Jen když o tom mluvím, mi naskakuje husí kůže… Nejraději bych řekla, že se nic takového nestane, ale před pár lety se ztratil můj synovec!
Mohla bych říci, že „naštěstí“ se našel. Ale jsem si vědoma, že to vůbec nebylo o štěstí, ale o rychlém jednání kadetů, kteří dohlíželi na chod celé akce. Každý rodič by měl vědět, co dělat, aby tak mohl v případě nouze jednat i sám.
Co přesně se stalo?
Malému Gabrielovi tehdy byly čtyři roky, a tak jako každé jiné dítě v jeho věku věděl, že nesmí mluvit s cizími lidmi a musí se držet svých rodičů. Jak se to tedy mohlo stát?
Celá rodina byla na pláži, protože se tam konala nějaká akce. Bylo tam spoustu lidí, proto ho Lucie (jeho máma, moje sestra žijící v USA) držela za ruku. Gabriel je stydlivý kluk a vůbec neměl zájem se jí pustit.
Zastavili se u nějakého stánku s občerstvením a Lucie ho na chviličku pustila. Chtěla se jen na něco podívat, celé to trvalo jen několik sekund.
Když se obrátila a chtěla ho vzít za ruku, už tam nebyl!
Snažila se zachovat klid. Opakovala si, že za takovou chviličku se nemohl dostat daleko, a začala vykřikovat jeho jméno. Ale nikde ho neviděla.
Vystrašenou Lucii zpozoroval jeden z kadetů, který na celou událost dohlížel. Ihned k ní přišel a zeptal se jí, co se stalo a koho hledá.
Kadet ani na chvíli nezaváhal a spolu s ostatními začal vykřikovat: „Hledáme malého chlapce! Jsou mu čtyři roky, má blond vlasy a má na sobě červené tričko. Neviděli jste ho?“ Kadeti to nahlas opakovali a prohledávali blízké okolí.
Možná se vám to zdá samozřejmé, ale jejich pohotovost a podrobnosti, které vykřikovali, ho jednoznačně zachránily!
Kadetům se podařilo během patnácti minut najít malého chlapce jen kousek od nich na pláži. Říkáte si, že je to jen malý chlapec, který se kdesi zatoulal? Bohužel se mýlíte.
Z toho, co nám Gabriel řekl, nám ztuhla krev v žilách… „Přišel ke mně taký holohlavý pán v bílém tričku a řekl, že mi ukáže skutečnou raketovou loď…“ Neměl důvod lhát a jeho výpověď vyzněla upřímně.
Je strašné pomyslet, že takoví lidé žijí mezi námi, ale bohužel je to tak. A jejich pokusy nekončí vždy neúspěšně…
To, že kadeti tak pohotově jednali a vykřikovali, jak chlapec vypadá, únoscovi znemožnilo nepozorovaně odejít spolu s chlapcem. Proto Gabriela nechal tak a odešel sám.
Chtěla bych proto naléhat na každého rodiče – pokud se ocitnete v podobné situaci, udělejte totéž, i když je pravděpodobné, že dítě je jen kdesi za rohem. V nejhorším případě se budete cítit trapně, když ho najdou blízko vás, ale určitě to stojí za riziko, kterému by mohlo být dítě vystaveno.
Policie se domnívá, že šlo o překažený neplánovaný únos. Pro únosce by to bylo příliš riskantní, protože by musel projít velký kus pláže, dokud by se dostal na silnici. Zřejmě spatřil Gabriela a chopil se šance. Pomyšlení na to, jak rychle se vše odehrálo, je děsivé.
Závěr
Pevně věřím, že nikdo z vás se neocitne v podobné situaci, ale kdyby náhodou… Křičte nahlas a zřetelně, koho hledáte a jak dítě vypadá.
Nebojte se požádat o pomoc jiné lidi. Rozejděte se na všechny světové strany.
Sdílejte tento článek a pomozte tak všem, kteří by se mohli ocitnout v podobné situaci. Nebýt okamžité pohotovosti kadetů, mohlo by to dopadnout úplně jinak.
Napsat komentář