestem? Dáváš jim time-outy? Nebo je uplácíš čokoládou?“
„Nic takového,“ zavrtěla hlavou.
„Pokud jsem něco udělala správně, muselo to být jasné formulování mých očekávání. Teď mi stačí podívat se jejich směrem a hned vědí, co je třeba dělat a jak se mají samy uzemnit.“
To zní nereálně, já vím, ale odborníci se shodují na tom, že Eva postupovala správně.
„Pokud dětem jasně vysvětlíte, co od nich očekáváte, když jsou teprve batolata, představí si vaše očekávání a přijmou je za své vlastní,“ říká Sharon K. Hallová, PhD., autorka knihy Výchova dětí ve 21. století.
Jinými slovy, děti se snaží chovat tak, jak je to naučíte, i bez vašeho dalšího zapojení, protože mají přirozenou touhu potěšit své rodiče. Odborníci tvrdí, že již 18měsíční děti jsou empatické a vnímavé vůči očekávání svých rodičů.
A to není vše: naučit malé dítě sebekázni není tak náročné, jak by se mohlo zdát.
„Pokud zaměříte svou pozornost na to, aby se dítě začalo učit sebekázni již ve věku 2 let, chytí se rychleji, bude méně odporovat a jednoznačně se bude lépe chovat,“ tvrdí Robert Brooks, PhD., spoluautor knihy Jak vychovat sebedisciplinované dítě.
Stanovte pevná pravidla a vyžadujte od dětí respekt
Děti, které jsou přesvědčeny, že se mohou chovat, jak se jim zachce, a že mohou mít cokoli, na co pomyslí, často vyvádějí a vybuchují hněvem, pokud se jim nevyjde vstříc.
„Děti, které mají jasně stanovené hranice, se naučí regulovat své pocity a chování a respektovat dané meze,“ říká Hal Runkel, rodinný terapeut a autor knihy Rodičovství bez křiku.
1. Udejte důvod. Nemusí to být žádný propracovaný elaborát. Pokud však dítě rozumí tomu, že vaše pravidla mají své oprávněné důvody, bude ochotněji spolupracovat.
Může to vypadat například takto:
„Potřebuješ si lehnout do postele už v osm hodin, protože tvé tělo si musí odpočinout, abys byl silný a zdravý,“ případně „Musíš si uklidit hračky, abychom věděli, kde je příště hledat.“
2. Chvalte. „Ať už je to uklizená postel, prostřený stůl nebo půjčení lega svému sourozenci, nezapomínejte chování dítěte ocenit podle pravidel,“ říká Larry J. Koenig, PhD, autor knihy Rozumná disciplína.
Pochvalte dítě za to, že si nezapomnělo uklidit postýlku a řekněte mu, že jste na něj hrdí, protože si pamatuje pravidla. Řekněte mu, že máte radost z toho, jak pěkně si od vás vyžádalo pastelky a nezapomnělo použít slůvko prosím.
3. Sami dodržujte stanovená pravidla a buďte dětem příkladem. „Když si po příchodu domů odložíte kabát do skříně, uklidíte po sobě nádobí do dřezu, nebudete křičet, ačkoli jste frustrovaní, vaše děti pochopí, že pravidla platí pro vás stejně jako pro ně,“ upozorňuje Judy Arnall, autorka knihy Disciplína bez potíží.
„Když děti uvidí, že se chováte podle pravidel, budou vás kopírovat.“
4. Nebraňte jim ve výčitkách svědomí. Pokud se malé dítě cítí špatně, protože nedodrželo pravidla, nesnažte se hned eliminovat jeho diskomfort.
Pocit viny je základním předpokladem toho, aby se naučilo rozeznávat, co je dobré a co špatné. „Vnímejte to jako příležitost něco ho naučit,“ navrhuje doktor Hall.
„Řekněte dítěti, že víte, jak se cítí a že všichni děláme chyby, ale snažíme se z nich poučit a podruhé udělat věci lépe.“
Budujte dovednosti potřebné pro efektivní řešení problémů
Jedním z nejčastějších důvodů, proč se děti chovají špatně, je pocit frustrace a bezmoci.
„Pokud dětem dovolíte, aby samy přišly na to, jak problém vyřešit, budou se chovat lépe, protože budou připraveny postarat se o sebe samy. Nepřijdou za vámi s pláčem a křikem pokaždé, když se jim do cesty postaví nějaká výzva,“ říká Robert Brooks.
1. Nechte děti rozhodovat. Jakmile dosáhnou věku, kdy začnou věcem rozumět, poskytujte jim příležitosti rozhodovat o věcech za sebe.
„Chceš si obléct toto pyžamo s dinosaury, nebo raději noční košili?“ „Jaký džus chceš ke svačině, pomerančový nebo jablečný?“
Když zvládnou drobná rozhodnutí, posuňte laťku výše. Při hádce sourozenců nekřičte a nedělejte rozhodčího, ale zeptejte se, jak jinak by se dala daná situace zvládnout. Možná budete moc překvapeni, s jakými řešeními přijdou.
2. Povzbuďte je a podpořte, aby se nepřestávaly snažit. „Je pro vás samozřejmě mnohem jednodušší udělat všechno namísto nich, ale školkaři potřebují uspět a zvládnout věci bez vašeho přičinění,“ říká Donna M. Genettová, PhD., autorka knihy Pomozte dětem všechno zvládnout doma i ve škole.
Je jedno, jestli jde o vázání tkaniček na botách, úklid hraček či párování ponožek.
3. Veďte je tak, aby odpovědi našly samy. Posilte kognitivní dovednosti vašich dětí a nechte je, aby samy našly odpovědi na své otázky.
Pokud se vás ptají na to, jak mají něco udělat, zeptejte se jich, co si myslí ony a jak by se to podle nich dalo udělat. Tato odezva jim obvykle dodá důvěru, že to dokážou zvládnout a přijít na něco samy.
Trénujte s nimi trpělivost
Nikoho nebaví čekat, ale nejhůře to zvládají právě děti. „Je to pro ně z vývojového i neurologického hlediska velice složité, protože děti všechno prožívají právě tak, že o svých potřebách dávají okamžitě vědět,“ vysvětluje Michael Osit, EdD.
„Proto je nezbytné, aby rodiče učili děti trpělivosti již od raného dětství. Děti se musí naučit přijmout pocit netrpělivosti, ačkoli je velice nepříjemný a nereagovat na něj impulzivně či podrážděně.“
1. Přinuťte své děti čekat. Nesnažte se okamžitě zareagovat na požadavky dítěte. „Dopřejte dítěti zažít nepříjemnost čekání,“ říká doktor Osit.
Pokud mu nedáte džus, jakmile o něj požádá, bude to pro něj výborný trénink, jak zvládnout svou netrpělivost.
2. Pojmenujte jeho pocity. Batole ještě nedokáže vyjádřit svou frustraci z toho, že musí na něco čekat. Můžete mu však pomoci tím, že ho naučíte pojmenovat své pocity a pochválíte ho, když se bude chovat trpělivě.
Pokud váš školkař musí vydržet, až přijde na řadu, řekněte mu: „Vím, že je pro tebe těžké jen tak tady stát a čekat. Ale vedeš si skvěle, jsi velice trpělivý, a to je fajn!“
„Když dítěti dáte najevo, že rozumíte jeho pocitům a problémům, obvykle se zapře a začne se více snažit,“ říká doktor Brooks.
3. Zapojte se s dítětem do činností, které vyžadují trpělivost. Povzbuďte dítě k tomu, aby se pustilo do věcí, které mu nenabízejí okamžité výsledky.
„Ideální je stavění lega, řešení hlavolamů, pěstování květin a sledování jejich růstu. Dbejte o to, aby netrávily čas pouze s technologiemi, které je učí, že výsledky se dostaví, jakmile stlačí klávesu či udělají jeden klik,“ upozorňuje doktor Osit.
Klaďte důraz na empatii
Kolikrát jste již museli dělat rozhodčího, protože mezi dětmi došlo k roztržce? „Děti se rodí s pocitem, že svět se točí kolem nich,“ říká Steven E. Curtis, PhD., autor knihy Jak pochopit zvláštní chování vašeho dítěte.
„Čím dříve jim pomůžete pochopit, že každý má své pocity a emoce, tím dříve se naučí nerozčilovat druhé a neubližovat jim.“
1. Vyzdvihujte dobré skutky a projevy laskavosti. „Obecně vzato, své děti nejlépe naučíte empatii při přirozených příležitostech,“ říká Lisa Aaron, MD, dětská psychiatrička z New Yorku.
„Pokaždé, když se vaše dítě chová k někomu jinému ohleduplně, je třeba to slovně vyzvednout. Pokud vidíte, jak vaše školkařka přikrývá panenku peřinkou, řekněte jí, že je to od ní moc pěkné a že panence je nyní určitě díky ní příjemně.“
2. Ptejte se, nemluvte. Batoleti nedokážete vysvětlit, co je to empatie, ale dokážete ho vést tak, aby myslelo na pocity druhých lidí.
„Děti v tomto věku nerozumí vysvětlením, ale pokud jim budete klást správné otázky, dokážete je nasměrovat,“ říká doktor Curtis.
Pokud vaše dítě nechce půjčit kamarádce svá plyšová zvířátka, zeptejte se ho: „Jak se podle tebe teď Monika cítí, když jí nechceš půjčit své hračky?“
3. Naučte své děti rozumět řeči těla. Správnou interpretací gest, výrazu obličeje či postojů dokážeme svou empatii rozvíjet.
Poukažte na jednotlivé situace: „Viděl jsi, jak se tvářila Šárka, když ses s ní podělil o sušenku? Všiml sis, jak se na tebe usmívala? Moc jsi ji potěšil.“
Možná to napoprvé nepochopí, ale když se to stane, bude umět lépe sledovat a pochopit reakce lidí a také to, jak je ovlivňuje jeho chování.
Závěr
Na závěr malé upozornění: Děti nenaučíte sebekázni za jednu noc. Ovšem přijde čas, kdy se budou chovat špatně, ať se tomu budete jakkoli snažit předejít.
Nevzdávejte to, a i nadále se snažte dodržovat uvedená doporučení a uvidíte, že vaše děti budou potřebovat stále méně zásahů a náprav.
Zpracoval: Skvelyrodic.cz
Napsat komentář